Milí kočičáci, spíš teď páníčkové,
nedá mi to a musím napsal o tom opuštěném Čertovi, jak asi většina z vás ví.
Já ho znám od koťátka, když si ho panička přinesla. Byl určen k sežrání hadem, tak začal jeho osud. Byl vždycky strašně plachý, když jsem přišla k sousedce, utekl, to ale dělal u každé návštěvy, na rozdíl od Filipky. Časem moje návštěvy začal respektovat, ale držel se v uctivé vzdálenosti, a sebemenší pokus o pohlazení nevyšel. Na zahradu ke mně také vůbec nešel a když mu zemřela panička, zůstal naprosto sám, opuštěný. Pokus o to, najít mu nový domov, nevyšel. Byl nešťastný, tak se musel vrátit. Myslela jsem si tedy, že potřebuje spíš svůj domov a svobodu než nového páníčka, ale asi to tak není. O žrádlo měl postaráno, vždycky mu někdo dal kapsičku (moje druhá sousedka, co tam bydlí), když přijedu na víkend, dostane samozřejmě také. Ale zase jen hodně z dálky. Trošičku začal věřit, že se už člověk k němu mohl přiblížit. Když to bylo moc, sekal packami nebo utekl. Jenže na to, že tam jezdím jen o víkendu, si začal zvykat docela rychle. Teď chodí ke mně do bytu, kde objevil Míšovu krychli s hračkami, s Míšou si tam hrají na schovávanou, i když někdy na mého kocourka syčí, tak někdy nevím, jestli je to hra. Ale Míša je podstatně větší, tak by si to asi nenechal líbit. Když si sednu, lehne si mi na klín, tak důvěřivě, nechal si prohlédnout zoubky a packy, i se mi povedlo mu vyndat jedno klíště. Měl jich dost, ty jsme zkoušely se sousedkou asi před měsícem vyndat, ale to ještě tak nevěřil, tak utekl. Bohužel, nová panička na něj zřejmě kašle. Vyklízejí byt, přitom dělají samozřejmě rámus, tak kocour uteče, to chápu. Mám ale dojem, že se ani nesnaží se k němu nějak přiblížit. O těch klíšťatech věděla, že mu prý koupí Frontline. A minulý týden, když jsem jí říkala, že mi věří, že by se ode mě asi nechal, tak prý ho má doma. Je to asi měsíc. Doma je opravdu platný, když kocour je jinde, takže si myslím, že ho ani nekoupila. Taky mám trochu strach, až bude zima, jestli Čerta budou pouštět do bytu, to už by tam asi měli bydlet. Tuhle zimu nějak přežil, mohl alespoň na seno, když doma byla zima, ale teď už nemá ani to. Hračky mu asi taky všechny vyhodili, on nemá vlastně nic, ani pelíšek, byt je celý vyklizený. Kdyby mi někdo řekl před 2 měsíci, že tenhle kocour bude naprosto důvěřivý a oddaný, tak tomu nevěřím. Já se v kočkách zas tak moc nevyznám, Míša je můj první kocourek, Filipku jsem ale prokoukla jedna dvě. Ta potřebovala mazlit 24 hodin denně, je teď spokojená. Tam se to povedlo. A Čertovi trochu kape z čumáčku, ale kožíšek má lesklý, očička taky čistá a hlad taky. Takže si zřejmě půjčím přepravku a pojede někdy do Rokycan k veterináři, protože toho neviděl určitě od kastrace. Bude to asi trošičku problém, ale také se to nějak udělá. Vlastně je to kocour mé kamarádky a já ho nemůžu nechat jen tak. Mně to prostě nedá. A taky jde o Míšu, jestli Čertovi něco je, aby od něj něco nechytil.
Tak se mějte všichni hezky.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?