[kockodan]

Ahoj, potřebuji poradit, tento pátek (23.02.) jsem si přivezla nové kotě * 16.10.06 - jsou mu tedy přes 4 měsíce. Problém je, že pořád strašně bečí, už jsem docela na nervy. A hlavně mám strach, že ho to nepustí a prostě má takovou povahu, což by byl problém, mně to leze na nervy a přítel pracuje doma, takže by to určitě také nesnesl, ale samozřejmě nerada bych se ho zbavovala, stále doufám, že je to ze smutku... Tak a teď popis toho umňoukaného chování: páteční noc byla hrozná, to určitě bylo smutkem, nakonec muselo být se mnou v posteli, nebrečelo, jen když jsem ho hladila, takže jsem se moc nevyspala. Přes den skoro totéž, nemohla jsem se zvednout a kamkoliv jít, cokoliv dělat. V noci ze soboty už spal sám v obýváku (musí si zvyknout tam, přítel pracuje do noci, pracovna je mezi obývákem a ložnicí, takže bych nemohla mít otevřené dveře z ložnice do pracovny, aby mohl kocour procházet do obýváku a pak do kuchyně na záchůdek). Chvíli bečel, ala vzdal to asi po čtvrt hodině, sice mně v noci probudil a já to vzdala a šla ho mazlit,ale v noci z neděle na pondělí už v pohodě, chvilinku, asi 5 minut bečel, ale spal asi celou noc. Jenže problém je s jeho chováním přes den. Mně se nebojí, což o to, je mazlík. Ale jakmile od něj vstanu, tak je problém, kotě začne bečet, případně jde za mnou a bečí, případně prostě chodí a bečí. Začínám mít strach, jestli ho to pustí. Prostě naše soužití probíhá tak, že (kromě hraní a spaní) ho já hladím a je klid nebo když ho nehladím, tak bečí. Takže kdykoliv vstanu od něj z gauče, spustí. Dnes ráno totéž, jak mně po probuzení vidělo, chtělo se mazlit, já ho pomazlila, ale jak jsme od něj vstala, že obstarám sebe i jeho, tak zase řev, buď někde seděl a řval nebo za mnou chodil a řval. Navíc nevím, jak se mám chovat, zda ho utěšovat, nebo ignorovat, protože se bojím, abych ho nevychovala tak, že buď ho budu hladit nebo bude bečet (což praktikuje kotě teď). Dá se nějak odhadnout, nakolik je to smutkem po bráchovi a ostatních kočkách a pustí ho to a nakolik je to prostě jeho charakter? Pokud by to nepřestalo, je mi jasné, že to nevydržíme, zvlášť, když přítel pracuje doma (zatím je do dneška nebo do úterka na dovolené mimo domov)...

[Jana Babická]

[Dá se nějak odhadnout, nakolik je to smutkem po bráchovi a ostatních kočkách a pustí ho to a nakolik je to prostě jeho charakter? Pokud by to nepřestalo, je mi jasné, že to nevydržíme, zvlášť, když přítel pracuje doma (zatím je do dneška nebo do úterka na dovolené mimo domov)... [/quote]

V životě je vždycky něco za něco S kotětem je to s jako s dítětem, mají různé povahy, různě rychle si zvyknou. A vy jste se bohužel nezabývala všemi aspekty soužití. Já mám vždycky velký strach při předání zvířete, zda nová rodina dobře promyslela a domyslela všechna možná i nemožná úskalí a vy jste je evidentně nedomysleli. Kočky není polštář, který bude tiše ležet tam, kam ho položítě - to je ten problém a jen pomyslet po dvou dnech na to, že to nepůjde se mi zdá opravdu předčasné. Když tohle čtu je mi smutno a hned mě přejde chuť odchovávat koťata

[April]

Malé kotisko je u Vás teprve tři dny ... do těch 4 měsíců, bylo zvyklé na neustálou kočičí a asi i lidskou společnost. Teď, v novém prostředí plném neznámých pachů je úplně samo, jak má reagovat? Jak má dát najevo, že má nejspíš obavy, strach z nového? Přimklo se k Vám a touží po Vaší přítomnosti ... k čemu se má přitulit, když se cítí nejisté a "ztracené" ...
Určitě se v první řadě uklidněte ... koťaty jsou kočky přibližně do 3/4 roku a pravděpodobnost, že bude neustále naříkat a mňoukat je malá.
Neviďte to tak zoufale. Užívejte si společnosti malého kotiska, dlouho jím nebude. Chce se mazlit, tak ho mazlete, chce Vaší společnost, tak mu tu společnost dělejte. Popřemýšlejte nad druhým extrémem, kdy by si kotisko zalezlo za skříň a odmítalo vylézt ... co je pak horší?
Jsou lidé, kteří jsou smutní, že jejich kotě se schovává a vůbec netouží po pohlazení, tohle je zas opačný případ.

Pokud máte obavy o jeho chování přes den, tak zvažte pořízení druhého koťátka ... ačkoliv to zní divně, tak většinou dvě kočky si umí dělat společnost vzájemné, nejsou tak "závislé" na člověku ... a náklady nejsou o moc vyšší a určitě s nimi není o tolik víc práce. Ovšem to v případě, že hodláte zapracovat na vztahu - člověk-kočka a neuvažovat nad tím nejsnadnějším řešením dát kočku pryč, pokud nesplňuje "základní člověčí požadavky".

Mít za společníka kočku sebou přináší mnoho radostí, ale i starostí.

Nechci soudit, ale momentálně spíš píšete o Vás o Vašich pocitech o Vašich problémech se zvyknutím si na kotě ... zkuste si pročíst různá fora, témata, deníčky zde na webu a uvažovat v rozměru "kotě" ... jak kočky fungují.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Karin]

Potvrzuji názor April, zvažte druhé koťátko a uvidíte, že to byl ten nejlepší nápad na světě.

[Adéla]

To po DVOU dnech uvažujete, že byste dali kotě pryč kvůli tomu, že je smutné???
Vaše koťátko je miminko, vše je pro něj nové, neznámé. Přišlo o všechny jistoty, mámu, sourozence, vše, nač byl zvyklý. Je v úplně novém prostředí, nemá kamarády, je smutný.... Malé kotě je v mnohém jako dítě, kočka není plyšák, ale živý tvor, který má svoje potřeby.
Myslím, že jediná možnost je zvykat kocourka POSTUPNĚ na samotu nebo mu pořídit kamaráda.
Pokud máte už teď pocit, že ho nechcete, vraťte ho chovateli a ušetříte si vzájemně mnohá trápení
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[janča]

určitě vydržte,ale s každým zamňoukáním bych mu neustupovala, zvykne si na to ,spíš ho zkuste rozptýlit, nabídnout mu hračku, utahat, ho. Jinak se taky přimlouvám za trpělivost, je ještě malé, změna prostředí.... J.

[kockodan]

V životě je vždycky něco za něco S kotětem je to s jako s dítětem, mají různé povahy, různě rychle si zvyknou. A vy jste se bohužel nezabývala všemi aspekty soužití. Já mám vždycky velký strach při předání zvířete, zda nová rodina dobře promyslela a domyslela všechna možná i nemožná úskalí a vy jste je evidentně nedomysleli. Kočky není polštář, který bude tiše ležet tam, kam ho položítě - to je ten problém a jen pomyslet po dvou dnech na to, že to nepůjde se mi zdá opravdu předčasné. Když tohle čtu je mi smutno a hned mě přejde chuť odchovávat koťata [/quote]

No tak přesně tohoto jsem se trošku bála-že budu nepochopena a bude mi tu "nadáváno". Tohle kotě není moje první kočka, teta má kočky, babička má kočky... (navíc u nás na vesnici nebyl nikdy problém, kočka přivedla koťata k lidem, když sama uznala a pak je sama na nás přivykla, bylo to přirozené, ale bohužel předchozí kočky jsem měla jako dítě, tak si nepamatuji, jak se pak chovali v novém domově, jak moc bečeli atd... prostě jak si u nás zvykali, a tohle je také moje první bytová kočka, odnesena od své kočičí i lidské rodiny a přinesena do cizí lidské rodiny, u té kočky od příbuzných mě kotě znalo...), vím, co jsou kočky zač a pokud bych chtěla polštář, pořídím si plyšovou kočku...
JÁ PROSÍM O RADY, NE O TAKOVÉTO POUČOVÁNÍ A ŘEŠENÍ MNĚ, NEMÁTE PRAVDU. PROSILA JSEM O RADU, PROČ TO DĚLÁ, ZDA JE TOTO CHOVÁNÍ NORMÁLNÍ, ZDA HO PŘEJDE, ZDA JE TO ZE SMUTKU NEBO JEHO CHARAKTER, PROSTĚ PROBLÉMOVÉ KOTĚ, PŘESNĚ JAKO PROBLÉMOVÉ DÍTĚ NEBO JE PROSTĚ SMUTNÉ A BUDE MU TO TRVAT DÉLE? To, že se bojím, že by šlo pryč neznamená, že nechci nic vydržet a chci mu zalepit pusu a udělat z něj plyšáka, ale to, že to vidím realisticky, že vím, co by se mohlo stát a samozřejmě se toho bojím!

[April]

Rozhodně se nečilte, nikdo Vám nenadává, tak jak jste to napsala, to nejde ani moc jinak pochopit, než tak, že jste kotěti ještě nedala pomalu ani šanci a už přemýšlíte, jak to řešit, když to nedopadne podle Vašich představ. Opravdu uvažovat po dvou dnech nad "řešením, že kotě půjde pryč" je strašně předčasné a není to realistické vidění, ale spíše pěkně pesimistické a to člověku na dobré náladě nepřidá!

Jsou lidé, kteří žijou s kočkama celý život a stejně o nich nic neví.

Umňoukané kotě není problémová kočka! A podle dvou, tří dnů odhadovat a pídit si, jestli máte problémové kotě a jak dlouho bude problémové, je opravdu předčasné, je to strašně krátká doba. Navíc problémy vidí každý někde jinde, takže co je pro Vás problém, by druhý přijímal s nadšením.

Rady? Dejte mu čas. To je asi ta nejužitečnější a shodnou se v tom všichni.
Určitě Vám nikdo nenapíše, že mazlení/ignorování Váš "problém" vyřeší.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Adéla]

Víte, nikdo by do Vás nešil, kdybyste nezmínila, že uvažujete, jestli kotě nebudete muset dát pryč. Takové uvažování mi prostě po 2 dnech nepřijde normální. Pokud byste toto napsala po měsíci soužití s kotětem, bylo by to jinak. Ale kdybyste si před pořízením koťátka něco málo přečetla o kočkách, takovým problémům byste se nedivila, protože jsou zmíněny snad ve všech knížkách o kočkách.
Samozřejmě Vám tu chtějí všichni především pomoct...nebo hlavně kocourkovi... Ale v tomto případě si rýpnutí neodpustím.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[kockodan]

[April]

Prosím, vypněte CapsLock ... teď vážně
1. velká písmena se v tomhle skupenství strašně špatně čtou (poznatek z různých diskuzí a tamních názorů)
2. a to především - v internetové komunikaci velká písmena znamenají křičení

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[janča]

klídek, ono to fakt vyznělo, jako že už přemýšlíte ,co s ním , ale ještě vydržte, ale zase bych fakt radila ho moc nerozmazlit, jinak si bude vymrčovat jako dítě. Ale víte, co já bych za to dala, kdyby moje kočky byly mazlivky? . Ale o druhém kotěti popřemýšlejte, vypadá to jako paradox, ale ono na tom opravdu něco je, mohli by se vymazlit a vylítat spolu, není lepší zábava pro kočku než druhá kočka. Tak neházejte flintu do žita, určitě bude líp. J.

[kockodan]

[kockodan]

[Karin]

[kockodan]

[April]

Někde je zvykací fáze víkend, někde den, někde i měsíc. Ono fakt nejde dát jasnou odpověď.
Příteli nakupte knížky o kočkách a doufejte, že má rozum. Navíc na jednu stranu je dobré, že se kotě chce mazlit, ačkoliv to tak nevypadá, kočky si chlapy občas získají tak, že se chodí mazlit za nimi a ne za ženskýma ... takže tady je šance, že kotě zlomí příteli srdce. Ale určitě bude muset přítel akceptovat to, když pracuje z domova, že mu kotě bude přes den dělat společnost.
Určitě to mňoukání není do konce života (tipuju já) ... jestli mělo ve starém domově společnost šesti koček, tak není divu, že se cítí opuštěné.

Nemyslím, že už se v něm vypěstovalo to - buď a nebo ... prostě se chce tulit. Ale určitě to jde praktikovat tak, že prostě když stojíte např. u sporáku, tak ho nehladit, když máte svojí nutnou činnost, tak se nepodřizovat a nejít hned mazlit, ale zase když už se člověk válí na gauči, tak proč nemazlit že. Ono třeba za pár měsíců se nebude chtít třeba mazlit vůbec, což pak bude zase změna. Najít ten rozumný kompromis, který vypluje z běžného chodu domácnosti.

Ono taky si představte, nebo Váš přítel, až budete mít třeba mimino, které probrečí celou noc, či noci ... tam nejde uvažovat o tom, že když neztichne, dáte ho pryč. Sice tyhle přirovnání k miminům nemám ráda, ale někdy jsou trefná.

Hlavně nesmutnit a opravdu z toho nešílet a snažit se zachovat klid. Příteli říct, že je to kočičí mimino, tak má teď trochu náročnější požadavky, ale opravdu si nemyslím, že stráví mňoukáním zbytek života.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[kockodan]

[Verunka]

Když jsme si přivezli Dominika mňoukal v noci a také přestal jen když jsme si ho všímali. První dva dny mi bylo jasné, že je mu smutno a tak jsem klidně i v noci vstávala a byla s ním. Třetí den už byl v klidu. Chce to čas a janča má pravdu, že i nějaké nové hračky dokáží rozptýlit. Třeba papírová kulička, nebo různé prolézačky. U nás nejvíc uspěla kartonová krabice od televize, do které jsme dali ještě malou krabici a udělali různě otvory a dovnitř poházeli myšky a Domiš si hrál sám skoro celý den.
Být Vámi, asi bych kocourka také nezvykala na to, že jak knikne tak za ním letíte a mazlíte ho, pak si to může tímto způsobem vyžadovat. Teď jsme si přivezli druhé kotě a to také pořád mňouká, ale přijdu k němu kouknu co se děje a když nic, tak ho pohladím a jdu si za svou prací. Jenže u nás je to s tím rozdílem, že když za ním nejdu já, jde druhý kocourek.
Přeju Vám ať si kotě rychle zvykne a užijete si hodně zábavy.

Ještě k té přítelově práci doma. Až si kotě zvykne, musíte počítat s tím, že bude zlobit - lítat po bytě jak střela, rachotit z hračkami apod. a ze zkušeností s mými kočkami vím, že když je to rapne tak je to rachot. A to i když byl jen Dominik

[April]

Výměna ... to je fakt jak u věci Asi bych raději zvolila to, snažit se s kotětem sžít, než měnit, navíc stejně nikde není psáno, že druhé kotě by bylo jiné ... a mňoukání není projev trápení, kotěti u Vás může být dobře, jen je holt upovídanější. Možná řešením by fakt byly ty dvě kočky ... zkuste na na příteli zapracovat, tady na webu je dost příběhů o soužití dvou koček, které vede ke spokojenosti všech zúčastněných.

Ale nemyslím, že by velikost tělesná byla znakem duševní vyspělosti.

To nebaštění ... může být z toho nového prostředí, ze stresu, takže zas nic až tak divnýho.

Jinak emoce ... když ono je to těžký, kdo trochu zabrousí do kočičí "společnosti" zjistí, že nejsou jen kočky, které se mají dobře, ale jsou i ty, které jsou v útulcích, které jsou týrané, nebo byly utýrané ... jsou takové, které jsou dávány ve špatném zdravotním stavu, které si své postižení nesou do konce života .... nebo takové, které lidé vracejí v tom lepším případě chovatelům, v tom horším je pouští ven nebo dávají do útulků, když kočka nesplňuje jejich základní představu - kočkus gaučus - chlupatá dekorace .... :-/

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[kockodan]

[Adéla]

Myslím, že jste holt jen poměrně nešťastně zformulovala první příspěvek. Na některé fráze jsou kočkaři dost citliví...
Zkuste hodit obavy za hlavu, berte to tak, že je kočín ještě mimino a vyroste z toho. Příteli to nějak jemně vysvětlete, tak jak to umíme jen my ženy Nejlepší by bylo pořídit ještě jednu číču, ale chápu, že to doma nemusí jen tak projít.
Kočína bych se snažila rozptýlit hrami a mazlit jen když budete chtít, nenechat se znásilňovat. Asi bude nějakou dobu řvát, ale pak ho to určitě přestane bavit. Určitě by měl mít nějakou zábavu, která by mu umožnila zapomenout na smutek.
Ale fakt je ten, že některé kočky nejsou sólo hráči a potřebují parťáka, nicméně si myslím, že na dělání takových závěrů je ve Vašem případě ještě brzo.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[Adéla]

Na úvahy o výměnách, dávání pryč apod. zkuste prosím na chvíli zapomenout, jinak se těžko hnete dál
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[April]

Nás oběžujou naše kočky i na záchodě, takže pro mě je otravná kočka celkem normální. Ostatně ono otravujou i při čištění zubů, při mytí hlavy, při líčení mi strkaj nos k zrcadlu ... no alespoň přestaly lovit nohavice kalhot při oblíkání, nicméně nazouvací boty to u nás jistěj, jinak se tkanička stane jejich úlovkem
Rozhodně to chce se odvážit se pro jídlo i na záchod dojít, v tomhle zase nemá cenu vyšilovat a podřizovat se úplně.
Ono párkrát půjdete do práce, přítel ho hladit nebude, tak si zvykne, že ne vždy ho ta ruka pohladí.
Počkejte časem, až se nebude chtít mazlit, když vy zrovna budete chtít, jak na tuhle dobu, kdy neustále stál o kontakt s Vámi budete vzpomínat
Ono se blbě posuzuje, když to člověk neslyší a nevidí, ale ještě si nezvyklo na běh domácnosti ... takže opravdu ještě trochu času, závěry se budou dát dělat až třeba za týden, či 14dní.

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[janča]

To je právě, když jsem já na gauči, tak samozřejmě mazlím, není důvod nemazlit, ale jakmile vstanu z gauče kvůli nějako té činnosti, tak je oheň, tedy mňoukání, na streše. A sobota přesně probíhala tak, že jsem se neodvážila ani na WC nebo pro jídlo, aby nebrečelo, aby nebylo ve stresu ze samoty. V neděli jsem musela přitvrdit, možná spíše na sebe než na něj, protože takhle bych byla jen "v zajetí kotěte a gauče". Takže už mu vstanu a něco dělám, ale ono přijde a mňouká, tak to nevydržím a aspoň ho pohladím, u té činnosti, třeba u sporáku Takže nepohladit?
Dnes ráno jsem vstala, pomazlila kotě, ale hned jak z něj sundám ruku a jdu o něj, že obstarám jeho i sebe před odchodem do práce, tak zas bečí, přitom vidí, že mu třeba připravuji jídlo.... prostě fakt buď ho hladím nebo bečí... chodí třeba i se mnou během oblékání nebo v koupelně, ale mňouká, chce, aby se něj šahalo...[/quote]

Tak nejít kvůli kočce na WC a mít strach vstát ,to fakt nejde, ono zkouší, co vydržíte, vždyť se mu nic neděje, jenom mňouká, tak ho nechte, prostě na něj nesahejte,třeba na něj mluvte- to dělám já, když něco dělám v kuchyni a Áďa u mě sedí a mňouká, tak si s ní povídám . Já myslím, že časem se to omezí. J.

[kockodan]

[kockodan]

[janča]

Jinak s přítelem by to bylo s přesvědčováním horší, je dost netpělivý a sobecký, že bych musela ustoupit spíše já, ale to jen tak mimochodem, aby jste pochopili můj strach, co on na kotě, kdyby to dělalo dlouhodoběji.[/quote]

No a proč žijete s netrpělivým sobcem? pardón , vím, že mně nic do toho není, to byla jen řečnická otázka. Takový partner je do života velmi neperspektivní. Takže je zde jednoduchá rada. Opustit přítele a nebudete mít stresy a kotě si může mňoukat jak chce. Zn. ideál
P.S. Snad se neurazíte.. chtěla jsem to trochu zlehčit

[kockodan]

[kockodan]