 Mrňousek*červenec 2006 (když jsme si ji brali, tak to nikdo nevěděl)
 Plemeno:
Mouchožroutka pruhovaná, loudilka tygří
Adresa pelíšku:
Teplice
Počet kočkovitých spolubydlících:
Zatím žádný, ale jeden můj člověk by rád... a toho druhého, myslím, přesvědčí... ach, ach, co si poč
Místo na spaní:
Proutěný domeček, některé patro ze šplhadla a nebo zbytek bytu...byt je můj, moji lidé a psí skorokamarád (člověk si ty psí kolegy nesmí pouštět moc k tělu) mají místečka, já mám byt!
Nejoblíbenější místo:
Jakákoli krabice...já se prostě musím vždycky podívat dovnitř. Pak balkon, ale tam mě moc nechtějí pouštět, abych prý neskočila dolů a něco se mi nestalo...ale copak jsem ňouma? No a potom kuchyňská linka, jediné místo, kam prý nesmím...pche, tuhle jsem si tam krááásně zdřímla...
Nejoblíbenější místo na spaní:
V noci mám nejraději svůj proutěný domeček, přes den jakékoli místo, kde nejvíc překážím, potom samozřejmě postel mých lidiček, nejradši mám, když je čerstvě povlečená. Nebo složené čisté prádlo...
Nejoblíbenější činnost:
Jednoznačně lov much, ale moc jich v bytě nebývá. Tak místo toho lovím gumičky. Pak kousání do bosých noohou (no co, mají doma nosit pantofle) a málem bych zapomněla, ukrutně ráda jím, a taky umím krásně získat jídlo, co jí moji lidé - záměrně říkám \"získat\", protože my kočičky neloudíme. Prostě natáhnu tlapku, chytím na co mám chuť a udělám mňouk...
Nejoblíbenější hra:
Vykukovaná z rabice, lov gumičky do vlasů (nebo i obyčejné, ty mi půjčí moji lidé častěji), schazovaná květináčů po zalití těch hloupých kytek (vždyť jen blázen si může dát polici s kytkama nad postel...copak za to můžu, že to pak padá všechno do peřin? No řekněte...)
Nejoblíbenější rošťárna:
Já rozhodně nezlobím, takže rošťárny žádné...to všechno je přeci hra, ne? A žádné rošťárny...
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
V tomhle jsem vážně hodná, škrábu si drápky na svém škrabadle...občas to zkusím o postel, ale to mě moc nebaví, moje škrabadlo je na to lepší.
Nejoblíbenější jídlo:
Cokoli, co má v misce psí kolega, cokoli, co mají na talíři moji lidé a pak samozřejmě sirové masíčko se zeleninkou a vlastně skoro všechno. To se musím přiznat, to jde kočičí důstojnost stranou a můžu se přeskočit, jak peláším k mističce. A ráda si smlsnu i na kousku buchet, nebo bábovky, co si \"vezmu\" ráno od mých človíčků, když snídají. Ale dávají mi toho vždycky jen krapet a drmolí něco o nezdravém jídle.
Narodila jsem se na seně ve stodole u stavení, lidé v tom stavení ani nevěděli kdy. Pak jednou přišli dva legrační člověkové, že prý jenom kouknout (tak proč s sebou měli ten košíček?). Moji dva bráškové pochrupovali, ale já to vzala do svých tlapek a už jsem s nima pelášila dom. Ta člověčí holka cestou brečela, že jsme tam nechali ty moje brášky, zvlášť kvůli jednomu, on měl nemocná očíčka, ale pak se ti všichni lidi nějak domluvili a i mým dvěma bráškům sehnali hodné lidi. Tak, jdu něco slupnout..mňouk...
|
 
|
Tisk