Otázka dne: Měla někdy nějaká vaše kočka koťátka?

Lenka Bartáková

12. června 2017 17:29

neměla... :-)

Andrea Klegová

12. června 2017 14:56

Hmmm..., my ano. Aj minulý týždeň som robila pôrodnú babu:-) - len nie doma....

gwen

10. června 2017 8:16

My tedy i za doby dědovy éry koček nikdy koťata neměli. Ale to nic nemění na tom, jak píše Pája, že to musí být úžasný zážitek.
Já myslím, že ta doba je lepší - jen se na fcb čtou horší příběhy (jak Vierko víte, že to, co jste četla je pravda? Už jsem zažila, že jedna slečna napsala o úplně chuděrce kotěti a když se ji zeptali kde, radši to smazala. )
Ale jak bych to řekla. Mám pocit, že doba předtím byla horší. A možná!! že i koček bylo víc- tím myslím ty narozené. A děly se s nimi strašnější věci. Teď? Je hodně lidí, kteří se na záchraně koček podílí a stará se o ně, myslím že i města- někde - se k tomu staví lépe a přispívají. A taky lidi víc kastrují.

Tak potom nechápu a alespoň to vnímám tak já, proč je ta doba tak "nepříjemnější"? Depresivnější, když vlastně to třeba jde (pomalu) k lepšímu?

viera

10. června 2017 6:18

zažila..teraz nedavno a u starkej často ..ako píše Pája,mačky vždy boli a vždy sa rozdali..nikto im na vidieku neubližoval ,koli chovu v hospodarskych dvoroch mali vždy o zabavu postarane..myší habadej..občas sa sice stalo ,že mačku či mačiatko prišliapla sviňa či iny velky hospodarsky zver ,ale bralo sa to ako niečo prirodzene ,stavalo sa..podotykam že nikdy som nevidela vyhladovanu vychudnutu mačku čo by nemala kde najsť teplo..teraz su to same extremy ,hoci funguju kastracie aj tak su ludia blbí,prave dnes som čitala v skupine na fb ,že niekto preda mačiatka briťakov ,že vraj si ich ludia maju kupiť pre decka ako darček za vysvedčenie.darček potom ktovie kde skonči

Pája6

10. června 2017 4:47

V dětství jsem to zažila mnohokrát, kastrace nikdo neresil, nebylo to před 40-50 lety vůbec v povědomí lidí, alespoň na vesnici. Ale nikdy jsme neutratili jedinne kotě, všechny jsme rozdali nebo si nechali. To také nebylo moc obvyklé, ani se mi nechce psát, co se dělo v kotaty jinde. V kočárku jsem vozila koťata, pořád jsme si s nima hráli, i naši kamarádi za nimi chodili, byli to mazlici, možná proto se nám dařilo je rozdat.
U svých koček jsem to zazila jednou, kdyz jsme kocici slecnu neuhlidali tesne pred kastraci. Dodnes na to vzpomínám, bylo o nádherné, úžasné období 3 měsíců a jsem moc ráda, že si to zažily i moje děti. Měli jsme šestercata, byli milacci, nadhermi, rozkosni, chodily k nam všichni kamarádi děti - za kotaty, i drsni pubertaci s kotetem v naruci zjihli ... A nale deti s nimi krasne zachazeli,ucila jsem je to.a hlavne nejmladsi syn je take velky kockomil. Čtyři jsme rozdali do dobrých domovů, za jedním z nich jsme nedávno byli na návštěvě, další je u sousedů. ... Nechali jsme si dvě koťátka, holku Máju a kluka, to byl Pája I.
Možná jsem divná, ale malá koťata jsou pro mě něco až skoro posvátného ☺.

Filip

9. června 2017 22:53

Ne ne, nikdy jsem to nezažil, jak to vypadá, jaké to je...

gwen

9. června 2017 20:41

Lilča nikdy koťátka neměla, co vím.


Tahle otázka je sranda. Když si představím, že by byla úplně tabu a mimo ve světě fcbooku- kde by si lidi nedovolili ji ani přečíst, natož odpovědět, protože by je ostatní ukamenovali...
Tak tady se
(Musím se usmívat!.-o)

Odvážlivci na MK!!.-o)))

evelinas

9. června 2017 17:03

Naša kočička žiadne nemala,no porodila nám na záhrade v komposte opustená kočička.Maličkú Pufi a jej velkého brášku.Kotata liezli po stromoch ,zhadzovali na naše hlavy konáriky,učili sa lovit.Ked sa jedného dňa ich mamina neukázala,malý sa prisal na prsia susedovej a dal sa kojit pol roka.Pufi som krmila ja aj jeho dokrmovala.