Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.
viera 
15. července 2017 1:14asi bodkou by malo byť ,že kto miluje vás a vie čo milujete vy a o čom je vaš svet by vas takou voľbou netrápil...ten čo vas nemiluje ,ten ju položi..z nezmyselnej žiarlivosti...koli uspokojeniu svojho ega.......takto to vidím ja..možno nemám ten správny názor ,alebo skrátka mam toho správneho človeka čo by môj svet neskušal rozhádzať
micouša 14. července 2017 8:22Asi jsem se špatně vyjádřila, protože já nemám za to, že zvíře JE a priory „nezištně vděčné“, pouze z vlastní zkušenosti vím, že někteří lidé k tomuto názoru, po špatné zkušenosti s lidmi, kterým se snažili pomoc, dospěli – abych citovala „kocour, kterého zachráním z ulice a poskytnu mu byt a stravu mi nepřemístí vybavení bytu do nejbližší zastavárny, aby měl prachy na šantu“. U nás je to naopak tak, že mám velmi silný pocit, že Miou je toho skalního názoru, že nezištně vděčná bych měla být já jí a co víc, pravděpodobně má pravdu ☺☺☺ Stejně tak se domnívám, že zvíře, které je někde nešťastný nebo nespokojený, udělá všechno proto, aby od svého majitele zdrhlo – tímto (aby nedošlo k nějaké špatné interpretaci) nemám na mysli kocoury, na který přijde jaro a jdou na déle trvající toulačku. Též nezaměňuji kočku za partnera či přátele, jen mi prostě vyhovuje mít prostor, kde mám klid, ovšem neznamená to, že nemám přátele, se kterými trávím určitý čas, ale když mám prostě nenáladu, tak si zalezu domů a nechám se uklidňovat kočičím kožíškem, ale stejně tak netvrdím, že se toto třeba časem nezmění, protože člověk se zkrátka průběžně a) vyvíjí a za b) vypořádává s nastalými okolnostmi. Zkrátka mám za to, že toto je věc člověka od člověka, protože každý je jiný, a tak to má asi být. ☺☺☺
janarim 14. července 2017 8:06Přidávám se ke gwen, prosím, prosím, udržme si tady pestrost i protichůdných názorů. Není to útok na nás, naopak například tady v diskuzi to lidi podle mě přinutilo se nad věcí doopravdy zamyslet (mě teda jo), to přece není špatně.
S něčím s kpeterkou souhlasím, ale s něčím zase ne. A no a? Přišla jsem si sem pokecat, nečekám, že si všichni budou myslet totéž, co já.
gwen 14. července 2017 7:28Já neměla moc času poslední dobu číst a reagovat.
Ale moc nechápu, co se tu stalo. ? . ?
Modrý kocouř není zakuklený místo a může sem každý. Lidé sledují, koukají, sledují a třeba se nezúčastní. A třeba jo. A to, že mají jiný nebo dokonce názor na někoho, přece neznamená, že ho dotyčný smít nesmí nebo nemůže se projet.
(Svým způsobem si pamatuji, že Andrea má top kočky a že se místo muže nemělo nahrazovat zvířetem, že se má chtít obojí)= na tomto názoru je něco špatného? NE! S tím já 100% souhlasím. .-o))
MK je místo, kde můžeme diskutovat. Kde se nám nestane, že někdo má jiný názor a najednou mu nick zešedne jen proto, že buď už tady není sám dobrovolně anebo je vyhozen. Tohle je krása a tohle je svoboda!! A tu bych tu chtěla udržet. Nikdo se tu nemusí představovat, nikdo se tu nemusí zpovídat. Jsme parta lidí, která má v nejvyšší IQ na světě!.-o)) Tak nedopusťme prosím, aby sem lidi nechodili jen proto, že třeba nemají kočky(kde je Charlene, mně třeba chybí), že by se báli cokoliv říct, i když mají jiný názor a už vůbec, PROSÍM, NEBOJME SE DISKUTOVAT. Přátelé, i Ti kočičí se poznají podle toho, že si dokážou říct protichůdné názory, diskutují a dokáží se pochopit nebo tolerovat....o))
A ještě jedna věc. Po porodu se mi úplně změnily hormony. Nemohla a doteď mě to moc mrzí jsem cítit vůni kytek(jaký to pro mě bylo peklo, protože tatínkové nosili do porodnice jenom kytky.o))...) a nemohla jsem cítit a jíst ryby. Představte si, že by můj manžel byl zahradník nebo rybář!
A takhle to prostě v životě chodí. Člověk míní a život mění.
PaschaMami 14. července 2017 0:12Na toho nově příchozího (dále NP) jsem opravdu zvědavá, ale pouze proto, jakým právem na nás, které vůbec nezná, vypustil ve formě kritik své názory a polemizoval se "zaslouži-
lými" kočkařkami jako je např. Andrea K. Nyní to řeknu na plnou pusu: Všechny ty zde NP vyprovokované polemiky o situaci "Vyhodím partnera nebo kočku?" byly PRO KOČKU!
Pro koho NP vlastně tuto frašku inscenoval a co ho k ní kvalifikuje? Já osobně lituji, že jsem se dala strhnout a zúčastnila se, i když to u mne nebyl vyhazov partnera, ale bolestná ztráta milovaného zvířete. Přeji dobré ráno!
janarim 13. července 2017 22:59Filipe, zrovna jste mi to vzal z pusy :-) Teda to, že jsem ráda, že je tohle místo, kde se dá civilizovaně pokecat i o relativně výbušných tématech bez obav. Je to vzácné, jak zjišťuju.
Předpokládám, že PaschaMami i evelinas jsou jen zvědavé na nově příchozího, já taky :-)
A taky si myslím, že kočkař si instinktivně hledá zase kočkaře, stejně jako pejskař pejskaře.
Že někdo kategoricky prohlásí, že by si vybral kočku, to mi vůbec nevadí, protože podle mě to je znamení, že to nikdy nemusel řešit - takže šťastný to člověk. Zvlášť tady si docela myslím, že jsme rozumní lidé, co když přijde na věc, umí věci řešit racionálně a tak, jak si myslí, že je to nejlepší :-)
Spíš mi vadí, když se lidé ke zvířatům chovají jako k lidem - to zvíře tím trpí a ti lidé koneckonců taky, i když si to neuvědomují.
Filip 13. července 2017 21:30Mimo, ale musím. Nerad bych, aby tady musel kdokoliv psát, kdo je a jestli má kočky. Kocouř je místo, kde každý může napsat volně svůj názor, když si za ním stojí. Tady se nelustruje a nevyhazuje za to, co si kdo myslí.
Pokud mě téma zajímá, stojí za to diskutovat jednoduše jen k věci, každý názor je zajímavý a pomůže všem utříbit si názory.
PaschaMami 13. července 2017 20:33Eve, také už jsem chtěla něco podobného napsat - p. (?) kpeterka123 sem vletěl jako bomba, rozjitřil mnohá svědomí, každý/á se "svlékl do naha" a vysloužil si "poučné" komentáře.
Bylo by slušné, kdybychom se dozvěděli co ho k tomu vedlo a jaký to má mít smysl. Mně to připadlo jako kdyby student prvního semestru filozofické fakulty chtěl předvést co už se naučil.
evelinas 13. července 2017 20:02Kpeterka123,ak vám neprekáža ,nohol by ste sa predstavit.Od kedy,a kolko máte mačiek.Neako mi to pripadá ako ked na nuda pláž príde oblečený chlap a všetci mu pripadajú čudní.
evelinas 13. července 2017 19:45Filip,ja píšem za seba a za kočičky ,ktoré chodia von a tie si môžu vybrat.Všetci poznajjú príbeh našej Fionky,ktorá bola 4 roky susedova mačka.U nás je 7 rokov a ked som pred 2 týždňami išla pozriet jeho nových vlčiakov,Fionka pri bráničke plakala aby som tam nechodila.Nedá sa mu ani pohladkat.Pascha riskoval život na zábradlí,aby išiel za svojou volbou.Ano niektoré mačičky tú možnost nemajú,no tie,čo ju majú ,tak ju využijú.Ak človek reaguje spontánne,nieje na tom nič zlé,ved tu chodíme za zábavou,odreagovat sa ,niesme v práci alebo na úrade.
PaschaMami 13. července 2017 16:52kpeterka123:U mne to nebyla změna názoru/náhledu na "buď budeš akceptovat moje zvíře nebo plav"! Taková situace by asi nikdy nevznikla, protože jsem na to měla "čuch" a oni to také brzy poznali.
Filip 13. července 2017 15:53Pročetl jsem si diskusi až teď :o) Rád bych napsal taky několik poznámek, jak to cítím. Ale nejdřív několik pozorování:
Micousa psala "zvíře je nezištně vděčné" a evelinas psala něco jako "keby sa tak chovala ku kočke (paní by byla na ni hrubá), tak jej dávno utečie". Nic ve zlém, ale kočka doma nemá právo volby odejít (jako ho má partner), na to bychom asi neměli zapomínat a brát kočky jako lidi s touto možností.
kpeterka123, také mám někdy pocit, jako by lidé jako živočišný druh nějak ztratili schopnost snažit se svůj druh zachovat, přežít, a jde jim někdy víc o jiné živočišné druhy. Velmi zvláštní!
Zaujala mě také častá interpretace otázky ve smyslu "partner(ka) přijde a řekne - kočka nebo já!". To je asi vcelku nesmyslná interpretace, protože (jak tady lidi i píšou) asi nikdo z kočkařů nebude mít partnera, který by tak nesnášel zvířata, že by tohle vůbec kdy vyslovil. Asi bych nikdy s takovou holkou taky nechtěl být - a tady bylo asi, aspoň já si to myslím, nejvíce těch kategorických ne. Ale vlastně pro situaci, která nenastane, nemůže.
Pokud jsou lidi spolu a vyskytne se situace, alergie, nebo tak něco, musí se najít řešení. A může to asi být (podle příspěvků o alergiích tady níže) i neřešitelné bez odstěhování kočky. Nikdo na to asi není připravený, i já to vytěsňuji z hlavy. Ale je fér připustit (si), že to může nastat.
A nakonec trochu provokativní věc, co mě k tématu napadla. U podobných debat na fb jsem nějak měl někdy pocit, jako by lidé (nemyslím lidé tady) občas hledali jen vztah, kde oni mají navrch - a ten vztah nacházeli v tom žít s kočkou nebo kočkami (a v opovrhování lidmi). Ono "navrch" spočívá hlavně v tom, že kočka nemá volbu, jestli s vámi bude. Takový nevyrovnaný vztah je asi příjemný, ale nevím, jak to může někoho naplnit.
Andrea Klegová 13. července 2017 14:52Nevypúšťam paru a ani ma nemá nikto právo súdiť. Bola položená otázka - odpovedala som. Naozaj nemienim premýšľať nad tým, či sa moja odpoved niekomu páčiť bude, alebo nie.
A čo takto keby aj muži premýšľali a chceli oboje?
Chcete mi povedať, že by bolo fér žiadať od niekoho, aby dal preč zviera, ktoré má rád a má ho xy rokov ,len aby bol on/ona spokojný? - to nie je sebecké?
U mňa ostala odpoved taká, ako bola, to, čo som napísala, to platí.
kpeterka123 13. července 2017 14:36Kategorické nikdy se změnilo na možná. To jsem rád. Ono není vždy vše jen černé nebo bílé. Mohou nastat situace, které nás teď nenapadnou. A já jsem rád, že jsou tu lidi, kteří nejsou agresivní a kteří se zastaví a zapřemýšlí, že by se možná i zachovali jinak. Přemýšlení ZDAR.
Reda- odpovídáte úplně zcela mimo mísu.
Andrea- já vás nesoudím ani nehodnotím. Naopak, vaše kočky jsou top. Já jen říkám, že než se vypustí pára, mělo by se přemýšlet.
PaschaMami - jsem za změnu názoru rád. Fakt rád.
Andorea- takhle silná alergie? Jak to zjistil? Alergologické testy?
Kewinka-máte štěstí.
Škoda, že tu není více mužů. Myslím, že názory by se promíchaly a obroubily by se strany. Ženské, nenahrazujte místo mužů kočkami. Chtějte a mějte obojí.
Reda 12. července 2017 22:44Naši přátelé mají doma také zvířata, tak zatím nikoho nenapadlo nám říkat, že když u nás mají kafe o chlup lepší, že už radši nepřijdou.
PaschaMami 12. července 2017 20:36Eve, zvířata, zejména domácí, mají úžasný - jak se říká 7. smysl. U mne to je zejména Pascha - můj kolega z kanceláře říká, že Pascha už letí ke dveřím, když se vracím domů a mohu být tak nejblíž v garáži - ta je o 15 poschodí níž!!!
evelinas 12. července 2017 19:34Je to velmi smutné,no taký je život.Hovorí sa človek mieni,Pán Boh mení.Asi to tak malo byt.Prišiel Pascha a zaplnil v srdci prázdne miesto.Poznám viac ludí,ktorým,ked odišiel psík za Dúhový most,kôli tej velkej bolesti už žiadneho psíka nechcú.My máme tiež Elinku stále u seba,lebo dcéra odišla do Bratislvy za prácou.Chodila za ňou domov každé 2 týždne a ked sa ukázala vo dverách tak sme si mysleli,že Eli dostane od radosti infart.Presne vie,že jej panička zajtra príde,tak celý deň len striehne pri dverách a vôbec sa dnes nehraje.
PaschaMami 12. července 2017 19:15Musím uvést mé kategorické "Nikdy" na pravou míru. Faktem je, že jsem nebyla nikdy v takové situaci, kdy bych se musela rozhodnout mezi zvířetem a člověkem. Když jsem se rozhodla odejít do NSR, musela jsem u rodičů zanechat mého miláčka, dvouletého vlčáka Robina. Nevěděla jsem kde budu sama tu první noc moct hlavu složit. Měla jsem vízum na 3 měsíce a tak jsem si řekla, že buď se do té doby někde uchytím (bratranec s diplomatickým pasem by mi Robina přivezl) nebo se holt vrátím domů. Pracovně se se mi to povedlo brzy, ale Robina jsem si objednat nemohla, neměla jsem ještě svůj byt. Na návrat jsem zatím ani nepomyslela, perspektiva byla prvotřídní a domů jsem mohla telefonovat skoro každý den. Tak volám necelé dva týdny před koncem víza (brzy jsem si ho nechala prodloužit na 6 měsíců), ať se bratranec hned připraví na cestu, Robin už má pelíšek a já budu šťastná, že bude u mne. Tatínek se na chvíli odmlčel a potom řekl, ať si radši sednu, že má smutnou zprávu. Nesedla jsem si, ale skoro to se mnou seklo - Robin byl ten den na veterině uspán.
Taťka mi celou tu dobu neřekl, že R. onemocněl krátce po mém odjezdu. Doufali, že se vyléčí a proto mi nic neřekli, abych nezmatkovala, pomoct bych mu stejně nemohla.
Sama sobě se omlouvám, že já jsem se v můj prospěch zvířete nezbavila, perspektiva byla pro nás oba výborná, kismet tomu chtěl jinak.
Andorea 12. července 2017 18:37Zapomněla jsem uvést, že ta kočka ho během té krátké chvilky i podrápala, jak byla ve stresu. Možná proto byla ta reakce, tak prudká.
inusanka 12. července 2017 14:41Já jsem asi více psí než kočičí, nicméně kočky s námi žijí prakticky celé manželství. Když jsme se seznámili, on zvířata nemusel. Já jsem jasně řekla, že bez zvířat žít nebudu a on to akceptoval. A to fakt nevěděl, co ho čeká, něco jako fudlák v posteli a kocour, co mu zalehne deku jistě netušil. Nevím, co bych dělala, kdyby najednou řekl, že teda ne. Ano, počet většinou schválí, nebo se nějak udolá...Je to o vztahu těch partnerů, on by mne před takovou volbu nepostavil a já, pokud by to bylo nezbytné, bych svým zvířatům nový domov našla. Musela jsem to udělat u svého prvního psa a loni jsem to poradila neteřce u kocoura. V obou případech ale šlo o situaci, kdy se zvířeti hodně změnily podmínky života. My jsme se měli s mladým loveckým psem stěhovat do paneláku a u ní starší kocourek vyjížděl po dítěti a čekali druhé. Náš Gaston měl fantastickou rodinu, která se mu plně oddala a její Kubíček si nesmírně rychle zvykl v novém domově a dnes je tam kocour číslo jedna. Takže za mne - nikdy neříkej nikdy
Andorea 12. července 2017 12:42Karlo - k těm alergiím. Známá je velká milovnice koček a bohužel musela dát kočku pryč, protože syn, též milovník koček, na ně dostal v dospělém věku silnou alergii. Ještě i teď po letech je z toho špatná. Každý sice bydlí v jiném bytě, ale má alergii tak silnou, že by se s matkou kočkařkou nemohl stýkat ani u sebe doma. Takže někdy opravdu alergie a kočka jsou neslučitelné.
Jednou ten syn na ulici viděl, jak z domu vyběhla viditelně čistě bytová kočka a zpanikařila, když na ni venku zaútočil pes. Vrhnul se i přes zdravotní rizika mezi psa a kočku, zvedl ji z dosahu psí tlamy a přehodil přes plot zpátky majiteli kočky, který mezitím taky vyběhl z domu. Víc si nepamatuje, protože z i jen krátkého kontaktu zkolaboval a po odvozu rychlou byl na JIP více než týden a v ohrožení života. Je mi moc líto, že zrovna lidé, u kterých by se kočkám žilo jak v ráji, je mít nemohou. Omlouvám se za odbočení od tématu.
evelinas 12. července 2017 8:40So všetkým s A súhlasím..Jedine velmi,velmi,velmi vážny zdravotný problém mojich blízkych by ma domútil vzdat sa ich.
Andrea Klegová 12. července 2017 7:05A ešte niečo... Tak nejak mať zviera učí aj deti istej samostatnosti, zodpovednosti za niekoho. Možno, keby bolo viac domácností so zvieratami, keby častokrát práve rodičia nezakazovali dieťaťu mať doma zviera ( samozrejme po dlhom a vážnom rozhovore s informáciami, čo všetko to obnáša), nebolo by toľko utýraných zvierat, čo často robia práve ešte deti....
Myslím, že aj tie zvieratá vedia z človeka urobiť človeka ešte lepšieho
Andrea Klegová 12. července 2017 7:02kpeterka123, to, ako mne záleží na manželovi, prípadne dcére, posúdim najlepšie sama, ak dovolíte. Ak ste čítali moju odpoveď poriadne, napísala som jasne, že neviem, ako by to dopadlo, ak by to bolo zo zdravotných dôvodov, že by som sa pokúsila poriešiť to tak, aby mohla mačka ostať.
A ak tu zatiaľ nikto nepovedal, že by šla mačka preč, ak by to inak nešlo, ja to poviem. Áno, išla by, ale musel by to byť sakra vážny a neriešiteľný zdravotný problém u človeka, pretože so zdravotným problémom u mačky by som sa pasovala ja sama. Ale ak by som mala mačku xy rokov a naraz by partner, alebo budúci partner zavelil, že bud on, alebo mačka, tak by som ju z domu nedala. Akože , sorry, ale chápala by som to ako podraz od neho voči mne a mojim záľubám, ak to tak môžem nazvať a zároveň ako podraz odo mňa voči mačke. Pre mňa je totiž hociktorá z mačiek, ktoré mám, člen rodiny. Nech už má povahu akúkoľvek. Nech je maznák, alebo nie, nech je bláznivá, alebo nie....
Ak by ale nastala situácia ozaj úplne neriešiteľná zo zdravotných dôvodov, áno, mačke by som našla nový domov.
A áno, poznala som takú silnú alergiu, ked musel kocúrik po mesiace odsť z bytu - bol to môj odchov, myslím, že som o tom niekde tu aj písala. Videla som dievčatko, videla som výsledky testov... dievčatko malo po tele neskutočné fľaky, chrasty, celé telo ju svrbelo. Keď mi kocúrika priviezli po rozhovore späť, plakali tak veľmi, že mi ich bolo neskutočne ľúto.
Polemizovať o tom, či mi je partner prednejší, ako mačka, je, myslím, úplne od veci. Rovnako by sa dalo polemizovať o tom istom predsa aj z jeho strany.
Ja som odpovedala tak, ako som to poňala a moja odpoveď platí.
Ale aby som to popísala do konca - môj manžel aj dcéra zvieratá milujú. Manžel sa dokonca v práci stará o presne rovnaký počet mačiek, koľko ich máme doma. A dcéra sa medzi mačky a hromadu zvierat už narodila, takže tu nie je o čom polemizovať.... našťastie.
Kewinnka 11. července 2017 21:17Nevzdala bych se žádného zvířete, to bych se radši zbavila toho partnera :D :D.
Navíc přijde mi logické, že pokud je člověk milovník zvířat, tak si nebude vybírat partnera, který milovníkem není.
+ Já mám štěstí, že jsem partnerku jakožto milovnici zvířat našla O:) ♥.
Ali 11. července 2017 19:24Tak pokud je nastolena otázka "já nebo kočka", tak je jasné, kdo to vyhraje - jasně že kočka. Partnera si hledáme proto, abychom spolu prožívali krásné a řešili špatné. Spolu! Jenže tímto způsobe položená otázka už ze své podstaty nutí toho druhého aby buď kapituloval nebo se postavil do opozice. Kde je to "spolu"? Tohle není partnerství, to je diktatura. Obráceně to ovšem platí taky, není možné dotáhnout domů kočku se slovy "můj milý, tady Macek s námi od teď bude bydlet a ty mu buď budeš čistit každý den hajzlík, nebo se sbal a táhni k mamince" - to by byla taky podpásovka, ve které se takový "milovník koček" nemůže dovolávat partnerské lásky a porozumění, jelikož sám žádné neprojevil.
Pokud vyvstane problém, je třeba ho spolu řešit a spolu dojít k závěru, který víceméně dobrovolně akceptují obě strany. A v takovém případě otázka "já nebo kočka" nikdy být položena nemůže, byť může v krajním případě dojít i k tomu, že kočičce budou partneři ve shodě hledat nový domov.
Borůvečka 11. července 2017 19:24co máme Borůvku tak mě trochu pálí oči, a jako bych měla dostat rýmu..pořád to svádím na počasí...
gwen 11. července 2017 19:05Jenže já slyšela, že ta alergie není jen z chlupů, ale i ze slin. A to je jedno, jestli chlupáč nebo nahatec.
Je pravdou, že o alergii na kočky jsem moc neslyšela. Tím myslím, jak se to mlže projevovat. Čím vším.
Víte? Slzení? Rýma? Vyrážka?
viera 11. července 2017 18:56mimochodom som v situacii ked starostlivosť o člena rodiny pohlcuje všetky moje sily a popritom starosť o všetky zvery..zvladneme to..musime :(
viera 11. července 2017 18:54zrejme nevzdala..a iste by som nelubila človeka čo neznaša zvierata,jednoducho by mi nesadol..a zvery su hlavna tema našich rozhovorov..naš život sa toči okolo nich..inač by bol prazdny..jedine ako dôvod akceptujem alergiu ,ale aj to sa da riešiť,napriklad chovom bezsrstych plemien
gwen 11. července 2017 18:50Evelinas- já Vám nevím. Možná to tak je, ale možná taky ne. Možná je to tím, že člověk stárne- žena zraje...o)) že přehodnocuje priority, moudří/hloupne a možná si lidi na sebe tak zvykli, že velký věci k řešení se jim změnily na maličkosti.
Taky je to tím, že čím je člověk starší a je ve vztahu, nechce být sám. Nevím, jaký by to bylo u manželů, který by spolu byli roky a potom z jakéhokoliv důvodu by se museli rozhodovat, co se týká dnešní otázky dne. A jiný rozhodování je, když člověk žije sám, kočka mu dělá společníka, partnera a nejlepšího kamaráda a přijde do toho druhý...
tyhle otázky jsou- co kdyby kdyby....A je jasný, že záleží na situaci a že to, co se tu napíše v reálném životě může být úplně jinak...
Kdysi dávno jsme na podobné téma vedli s Hanik diskuzi..Dovedly jsme to až do absurdity, kdy jsme na jednu kolej dali člověka/dítě a na druhou kočku. Hanik si vybrala, že by zachránila kočku...A já doteď nechápu- jak je to možný..
gwen 11. července 2017 18:44Pascho. "Za mé již bald 4leté účasti na MK jsem dosud nezažila, že by se někdo musel zbavit kočky, ani kvůli dítěti (to by pro mne byl jediný důvod). "...a fakt si myslíš, že by to tu někdo řekl???
A mně z toho taky vychází, že lidi jsou různí. A je to dobře. A psychologie je dobrá věc a co člověk, to názor. Přece se dá diskutovat. A vychází mi z toho, že prostě třeba pak zbyde víc chlapů na ty ženský, co chlapy chtějí...o)))
PaschaMami 11. července 2017 17:22kpeterka123 - Máme tady nyní psychologa, který rozebírá naše životní eventuality? Já osobně trvám na mém "nikdy"!
Můj vlastní názor (mám kocoura již přec 13 let a za tu dobu by teoreticky mohly vzniknout tyto rovněž teoretické situace:
1. Pokud by měl mít můj minulý, momentální nebo budoucí partner zdravotní problém s mým kocourem, měl by možnost s pomocí medicíny ho vyřešit, kocour by zůstal.
2. Problém všeobecné kočičí averze bych řešila sama - kocour by zůstal, protože si neumím logiku nebo důvod takového smýšlení představit.
3. Teoretický budoucí partner by měl možnost první varianty,
pokud by pro něho byla zdravotně přijatelná - kocour by zůstal.
Na otázku, co by tomu řekl partner, že by kocour měl zůstat a on jít, moje odpověď: V každém případě by věděl již od začátku, že kocour (mezitím již dva) zůstane. Celý lidský život
je jedno jediné přizpůsobování - bez něho se bez "škrábanců"
ať kočičích nebo lidských člověk neobejde!
Za mé již bald 4leté účasti na MK jsem dosud nezažila, že by se někdo musel zbavit kočky, ani kvůli dítěti (to by pro mne byl jediný důvod).
evelinas 11. července 2017 17:12Marti,tá pani,čo sa tak chovala k dietatu,je možná pod stresom.No keby sa tak chovala ku kočke,tak jej dávno utečie.Sme s mužom spolu 37 rokov z toho 35 manželia a nikdy naša domácnoct nebola taká kludná a pokojná ako posledných 10 rokov ,čo máme kočky.Nikdo nezvyšuje hlas,všetko sa rieši s kludom.Veci ,ktoré ma predtým rozhádzali hádžem za hlavu.Tak isto on .Príde unavený z práce a zaborí ruku do najbližšieho kožúška.Možno,keby tá pani bola vychovaná v detstve so zvieratkom,naučila sa niest za niekoho zodpovednost a lubit bezbranného tvora ,tak aj k detom by sa správala možno ináč.
Karla z Končin 11. července 2017 17:08Teď si vybavuju, že kolegyně v práci mi kdysi říkala, že syn je šíleně alergický, že se k nim přitoulalo kotě, tak ho venku krmila, a jemu vadilo i to
micouša 11. července 2017 16:51Moje oční doktorka říká, že má moc ráda kočky, i se jde třeba podívat na výstavy, ale rozhodně tak nemůže činit bez konzumace prášku. A asi pokud by něco takového mělo malé dítě, tak těžko ho držet pod práškama permanentně.
Karla z Končin 11. července 2017 16:46Máte někdo zkušenost s tím, že by existovala tak silná alergie na kočky, že by s ní opravdu nemohl žít v domácnosti?
Karla z Končin 11. července 2017 16:42Předpokládám, že člověk, který mě má rád, by po mě nic takového nechtěl :-)
Ale nedovedu si představit, kdyby to bylo třeba ze zdravotních důvodů.
janarim 11. července 2017 16:28Nikdy neříkej nikdy ☺ Člověk totiž míní a priority tváří v tvář realitě to mění...
Teď vážně, kdybych měla kočku dřív než partnera (nebo jakékoliv jiné zvíře), nejspíš bych instinktivně hledala toho, kdo je na stejné vlně. Ale manžela jsem potkala dřív než kočky, tak nevím. Kocoura jsem domů přitáhla já, ale až potom, co s tím muž souhlasil (spíš byl ukecán 🙂) a jsme rádi oba. Takže jsem to řešit nemusela. Přesto si myslím, že ve chvíli, kdy by mi někdo začal vyhrožovat já nebo kočka, tak by bylo zjevné, že je někde něco špatně a zůstala by ta kočka. Kdyby ale třeba šlo o těžkou alergii, a nic by nepomáhalo, no jasně, když to nejde, tak to nejde, tak bych našla kočce dobrý domov a pořádně ji obrečela.
A ano může se stát, že je člověku kočka přednější než partner a přesto to bude dobře, protože ono taky záleží na charakteru toho dotyčného.
Lenka Bartáková 11. července 2017 16:26Jelikož Gulliwer s Týnkou jsou přítelovo....a Růža můj...dle smlouvy ...tak by to bylo asi jednodužší..(všechny tři jsme si pořizovaly spolu)
...Tedy kdyby se něco takového mělo stát...
kpeterka123 11. července 2017 15:37Andrea Klegová - a kdyby ta otázka byla položena jinak, tak na ni nikdo neodpoví. Všechny takové otázky by při odpovědi totiž prozradily, že na kočičích stránkách se přece neřekne, že kočka by šla z domu a zůstal by člověk. Radši se řekne nikdy. To nikdy ale vyjadřuje, že život vašich koček je vám přednější než život muže, člověka, dítěte, který by žil vedle vás.
gwen- zvláštní otázka a vlastně paradox. Možná je to v inteligenci matky, možná v rozpoložení, možná v situaci. A možná je to ve vnímání a ne vždycky toho svého osobního příběhu. Jak žiji, zjišťuji, že lidé od lidí čekají podrazy, zklamání ...zatím co obecně zvířata jsou nezištní, správní parťáci. Ale potkejte takového tygra, který vám rozsápe břicho. Ten by si svoje mládě hlídal a bránil ho. U něho by nikdy nenastalo.
micouša 11. července 2017 15:12No je otázka, jak by se ona předmětná paní chovala ke zvířatům ;.) Já si myslím, že je to člověk od člověka a asi jde i o to, že když se někdo snaží lidem pomáhat a dopadne to tak, že "každý dobrý skutek jest po zásluze potrestán", tak si pak může říct že to zvíře je alespoň nezištně vděčné. Taky bych asi těžko mohla žít s někým, kdo by nastoupil s tím, že buď půjde kočka z baráku nebo se nenastěhuje on, ale na druhou stranu, pokud by se něco zdravotního přihodilo až po nějaké době společného soužití, tak by to bylo na zvážení okolností. Naštěstí to mám zatím - a doufám, že mi to ještě nějakou dobu vydrží - tak, že doupě je moje a kočky, a nápadníci (za Bastet i kočičí-byl vždycky děsnej řev když položili tlapku byť jen na schod od domu) jsou řešeni mimo ☺☺☺
gwen 11. července 2017 14:38Včera jsem šla z práce domů a přede mnou paní s dětma a křičela na ně, a´t už jí dají pokoj, že toho má dost a ten malý ji ještě šlápl na nohu a ona ho tak hrubě vzala za rameno, že mi ho bylo líto a já si říkám, jak je to možný- že člověk člověku vlkem a když naproti tomu někdy vidím škrábance od koček a u toho komenty jako, ano, bolí to, ale je to moje pusinka , miláček, nevadí mi to, i když se mi to zanítí- tak JAK je možný, když postavím tyhle ty dva případy vedle sebe- že se to děje, že to lidi tak vnímají?????
Ha! A teď odpovídejte!!.-o))))
gwen 11. července 2017 14:18ÁAAAch, těžká otázka...Na kočkařském serveru..o))
Ať je otázka položená jakkoliv, je v tom to, jestli někdo za někdo...Jde hodně o to-
- Kdo je ten někdo
- jaká je ta situace/vážnost/
- a taky v jakém časovém/etapovém/životním/vyzrálem-inteligenčně-emočně/zdravotně období se člověk nachází.
Já v něčem pana Peterku chápu a i tak nějak vnitřně souhlasím- kočkařky nebijte mě!.-o)))
A na druhou stranu zjišťuji, že mít společníka, který někdy jen přede a vrní je k nezaplacení.o))))
Andrea Klegová 11. července 2017 13:54kpeterka123, ale tu asi nebola položená otázka v tom slova zmysle, ako to popisujete Vy.
Ja osobne som to poňala tak, že ak by nástojil na tom, aby som dala preč mačku, ktorú mám už dlho, či by som sa jej vzdala. NIE. Jednoznačne NIE.
Neviem, ako by to dopadlo, keby u nás niekto dostal alergiu, ale uričite by som sa aj to snažila poriešiť nejak tak, aby mohla ostať mačka doma.
Aira 11. července 2017 13:30ja nie, poviem teda tak, že ked som sa oženil, žena mi vyčitala že či som sa oženil s nou alebo mačkou a teraz by sa mačky nevzdala ani ona-takže jednoznačne NEVZDAL
kpeterka123 11. července 2017 12:56Lumi není to až tak pravda. Lidé si mohou pořídit kočku, a později zjistit, že cokoliv nejde. Nebo mít dítě, kde bude nesnášenlivost z některých stran. A to se potom to" nikdy" mění na rozhodnutí, jestli kočku-dítě-partnera.
Udivuje mne to kategorické nikdy. Jako kdyby osud kočky byl víc než osud člověka. Pak je zásadní otázka, jak by se to dotklo partnera, kdyby znal to NIKDY. (samozřejmě při problému, při závažném problému). Jestli pak by s Vámi, ženy, chtěl vůbec být. Ono cit od kočky(že si nestěžuje, vždycky čeká, je doma apod- jak jinak, když nemůže utéct) je něco jiného než důvěra a úcta člověka.
Docela je zvláštní, že každý živočišný druh si hájí ten svůj druh. Jen lidé to nedělají. Lidé si neváží lidí. Lidé by dali všanc lidský osud. I ten, kterého mají rádi, s kterým spí, milují se, důvěřují mu.
evelinas 11. července 2017 12:55Tento týždeň dokonca kúpil také delo na fotenie zrkadlovku Canon,lebo som od malého fotáka zašantočila šnúru na prenos da počítača,takže len fotím a nič z toho.Ešte sa s tým musím naučit fotit.Takže otázku Kočky alebo muž naštastie riešit nemusím.
Lumi 11. července 2017 12:45Tady jde hlavně o to, že já sama bych nemohla být s někým, kdo od prvopočátku vztahu nemá rád mého kocoura. Tudíž tím otázka jestli upřednostnit kočku nebo člověka, vlastně padá.
evelinas 11. července 2017 12:41Tiež by som nemohla byt z niekym kto nemá rád zvieratá.Takže to nemusím riešit.Mačiek by som sa nikdy nevzdala.Už roky mám stop stav pri štyroch kusoch,no je ich 5 a okrem občasného hundrania a zákazu opúštania bydliska na viac dní,im poctivo nosí kočkolit ,konzervičky a mlsky.
Andrea Klegová 11. července 2017 10:40Nie. Dokonca, ked mlj muž začal mrmlať, že ešte jedna a odíde k mame, som to riskla.... už ich je odvtedy doma o cca 7 viac :-D
Lísinka 11. července 2017 0:07Co je to za otazku?Kdyby doslo na tohle vyhraji samozrejme ciciny-:)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Tagy ?
otázka dne
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
7 365x / 1x
