HaniK 
11. května 2016 19:29
Béďa je moc pěknej. :-)
Mně taky pokousal pes, ovčák. Houf dětí kolem něj, byl to do té doby pes dobrák, já stála v blbou chvíli na blbém místě, pes asi znervózněl z tolika děcek a já byla náhodně vybrána. :-) Prdel to moc nebyla, neb mi šel po krku a jen díky tomu, že jeho majitel ho držel za obojek, se dostal "jen" na hlavu a ucho. Na jizvy na hlavě a čele si člověk zvykne brzo, ale tím, že jsem se psem ovčákem vyrostla, to byla neskutečná zrada, takže ze mě byl případ pro psychiatra. Odmítala jsem několik týdnů mluvit. Až do dvaceti jsem chytala hysterák, když jsem potkala psa na volno, pak jsem si ve městě musela zvyknout. Měla jsem kamaráda, co dělal s těžko zvládnutelnými psy a díky němu taky jsem se naučila ovládat strach.
I tak ale ve mně něco zůstalo a sama si uvědomuju, že jsem na psy hodně tvrdá, i když je miluju. Intuitivně ale pořád dokazuju převahu.
No, pár let a měsíců to bylo v pořádku, pak jsem získala Ebbynu, jednou jsem s ní šla na procházku a skočil po mně retrívr a začal mě obskakovat. Je to vtipný, ale náruživí psi :-D po mně skáčou od malička. Není to projev jejich dominance, ale asi mojí vůně či smradu. :-D
No, z retrívra jsem byla tak v šoku, hlavně jsem měla strach o Ebbynu, že od té doby odmítám chodit na procházky se psem. Ebbyna to vycítila a začala nesnášet ostatní psy. Do té doby velmi dobře socializovaný pes. Tak od té doby je Ebbyna gaučák, co se honí s kočkami po bytě. Naštěstí jí to evidentně vyhovuje. I tak se ale těšíme na vlastní zahradu.
Přitlapkovat se
5 601x / 2x
