Moje Dvounožkyně se má čím dál líp.
Protože má mě!
Po sedmnácti letech byla v kině. Na Kvílení.
Původně jsem myslel, že je to o naší Kačence, ale není.
Kdo by taky psal verše o Kačeně, že?!
Hodné ženské nevymřely! V pondělí jsme měli vzácnou návštěvu.
Umí to s kočičákama i s foťákem. Kačenka se před ní samou zvědavostí zapomněla schovat a já jsem se prezentoval jako válečník. Jak jsem se svalil, už jsem se nehnul.
Že to byla Kočičí žena každým coulem poznáte už z toho, že nechala kafe vystydnout a lehla si na koberec, jako když profesionál fotí filmovou hvězdu, aby mi to slušelo. Jenom díky ní už mám na MK album jako ostatní pořádní kocouři.
Jak jste viděli, fotky do alba udělala i Kačence, i když teda nevím proč. Takových mourovatých kočiček tam je, jen si vybrat...
Káča mi leží na klávesnici a hned tady kvílí, že má nejhezčí faldy.
Jestli nejhezčí, to bych pochyboval, ale určitě jich má nejvíc...
Taky přišel udělat soupis nedostatků a vad na kráse Hodinový manžel. Dobře voněl a podrbal Kačenku za ušima.
Já cizí chlapy nesnáším, tak jsem nevylezl. V úterý začne opravou škrabadel, co Kačenka orvala do střapata.
A dneska se natíralo. Dveře, futra a trošku i kočky.
Kačenka si zvěčnila na prahu tři packy. Potom to natěrač opravil a Káče je líto, že nezanechá stopu v dějinách...
Kdežto já vůbec netoužím po tom, aby po mně někdo šlapal nebo mě dokonce překračoval...
Když se hrká s nábytkem a Dvounohá dělá zmatek, to miluju!
Ve chvilkovém pominutí smyslů uklidila natěračovu tašku a protože netušila, co v ní je, společnými silami odpoledne hodinu hledali dvě plechovky bílé barvy.
Natěrač šel v zoufalství dolovat do popelnice, domnívaje se, že je omylem vyhodil. Nic nenašel a smutně přemýšlel o věcech mezi nebem a zemí, ale já jsem správně sázel na svoji Dvounožkyni.
Když natěrač hlasitě přemítal, kam pojede sehnat novou barvu a požádal o náhradní tašku, pojala Dvounohá temné podezření a zašantročenou igelitku vytáhla na světlo boží.
Potom se mohla hanbou propadnout neb to vypadalo, že se chtěla obohatit...
Nicméně natěrač ji zná a ví, že je na fyzickou práci úplně levá, takže by se určitě radši obohatila jiným způsobem.
Když jsme viděli Dvounohou tak pokořenou, byli jsme s Kačenkou úžasně hodní. Sice jsem se dvakrát pokusil proniknout na schodiště, ale nátěr pootevřených dveří silně páchnul a citlivou kocouří duši přímo odpuzoval.
Kačenku nic neodpuzovalo, tak na ni Dvounohá dvakrát zasyčela a byl pokoj.
Teď je v bytě nepořádek jak po boji, a nastal ten kýžený stav, kdy se nesmí nic dělat, aby se neprášilo a na čerstvý nátěr nepřilepily kočičí chlupy neb by šly dolů i s barvou.
Proto se můžeme věnovat důležitějším záležitostem:
Zdravím Chlupatou Lhotu! Jejich návrh na sdružení kočičích klubů do Jednoty masorádů je pro všechny zúčastněné přijatelný a semkne naše řady.
Že není Anežka kočička tělem není důležité, když je kočičák ladností, mazaností a výcvikem svého personálu!
Vlajka mi dělá starosti...
Půlka kuřete není mnoho, Pardubáci by se nám smáli, že jejich půlka koně je větší. Pod vlajkou s kuřetem by si KPKK pletli se slepičárnou.
Sekáček vypadá moc krvežíznivě a taky spíš na řezníky.
Bratrstvo kočičí pracky už tu bylo.
Na druhou stranu, jak chcete zviditelnit hovězí bez volů a krav, což nejsou příliš libozvučné termíny. Jak vypadá tatarský biftek ani nebudu komentovat...
Je tolik druhů kočenek! Černé, bílé, mourovaté. Chlupaté i holátka. Vznešené, vzácných barev i tvarů. Puntíkované i proužkované a to nemluvím o tříbarevných koťatech...
Padesát hvězdiček americké vlajky by na všechny druhy nestačilo.
Od každého kožíšku kousek by vytvořilo něco jako patchwork.
Nakonec proč ne, kočka byla vždycky symbolem pohody u domácího krbu.
Může vlajka být trošku, jako když pejsek s kočičkou pekli dort?
Heraldici by zaplakali, ale kolik koček má doma heraldika nebo jak se vlastně vlajkoznalcům říká?
Než jsem tu bohulibou úvahu dopsal, Dvounohá zjistila, že Káča vzala otevřenými dveřmi roha. Dveře smí zavřít až večer, aby barva stihla trochu zaschnout. Potom je zalígruje a Kačena bude mít utrum!
Jestli není lepší hlídat pytel blech než jednu kočku?!
Ne, že by jí byla taková škoda, opice uvřískané, ale jsem na ni zvyklý...
Takže jdeme hledat...
Jo tak, Dvounohá jde hledat a já mám koukat sedět doma na zadku nebo mě zavře do přepravky...
Vidíte tu nespravedlnost?
Káča zdrhla a já to odnesu! To jsou lidi...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?