Jak jsme umravňovali kytku a vymklo se nám to z tlapek

Dvounohá řádila. Lítala po mým teritoriu se smetákem a vysavačem a rušila mě z odpoledního spánku. Natočil jsem ouška jejím směrem, abych měl přehled, co ji tak rozčílilo, a pohodlně se opřel o pravou přední tlapu, o který dvounohá tvrdí, že je ze všech mých tlap nejkrásnější. „Zlotřilče malej! Nevděčnice kočičí! Vandalko pruhovaná!“ vykřikovala dvounohá. Měl jsem podezření, o kom se zmiňuje, a to se mi potvrdilo, když do pokoje vrazila Elsa a s výrazem věčný průšvihářky zahučela pod postel.
„Ha! Kde je?!“ rozhlížela se dvounohá, která s lítým výrazem ve tváři vrazila do pokoje hned po ní. Vzdychnul jsem a povytáhnul trochu pravou přední tlapu, tu nejhezčí. Zabralo to i tentokrát. Dvounohá zkrotla a konstatovala, že jsem její nejhodnější zvířátko, ze kterýho by si měli brát příklad ostatní. Při slově „ostatní“ sice loupla okem po pokoji, ale pak zjihla docela a vlepila mi pusu mezi ouška.
Byl to náročnej den a začalo to už ráno, když dvounohá odešla do práce. Dělali jsme s Elsou rutinní obchůzku teritoria a přitom jsme si všimli, že kytka na polici nad postelí nevhodně přesahuje listama na všechny strany. Natáhli jsme se k ní z postele a začali ji zkrášlovat, ale drobátko jsme se u toho nepohodli. Začali jsme si to mezi sebou vyjasňovat a Elsa, místo aby ustoupila moudřejšímu, rozhodla se vyskočit na polici, hopsnout na mě z výšky a zakousnout se mi do hřbetu. Zapomněla přitom, že police je obsazena kytkou.
Tím se to Else maličko vymklo z tlapek, kytka se odporoučela dolů, já jsem pro jistotu zdrhnul a Elsa při skoku na můj domnělý hřbet hopsla na převrácenou kytku. Okamžitě ji začala cupovat na kousky, a já jsem se samozřejmě přidal, aby to nevypadalo, že si Elsa může cupovat kytky bez dozoru. Po chvíli jsem měl nutkání dostavit se doprostřed koberce, kde jsem zelené listy k Elsině velkému údivu vydávil.
Moje kočičí kámoška ovšem pokračovala v likvidaci i dál. Vyhrabala z květináče všechnu hlínu a prázdný květináč zakutálela za psací stůl. Misku, kterou měl květináč původně pod sebou, zakutala pod postel. Miska za sebou bohužel nechala mokrou stopu, protože byla plná vody. Elsa na mokrá místa chytře nahrabala hlínu. Jak jsem tak očuchával a hodnotit výsledek její práce, začala se mi mokrá hlína lepit na tlapky. Chtěl jsem si je opláchnout ve dřezu, ale zrovna tam nebyla voda, tak jsem se aspoň prošel několikrát po kuchyňský lince, po sporáku a po lednici. Část hlíny se mi povedlo oškrabat o okapávač na nádobí.
Elsa mezitím likvidovala poslední pozůstatky kytkové katastrofy. Zbylé listy roznesla po bytě a ukryla na tajných místech, jako třeba do misky s vodou, na gauč nebo za lednici. Některé chtěla nastrkat i do bot dvounohý, ale tam už bylo obsazeno houbičkou na nádobí, kterou jsem tam nacpal už ráno. Než jsem se usídlil na posteli pro pravidelné odpolední odpočívání, musel jsem ještě zbytky hlíny zahrabat do deky, abych mohl spát v čistým. Spokojeně jsem se upelešil a jal se spát.
Elsa byla ale pořádně nervózní. Chtěla si nervozitou okusovat drápky, ale bohužel jí je dvounohá v noci ostříhala, jen co jí vzbudil pocit, že jí někdo loví nohy pod peřinou a rozřezává jí chodidla žiletkou. Z nedostatku drápků se Elsa vrhla na krabici, kterou má načatou už pár týdnů. S nadšeným chroupáním ji začala rozebírat na drobné puzzle. Brzy seděla uprostřed úctyhodného hnízda a bývalá krabice zoufale mávala zbytky svých dvou stěn.
Elsa se rozhodla, že mi svůj papírový výtvor daruje. Protože jsem ale právě chrupkal, hodlala mi dárek nechat jako obvykle u mojí misky. Mističky máme s Elsou kousek od sebe a každý má pod tou svou prostírání. Jak tam Elsa stěhovala zbytky krabice, její miska začala dělat problémy. Elsa se jí proto rozhodla odstranit z místa a nacpat pod skříň. Aby miska nevylezla, zajistila ji tam plyšovou myší, kterou nacpala za ní takovou silou, že se miska i s myší zapříčily pod skříní a nešly vyndat.
Teprve potom si Elsa vlezla ke mně na postel, stulila se vedle mě a začala mi mýt hlavu. Chvíli jsem si to nechal líbit, pak jsem Elsu kousnul, trošku jsme se poprali a potom usnuli jako jedno šedobílo-mourovaté klubko.
Chrupkali jsme až do příchodu dvounohé. Pak nastalo řádění se smetákem a vysavačem, výhrůžky jistým darebákům a nakonec, jako vždycky, krmení. Elsa dostala granule na mělký talířek a dvounohá se jí moc omlouvala, že asi při mytí někam zastrčila její mističku. Z talířku jedla Elsa ještě několik dní. Potom se mi ale zdálo, že mě zpod skříně sleduje plyšová myš, a s vypětím všech sil jsem jí vytáhnul ven a ukousl jí ocásek. Miska pak byla nalezena při následném úklidu. Dvounohá prohlásila, že příště si pořídí jiná zvířátka. S Elsou doufáme, že se rozhodne pro hejno kuřátek nebo křehké laboratorní myšičky.

Sdílejte!  |  O sdílení

19 komentářů

Reklama
Reklama