Jak dvounohá pořádala tiskovku a my jsme to s Elsou zase zmákli

Dvounohá pořádala tiskovou konferenci. Děsně nás to s Elsou nadchlo. Podobné akce dvounohá vážně umí. Své proslovy prokládá komickými výstupy, legračně se u nich kření a nezřídka má připraven i nějaký vhodný artefakt k demonstracím.

I tentokrát to začalo velkolepě. Přihnala se do kuchyně s polštářem v ruce a zahájila konferenci oslovením pozvaných hostů: „Kde jste, vy hajzlíci malí?!“

Já jsem zrovna seděl zadkem na kuchyňské lince a přední tlapy a hlavu jsem měl zabořené do dřezu, kde jsem prováděl monitoring špinavého nádobí. Zrovna jsem hodlal zahájit úkony s talířem od něčeho masitého, ale po uvítacím výkřiku dvounohé jsem vytáhl hlavu ven a napjatě sledoval další průběh konference.

Dvounohá zatím pátrala očima po různých koutech, policích a vyvýšených místech a snažila se zjistit polohu Elsy. Nevšimla si, že Elsa po úvodním ceremoniálu nechala vší práce, kterou právě vykonávala zubama na kalendáři, a umístila se na vrchu policové stěny vedle květináče. Květináč byl zrovna obsazen čímsi zeleným, co Else neuvolnilo místo ani poté, co do toho párkrát práskla tlapou s vytaženými drápy. Sedla si proto způsobně hned vedle a čekala, že po konferenci si to se zelenou věcí ještě vyřídí.

Ukázalo se, že polštář si s sebou dvounohá nevzala náhodou. Při proslovu jím začala potřásat a názorně ukazovala, na kterém místě ho někdo počůral. Tvrdila, že polštář byl počůrán v ranních hodinách ve chvíli, kdy ona sama dlela v koupelně. Elsu to přestalo bavit, protože to pro ni nebyla žádná novinka, a začala si radši vyjasňovat pravidla se zelenou věcí.

Jak tak hrabala v květináči, začala se z horní police sypat zem na podlahu, což dvounohé neuniklo. Viníka sice nezastihla, protože Elsa pro jistotu hodně rychle odešla, ale stejně se rozčilovala a potřásala polštářem čím dál výhrůžněji. Navíc začala nahlížet do různých skrýší, jestli v nich nespatří někoho mourovatého, pročež jsem uznal, že se mě to netýká, a začal pucovat talíř od masa.

Když dvounohá zakončila komické výstupy tím, že se při nahlížení za gauč práskla do hlavy, zklidnila se a odešla. Chvíli na to se ozvalo šramocení a zpoza lednice vylezla moje mourovatá kamarádka. Obrátila se na mě svýma karamelovýma očima a naléhavě mňoukla, jakože mě žádá o radu. Hned jsem vyrazil k ní, abych zjistil, o co jde.

Elsa se mi svěřila, že počůraný polštář, kvůli kterému dvounohá tak zuří, je jen drobným vedlejším důsledkem počůrané peřiny, která byla vedle něj ve chvíli činu namuchlaná. Tušil jsem, že by to mohlo dvounohou uvrhnout do nepříčetnosti, a proto jsem se Else vydal na pomoc.

V pokoji byl klid, poněvadž dvounohá řešila něco s polštářem v koupelně. Skočil jsem na postel, očuchal peřinu a našel označené místo. Pokynul jsem Else a společně jsme začali ono místo zahrabávat. Else to moc nešlo, protože má malé tlapky s drobnými drápky, ale já jsem vytasil svý bojový břity a práce mi šla pěkně od tlap. Netrvalo dlouho a potah peřiny jsme měli nařezaný na proužky. Vnitřní výplň lezla ven v chuchvalcích a Elsa ji v tlamě snášela z postele na zem a schovávala pod koberec.

Byla to pěkná fuška, ale celkově myslím, že jsme to zvládli obstojně. Když dvounohá dorazila do pokoje, chvíli nehybně postála ve dveřích. Potom si důkladně prohlížela trosky peřiny, nakonec se vedle ní beze slova posadila. Poznal jsem, že má tichou meditativní náladu, a tak jsem skočil vedle ní, schoulil se do klubíčka a začal vrnět. Elsa chvíli váhala, ale nakonec udělala totéž. Dvounohá nás sice výslovně nepochválila, ale i tak bylo zřejmý, že je nám hrozně vděčná a že ji náš obětavý čin dojal a přivedl k tichému rozjímání.

Sdílejte!  |  O sdílení

19 komentářů

Reklama
Reklama