Jak jsme opustili Brno

Ahoj kočkomilci, tak dnes už z nového!

Popravdě, nemám moc ráda změny. Jediná změna, kterou jsem právě byla ochotná udělat, byla změna bydliště. Nikdy jsem si nějak extrémně nestěžovala, protože jsme mohli být rádi, že jsme tak rychle tehdy našli bydlení, ale… Všechno má své ale, ale tady bylo zásadní. Vlhkost a plísně. Kdybych měla vyjmenovat, co nám tam všechno zplesnivělo (včetně zvířat!), tak to vydá na pěkně dlouhý seznam.

Nastal tedy den D a hodina H a my jsme začali nahánět zvířata do přepravek a shromažďovat věci na hromadu. K mé hrůze byla dost velká, takže ke stresu z cesty ještě přišel další z toho, jestli se vejdeme.

Nakonec jsem vedle sebe měla Ebbynu, v menší přepravce holky a v té velké, vzadu v kufru, byly kluci. Ke klukům jsem po celou cestu strkala ruce, a když nebyla žádná reakce (kousnutí), dělala jsem různé manévry, abych se podívala, co se tam (ne)děje. O holky jsem strach neměla, protože ty zas pro změnu neustále mňoukaly. Na nás s Ebbynou zase chvíli padala krabice, takže jsme si to užili asi všichni.

Popravdě vůbec netuším, jak dlouho jsme nakonec vlastně jeli. Jestli dvě a půl hodiny nebo o něco víc, ale najednou jsme byli na místě. V nedodělaném bytě, kde se den před tím stihla udělat jen kuchyně a já to tam trošku porovnala.

S očekáváním jsem všechny vypustila ven. Pláma tedy odmítl opustit přepravku a seděl v ní ještě asi dvě hodiny. Následně se přesunul za čelo postele, které opouští jen na jídlo, pití a mazlení. Snažíme se mu to tam zacpat, ale marně. Vždycky to nějak vyšťouchá.

Nejvíc mě ale dostala Saze. Sazina je prostě přizpůsobivá kočička, takže se všude hrnula jako první. Včetně balkonu, na který směla poprvé v životě. No, taky si hned začala drápky značit gauč. Sice všichni poctivě chodí na škrabadlo, ale gauči vždycky Sazina na pár sekund neodolá.

S přizpůsobivostí je na tom podobně i Vlóča. Zajímavé je, že holky automaticky přešly na spaní přes den na gauč. V tom úplně starém bytě gauč byl taky a byla to jejich základna. Takže tady si automaticky na něj lehly taky. A spí spolu, tulí se spolu a prostě se zase chovají jako dvojčata. Evidentně si pamatují, jak to bylo dřív. Jinak tento náš konkrétní gauč byla dobrá volba. Chlupy z něj jdou snadno. Jen jsem se tedy chvíli trápila se sestavením.

Kdo je ovšem nadšen, je Flekouš. Běžně se tu schválně klouže po podlahách, mňouká o něco víc než před tím, a taky začal značně odmlouvat. A to hlavně ve chvílích, kdy ho kvůli zimě vyháním z balkonu nebo okna. V těch chvílích má značně pubertální výlevy a já mám pocit, že odvolávám svoje dítě z hřiště.

Nejoblíbenější místa na spaní, tedy krom gauče a škrabadla, je knihovna a všechny stoly. Na obojím je vidět vyvalující se kočky. Sice tedy spokojené, ale já musím pořád někoho odšťouchávat.

Úspěch zaznamenala i fontánka pro kočky, ze které se pije nejvíce. Někteří jsou klasici, jiní tam vleže strkají packu a líně si olizují kapky vody. I tak to jde.

S čím mě ale zlobí všichni (tedy krom Plámy) je to, že lezou na digestoř. Musím na ně chodit s vařečkou, aby slezli dolů.

A tak to je pro dnešek všechno. Sice tu měl být článek o Sazinčině bříšku, ale ráda bych pak napsala nějaký závěr a momentálně jsme ve fázi testů.

Tak příště o tom, jak se objevila vana a co z toho bylo. Tak ahoj!

Tagy ?

HaniK a smečka

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



11 komentářů

Reklama