Tak jsou tady vánoce, mám docela problémy s naším tátou, Hanina už zase provokuje, zprávy o našich zcestovalých dětech, Beatčino sněhové dobrodružství, ten letošní rok byl opravdu prima

Nevím, jak u vás, ale u nás už to zase propuklo. Mami pořád něco peče, zdobí, odnáší krabice do sklepa, neříkám, že by to tom nevonělo, když tam jdu na kontrolu, ale já na sladké právě nejsem. No a potom to uklízení. To už mi opravdu vadí. Tak se raději odklidím také, buďto na půdu nebo do ložnice na skříň. Tam mám pokoj, nemusím utíkat před vysavačem, před těmi různými stříkači, kteří rozprašují divnou vodičku na okna a dveře, nebo rozlítanou mami, když všude šmejdí hadříkem. Mně to tak vadí! Já mám rád svůj kočičí odér a mami se ho pořád snaží něčím zahnat! Jo pravda, nevadí mi Savo. To je moje oblíbená vůně. Hanička se na právě umyté podlaze také ráda povaluje, já si tu příjemně štiplavou vůni dávám na záda i ocásek a mami potom křičí, že jí všude děláme otisky tlapek a vyžene nás, ale když ono nám to opravdu voní. Beatce ne, to je taková malá dámička, té nejvíc voní kuře. Taky jsem si všiml, že vedle dveří do garáže stojí stromek, který tam nepatří. To bude zase asi ten na doma. No já nevím, když se to lidem líbí, tak prosím, ale myslím si, že takový píchavý nesmysl patří do lesa. To bude mela, až na něj ta naše malá neposeda vyleze a strom spadne. Když jsem byl malý já, byl malý i stromek. Ani další roky nebyly stromky nijak vysoké, dokonce když přivezli Haninu, byl jen v květináči. Tak nevím, proč se letos táta tak rozhodl. Doufám jenom, že až ten stromek spadne, nebude křičet a nepožene nás čtyřnožce na mráz. Bude ale doma Věruna, tak nás snad zachrání. No a kupodivu je venku sníh. Oni lidé na vánoce sníh chtějí, mně je to fuk, ale docela rád se v něm venku proběhnu. Také je pěkný pohled na zasněžený stromeček, který mami ozdobila světýlky pod oknem, ale lepší pohled je na obsypané krmítko, kde se slétají ptáčkové z celého okolí a hodují na slunečnicových semenech. Já bych tak mezi ně vletěl, já bych jim tak rád ukázal, jakou sílu mám, nemůžu. Máme to zakázané. Hanina už tam totiž vletěla a jeden strnad to tedy odnesl. Hanička je totiž náramně mrštná a šikovná. Jen mami pro ty naše lovecké výpady nemá pochopení. Myši jí nevadí, tak nevím, proč nám zakazuje lovit opeřence?



Posledních pár dní mám docela velké problémy s tátou. Zase už začal vyhrožovat, že půjdeme k veterináři na kastraci. Sice nevím určitě, co to znamená, ale z reakcí naší mami tuším, že to nebude nic příjemného. Prý už mě má dost, protože mu pořád dělám v dílně značky. No ono mezi námi, já je občas udělám i doma, ale tam je mi v patách mami a hned je likviduje. Ale když já musím! Pochopte, ona se tam v dílně každou chvíli objeví nějaká nová nebo neznámá věc. Třeba minulý týden si koupil novou pilku, provokativně jí ještě říká "Kocour" a tu mi tam položil. Mami mu to ale říkala, ať si jí dá do skříně, že jí budu zkoumat, ale kdepak by táta poslechl! No a tak jsem ho zkoumal. Řeknu vám na rovinu: "Smrděl!" Je plastový, má kovovou hlavu a zuby, ocásek má z kabelu. Ani nemá kožíšek! No prostě zase takový ten člověčí nesmysl. Tak jsem ho chvíli očichával, když jsem na něj položil tlapu, tak se ani nehnul, tak jsem to musel udělat. Má to patřit k nám do dílny, musím to podepsat! Jenže to bylo špatně. Zrovna tak špatně, jako když jsem udělal podpis na rozbrušovačku a plechovku s barvou, kterou si táta nechal na stole. Mami to pořád říká, že stůl má být uklizený, ale on jí neposlouchá. Snažím se mu proto dokázat, že já a mami máme pravdu. Jenže potom je ten křik. Ach jo, ach jo! Dokonce mi tentokrát vyhrožoval, že budu bydlet venku, prý dostanu jídlo do misky na verandě a já ať si jdu! Jenže potom byla moje zlatá panička smutná a najednou mě ten zuřivec volal zpátky domů a dokonce mě hladil po hlavě. Nerozumím tomu! Tomu se přeci koček nevyhne, že mu tu a tam vypadne chlup, který potom páníček najde přibalený do svačiny. Proč je táta jiný? Mami si schovává naše vypadnuté vousy a má je pro štěstí, tátovi vadí jeden malý chloupek! Ale potom mi mami říkala, že prý už se uklidnil, jen mě od toho dne hlídá ještě víc. A víc běhá s hadříkem. Fakt nechápu, proč mu nevadí Hanka nebo Bea, proč mám zle jen já?

Ale něco příjemnějšího. Hanička už mě zase provokuje. Dokonce už to došlo tak daleko, že jsme spolu "dováděli". Ale určitě to bylo z její strany zase jen tak, pro zábavu. Mě to nevadí, taky mě tyhle kočičí hrátky baví. Ale horší je, že to okoukala Beatka. Chodí za mnou, dělá na mě prapodivné zvuky, jak mě vidí, bácne na zem, kroutí se a svíjí jako nějaká žížala, neustále mě pronásleduje, sahá mi na kožich, někdy mě dokonce tahá za ocas. Snažím se, abych to zvládl, ale někdy na ní hupnu. Olížu jí ouška i čumáček, zakousnu jí za krk a trochu jí pomorduju. Ona je opravdu uličnice, jak říká mami. Zatím je to z její strany jen hra, ale myslím, že to nebude trvat dlouho a zase budu vyhnán a oddělen. Ona je ještě malá, koťata ještě mít nesmí, jenže zadržte MĚ - KOCOURA! Tak spolu alespoň leháváme na posteli, taky v ložnici na skříni, kde je nás výškový pelíšek, občas za mnou přijde i na půdu, ale tam si mě vůbec nevšímá, protože průzkumničí. Musím potom mami pomáhat, abychom ji vyšťourali z nějaké skrýše, kterou objeví. A s Hankou už je to lepší, dokonce už spolu holky občas leží třeba pod stolem nebo pod lavicí, potom to ale na ně přijde a honí se, až se třese podlaha. Bea už ani tolik nesyčí, myslím, že toleruje Haničky výsadní postavení a budou z nich dobré kámošky.

Minule jsem slíbil zprávičky z Nanninčiny první výstavy. Tak bylo to v Nitře, byla tam velká frajerka, byla dokonce v nominaci na BIS, kde ji ale vyřadil starší modrý kocourek, ale jen o jeden hlas! Měla krásně vyzdobenou klícku, jedna teta jí ušila zelenou výbavu, tak jí ladila k červenému kožíšku, posuzovala jí paní Říhová a k výsledku V1 dostala i krásný posudek, diplom a medailičku. Její mami Anka byla celá radostná, protože má nejkrásnější červenou kočičku na Slovensku! Když se ale vrátili domů a Nannuška trošku trucovala a nechtěla pár dní jíst, celá rodina z toho byla vystrašená. Byla to ale jen taková kočičí antireakce, dnes už zase pěkně baští svoje zamilované hovězí masíčko a minulý týden byla dokonce na výletě a ani v autě nekřičela. Nakonec z ní ještě bude kočka cestovatelka jako je její sestřička Nina. Ta prý dokonce dostane od Ježíška novou větší přepravku, protože velice ráda cestuje. Jezdí totiž k babičce až do Liberce a to je z Plzně docela pěkný kousek. A  když vidí, že si její taťka bere tašku, běží ke dveřím a chce s ním. Cestovatelka je ale i Nancinka, protože ta jezdí k babičce na Vysočinu a ke strejdovi do Domažlic, a doma nesedí ani Nituška, ta také s Aaronkem vyráží po návštěvách ke kočičím kamarádům jejich rodiny. Nevíme jen, co dělá Napoleon, ale jinak se nám ten letošní vrh koťátek opravdu vyvedl. Hlavně si je vybrali moc prima lidičky.

Sněhová nadílka posledních dní potěšila určitě lidské děti a také naší Beatku. Co ta vám venku provádí, to jste opravdu neviděli. Ten bílý koberec jí dokonce vyprovokoval k tomu, že se pustila sama na spodní zahradu. Mami jen koukala, jak si to ta čokoládová čipera hopká po zavátém trávníku. Moc se jí líbí, jak sníh odletuje od tlapek. Dokonce do něj i zaléhává. Také se schovává pod stromky a potom dělá výpady na okolo jdoucí psici nebo slepici. Horší ale je, že se jí vůbec nechce domů a mami jí musí nahánět klacíkem. A víte, co strašného se stalo minulý týden? Beatka utekla! Proběhla verandou, když stála mami u dveří se sousedem, nikdo si toho nevšiml, no a byla volná! Mami si doma myslela, že spí, protože se jí nepletla pod nohy, tak si pokojně dělala svojí práci. A protože venku foukal vítr, nevěnovala pozornost divným zvukům od okna. Myslela si, že to větvičky z vánoční výzdoby škrábou na sklo. Ale když se to za chvíli ozvalo i z dalšího okna, šla se tam podívat. A koho uviděla nalepeného na okně, celého zavátého od sněhu a s vykulenýma očima? No ano, naší Beátku! Rychle jí otevřela, ta čokoládová zmrzlina skočila dovnitř a hned začala hlasitě příst a tulit se k mamince a olizovat jí jazýčkem. Ta měla panečku radost, že je zpět doma! Ještě, že je to taková hodná kočička, to já už bych přelezl plot a šel na procházku po okolí, když bych se nemohl dostat domů. A jakou radost měla mami? Vždyť ona vůbec nevěděla, že si ta malá dareba vyrazila ven. Ale kam by ta malá utíkala, ona dobře ví, že doma je nejlépe.


Bea: pohoda


Hanina


Válení

No a tak trošku proběhnu ten letošní rok. Byl prima. Užili jsme si sníh i teplo, měli jsme krásná koťátka, která celé rodině dělala a dělají opravdu velikou radost, naše kočičí smečka se nám rozrostla o bezvadnou Beatku, mami byla na výstavách s Hankou v Plzni, kde si Hani dodělala titul Šampion, s Merkurem v Mostě a s Beatkou v Pardubicích, dostali jsme venkovní voliéru, abych pořád neutíkal na nedovolené výlety, táta vydláždil dvorek, abychom neměli špinavé tlapky od bláta. Chodil jsem s mami a psíma holkami na procházky, lovil myšky, hlídal drůbež, učil Beatku, mazlil se s maminkou, trochu rozčiloval tátu, zmlátil sousedovic kocoura, napsal vám nějaké povídání, hodně jsme s mami fotili, prostě jsme si ten rok 2005 náramně užili.

Určitě jsem na spoustu zážitků a příhod zapomněl, mami taky nemá nekonečnou paměť, ale byl to rok plný akcí a legrace, bylo nám moc dobře, získali jsem spoustu nových kamarádů nebo příznivců, za které jsme moc rádi. Vždyť k čemu by bylo naše psaní, když by ho nikdo nečetl.



Přejeme vám VŠEM krásné vánoce, klidné vánoční svátky, plný stůl dobrot, krásné zimní počasí, v novém roce ať jsou všichni zdraví, veselí, usmívejte se, i když svět k smíchu není, mějte rádi zvířátka, ta to potřebují, mějte rádi sebe, vy si to zasloužíte a když se budeme mít všichni rádi, žádná zloba a choroba nás nedostane. Čas běží, a protože to tak má být, bude za pár dní rok 2006. Ať je stejně prima jako ten, co končí, a ať nám ho nikdo nepokazí!!!

Jaffa a celá jeho rodina

Tagy ?

jaffa z lužinek

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama