Jak nám obsluha zajistila bezpečí na cesty

Já, Arčínek, strašně rád jezdím na výlety. V cestovní garsonce jsem první i hodinu před odjezdem, aby si to obsluha náhodou nerozmyslela. Mám tam myšku na hraní, ale většinou za chvilku usnu. Teda do té doby, než přišla ségra Jasmína. Ta totiž ukrutně ječí a vyřvává. Samo sebou, že garsonku máme každý svou. A nyní už k věci.

Jezdíme plechovým Bóbikem na zadních sedadlech. Garsonky máme proti sobě, abych na ségru viděl, případně „seřval“, když ječící decibely už nejdou vydržet. (Obsluha má takové špunty do uší – úžasně se cupují.)

Garsony proti sobě jsou velké a nelze použít normální „lidské“ pásy. Navíc mají pomalý nástup a stejně letíme, než se zablokují na držení. A proto, že často jezdí svižně, pak musí tůůůze brzdit. A letět na zem, to bych ji po šoku zakousl (ještě se to nestalo), ale prý Ubože-čičina před náma absolvovala takový let, až praskla dvířka. V práci, když vydělává na granulky a myšky, lovila v telce, vymyslela, koupila a umoučila montáž příšerného zařízení zvaného bezpečnostní 5bodové pásy na rally (taky s tím má osobní zkušenost).

Práce a montáž trvala asi půlhodinku. 6krát dírka, matka, podložky, hudrání a bylo hotovo.

Garsonky se nám ani nehnou. Jen nějací chlapíčci, co pomáhají a stráží, těm to rozum nebral.

Přikládám foto a všechny pozdravuji.

Archibald-mimin a treperenda Jasmínka

Tagy ?

autocestování

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



15 komentářů

Reklama