Recenze knihy - David Michie: Dalajlamova kočka

Víte, jak se žije kočce v těsné přítomnosti samotného dalajlamy? Kniha mne zaujala dvěma základními dějovými liniemi – samotnou podrobnou nejen reálnou, ale i emoční a citovou sondou do života koček, ale také nesmírně klidnou a moudrou procházkou životem Jeho Svatosti. A už jen to je návštěva převelice vzácná.

Tahle knížka se mi četla jako malý dobrý dortík. Až mi bylo líto ukusovat další a další sousta, protože jsem věděla, že ty další budou lepší a lepší. Což snad ani není možné...

Maličkého kotěte, kterému hrozí nešťastný osud, se ujme samotný dalajlama. V jeho přítomnosti a díky jeho příkladu chytré zvířátko zjišťuje, jak naplnit dvě základní touhy všech živých tvorů: být šťastný a vyhnout se utrpení. Postupně se himálajské koťátko učí, jak se nenechat ovládat emocemi, jak zachovat bdělou mysl, jak přistupovat ke každodenním problémům, jak využít přítomný okamžik k vytváření lepší budoucnosti a jakou moc má v našem životě láska a soucit. Zábavně a čtivě napsaný román v sobě nese poselství, které může učinit šťastnějším každého z nás. Dokazuje, že snaha žít jako lepší bytost prospěje každému – a není (jen) pro kočku.

Tolik anotace knihy a já musím dodat, že je to jedna z nejkrásnějších kočičích knih, které jsem četla, snad kromě Felidae (Argo), což ovšem byla kočičí detektivka, nebo Kočičího našeptávače, což je kniha spíše o psychologii koček. Zasadit kočičí život pod nohy a pod laskavé ruce a oči Jeho Svatosti je nápad, nad kterým ustrne nejen milovník malých sibiřských lvic (jak se Jesce, dalajlamově kočce, říká), ale každý, kdo touží spočinout v lehkém, nenásilném duchovním osvěžení. Moudra a laskavosti tu načerpáte dost, nikoliv však tolik, aby vás z toho bolela hlava. Příjemný příběh jedné himálajské kočky je o každodenním běhu v mnišském chrámu a o malých zvláštních příbězích, kulinářských kočičích požitcích a pohledu na svět safírovýma očima malé šelmy.

Však posuďte sami, jak to všechno začalo:
„Představte si typické monzunové odpoledne v Novém Dillí. Dalajlama se vracel z přednáškového turné po Spojených státech. Mířil domů z letiště Indíry Gándhíové a jeho vůz se proplétal ulicemi předměstí. Doprostřed rušné silnice loudavým krokem vstoupil býk a zatarasil tak dopravu. Zastavit muselo i auto s dalajlamou.

Jeho Svatost klidně vyhlížela z okénka stojícího vozu a čekala, až se kolona znovu rozjede. Právě v tu chvíli upoutalo jeho pozornost drama, které se odehrávalo na kraji ulice. Uprostřed křiku a lomozu, mezi chodci, cyklisty, pouličními stánky s jídlem a žebráky, postávaly dvě otrhané děti ulice a snažily se doprodat, co jim ten den ještě zbývalo. Ráno totiž v jedné postranní uličce našly čerstvě narozená koťata, schovaná v hromadě režných pytlů. Svůj nález si pečlivě prohlédly a došly k závěru, že by se dal zpeněžit. Koťata nebyla žádná pouliční směska, jejich matka nemohla být obyčejná toulavá kočka. Koťátka vypadala naprosto čistokrevně. Chlapci neznali plemeno himálajských koček, ale podle safírových očí, krásného zbarvení a dlouhé srsti vytušili, že bychom mohli mít nějakou cenu...

... Mě nechali ležet v bahně a radili se, co se mnou. Shodli se na tom, že mě už nikdo nebude chtít koupit. Vzali noviny, byla to týden stará sportovní stránka z Times of India, kterou vítr přivál do blízké škarpy, a zabalili mě do papíru, jako bych byla kus zkaženého masa. Nejspíš mě chtěli hodit na nejbližší hromadu odpadků.“

„Rozhlédla jsem se, abych zjistila, z čeho ten můj nově nalezený pocit bezpečí a sytosti pramení – a setkala se s očima Jeho Svatosti.

Jak mám vylíčit první okamžiky v jeho přítomnosti?

Byl to pocit a myšlenka zároveň – hluboké hřejivé vědomí toho, že všechno je v pořádku. Jak jsem si později uvědomila, bylo to, jako když vám poprvé v životě dojde, že vaší pravou přirozeností je nekonečná láska a nekonečný soucit. Obojí je ve vás, dalajlama to ve vás vidí, a navíc vám to odzrcadlí zpátky. Vnímá vaši pravou buddhovskou podstatu, a toto vyjímečné vnímání přítomné často přiměje k slzám.“

Asi těžko mohu k této knize říct jiného než – chtěla bych být Dalajlamova kočka.

A pokud budete z této knihy stejně nadšeni jako já, mohu prozradit, že se již chystá druhé pokračování. No, bodejť ne, Jeska bude mít koťátka. No ano, i ona si prožije svou lásku, a že k ní nebude mít lehkou cestu. S kým? Jo, tak to prozradit mohu. S velkým, samozřejmě KRÁSNÝM, mourovatým kocourem se žlutýma očima.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013

Renata Petříčková

Foto: Knihu v srpnu pokřtila herečka Ivana Jirešová

Tagy ?

recenze knihykniharecenze

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



3 komentáře

Reklama