Jak usnadnit příchod nové kočce

29. července 2015  |  Klára Vodičková  |  19 025x / 2x

Chceme-li přivést do rodiny nové zvíře, je potřebné si uvědomit, že je to pro všechny strany velký stres. Pro nás to milé napnutí z toho, že budeme mít nového člena rodiny, pro naši stávající kočku, že přijde nějaký narušitel jejího teritoria, a pro nově příchozí kočku je tato situace nejhorší, protože jde do cizího prostředí k cizím lidem s cizím zvířetem, které se tváří i chová dost nepřátelsky. Proto bychom měli všem zúčastněným situaci ulehčit.

Často si ve svém nadšení neuvědomujeme, že svou radostí a nadšením situaci jen zhoršujeme. Jsme plni radosti z nového člena rodiny a chceme, aby se u nás měl dobře a byl spokojený. Největším kamenem úrazu ovšem je právě to, že začneme lehce upozaďovat naši stávající kočku, která už se nám tak trochu okoukala. Ta zpravidla začíná žárlit, protože my si chceme užít nováčka. Kočka začne být na novou kočku vzteklá, protivná, prská a syčí, a naše reakce je nasnadě. Vynadáme naší stávající kočce za to, že je na toho chudáčka nového vyplašeného hnusná, a nedojde nám, že ona toto vše dělá, jen protože jí se zbořil celý svět. Má narušitele ve svém teritoriu, ztratila hlavní pozornost v domácnosti a ještě jsme na ni hnusní, když se nám to snaží dát najevo.

U seznamování koček musíme brát zřetel i na, to jakého je kočka plemene. Jsou kočky, které jsou šlechtěné proto, aby žily ve skupinách, a proto jsou velice tolerantní jedna k druhé. Máme ovšem i plemena samotářská, která už není tak snadné spřátelit, a samozřejmě kočičí „pouliční mixy“, které už není vůbec jednoduché spřátelit pro jejich vysokou teritoriálnost. Nechci tu psát dlouhý sloh o tom, jak kočky tvoří rodinná společenstva a vše záleží na pokrevnosti. Ráda bych spíš poradila těm z vás, kteří se chystáte na příchod nového obyvatele domácnosti a chcete tuto situaci všem stranám ulehčit.

Budeme počítat se situací, kdy je jedno nebo více zvířat teritoriálnější a mohlo by dělat potíže. V úplně ideálním případě je dobrý nápad si s předchozím „majitelem“ zvířete domluvit, že mu dovezete nějakou deku, která se zvířeti dá, aby načichla jeho pachem. U útulkových zvířat je to trošinku složitější. Ne že by snad pečovatele v útulcích nebyli ochotní a vstřícní, ale spíš z toho důvodu, že tam žije mnoho zvířat pohromadě a deka načichne pachem všech zvířat. V takovém případě doporučuji připnout kočce bezpečnostní obojek s plstěnými korálky, které nasáknou pach konkrétního zvířete. Zvířatům se potom obojky prohodí a tím se seznamují s pachem nového zvířete.

Když nové zvíře přivezeme domů, je dobré mu vyhradit jednu samostatnou uzavíratelnou místnost, kam jej budeme moci zavřít, aby se trošku aklimatizovalo, aniž by se setkalo se stávající domácí kočkou. Častou chybou při seznamování je, že člověk přinese novou kočku domů, otevře přepravku a chce hned, aby se obě kočky měly rády. Ano stává se, že si kočky padnou do oka a skamarádí se během chvilky, ale nebývá to příliš časté. Častěji se stává, že naše domácí kočka profackuje a vyděsí nováčka, a tím se mílovými kroky vzdálí naše cesta ke skamarádění koček. Proto musíme za všech okolností zabránit tomu, aby mezi kočkami došlo ke konfliktu.

Potom, co se nám nová kočka v místnosti po pár dnech aklimatizuje, je ideální místnost otevřít, ale nechat jí zabezpečenou rámem s pletivem nebo sítí, aby se kočky mohly vnímat a kontaktovat, ale nemohly si v případě konfliktu ublížit. Kočky v této fázi na sebe často u pletiva vrčí a syčí. Nováčkovi tuto situaci můžeme trošku usnadnit tím, že mu k pletivu dáme vysoké škrabadlo nebo poličku, ze které může bezpečně z výšky pozorovat celou situaci. U této pletivové přepážky je dobré kočky také krmit. Nejdříve ve větší vzdálenosti, aby se kočky obě beze strachu najedly. Kočka, která je ve velkém stresu, nám nebude jíst a bude pozorovat svého protivníka. Tím poznáme, že je vzdálenost opravdu moc malá a měli bychom ji zvětšit. Postupně vzdálenost budeme zkracovat, až budou jíst hlavami beze strachu přímo u přepážky.

V tento moment kdy kočky třeba dva tři dny jedí ve své těsné blízkosti, si můžeme dovolit přepážku odstranit a pokusit se kočky skamarádit v přímém kontaktu. V této fázi by už kočky měly být navzájem socializované a k žádnému dalšímu konfliktu by dojít nemělo.

Kdyby ovšem přeci jen došlo, musíme se vrátit o krok zpět ke krmení u síťové přepážky. Nutností v celém procesu je spravedlivé rozdělení naší pozornosti mezi obě zvířata, abychom nezavdali příčinu k žárlivosti, která je u koček velice silná a často vede právě k vážným konfliktům. Drobné uplácení oblíbenými pamlsky v tomto případě též není na škodu. Seznamování na volném společném prostoru můžeme doplnit i společnou hrou s laserem nebo prutíkem, kdy obě kočičky loví nějaký cíl, a učí se spolu kooperovat.

Přeji moho úspěchu na seznamovacím poli a hodně spokojených kamarádských kočiček.

Klára Vodičková, trenér zvířat
www.bad-kitty.cz
Facebook

Tagy ?

Sdílejte!  |  O sdílení

Ludmila Vostrá  11. června 2019 14:03

Mám pouliční směs a proto bych ji nikdy nestresovala příchodem jiné kočičky. Chápu, že ti nalezenci se o svůj domov bojí víc, než šlechtěné kočičky a také mají proč, ne? Tu špatnou zkušenost si zřejmě pamatují dobře a dlouho. Zato jsou poslušné, milující a vděčné! Vím o čem mluvím. Sněhurku mám už téměř dva roky a nevyměnila bych ji ani za nejdražší a nejvyšlechtěnější kočku na světě!

Zden Ča  9. srpna 2018 11:42

:-)

Briketa  29. července 2015 17:03

Tak to znám dobře. Mých 5 koček přicházelo postupně. Také občas ještě vyfasuji nějakou jinou na hlídání. (Zrovna teď britskou modrou přes dovolenou její paničky. ) Nejdříve je den, dva trochu odděluji a pak to "rozřeším" slovy: 'klidně se třeba sežerte' a ejhle ono to funguje a kočky spolu vyjdou. :-). Lenka