Vášnivé emoce (Chlupézové, díl 59.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 59.

Vášnivé emoce

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Klap.

Za otcem Amadeeem tiše zaklaply dveře.

„Je to charakter!“

„Je to v rejži!!“

Pokojem se ozvalo dvouhlasé vyhodnocení situace. Rubbysianta mírně pohoršeně nadzdvihla fousky: „Pff... v rejži se neříká. Když už, tak v rýži. A i tak to nesouhlasí, nejsme v rýži, jsme s naším plánem A v úplně jiných končinách, ostýchám se říci, jakých!“

„Vrrrrrrraaaaaauuuuuu!“

Maximosos rozčileně vyletěl z křesla, oběhl několika přískoky pokoj, odkopl rozzlobeně ozdobný taburet a sekl packou do nadýchaného závěsu.

„Vrrrrraaaauuuu! Nám selže plán A, my víme zas to samé nic o tom, kdo je Abbygailitin otec, my jsme z otce Amadea nedostali vůbec nic, on je sice charakter, ale my jsme jako mňaugenti v kritické situaci, ono jde o naši čest a pověst nejlepších pátračů a ona mne tady bude poučovat o spisovné kočičtině!! Vrrrraaaauuuu!“

Rubbysianta nevzrušeně sledovala počínání Maximosose a dokonce si začala zálibně prohlížet své naleštěné drápky. Pak si jimi lehce pročechrala srst na boku a velmi klidně pronesla: „Ale no tak. Vždyť se nic neděje. Byli jsme mnohokrát v mnohem horší situaci a vždy jsme ji vyřešili! Naše pověst neutrpí ani tentokrát, tenhle mňaumok za to nestojí. Jsi přepracovaný... myslím, že by ses měl jít trochu prospat, mozkové závity se přetočí do klidové polohy, zas bude dobře. A já začnu promýšlet plán B.“

Maximosos pohlédl na Rubbysiantu zvláště nevlídně, ba i uši sklopil dozadu, ale Rubbysianta se dál tvářila neochvějně klidně a drápkem si přičesávala své výrazné elegantní M nad očima. V duchu se pokoušela počítat, kolikrát již jim kočlabovaly jejich pátrací plány a kolikrát Maximosos neovládl mňaudrenalin a vyváděl. Právě, když usoudila, že se nedopočítá, svěsil Maximosos svůj dosud rozčileně vztyčený detektor pohybu a závanů vzduchu a téměř pokorně vyšel na chodbu, aby zamířil ke svému pokoji učinit, co mu poradila Rubbysianta.

Rubbysiantě zvlnil koutky tlamky vědoucí, chápavý úsměv. Pohodlně se opřela v křesle, přimhouřila oči a začala si v duchu přehrávat možné varianty a postupy plánu B.

Také o patro níž, v hale domu Chlupézů, se kdosi právě opřel o vysoké opěradlo sametem potaženého křesla. Nebylo to opření pro pohodlí, ale z nutnosti . Bubos se do křesla téměř skácel poté, co spatřil Muffuelu, jak z chodby v 1.patře nese na lopatce nametené kousky paštiky, zjevně vyprsknuté. Bubos zhluboka dýchal a blahořečil křeslu, že mu je oporou a jestli omdlí, neudělá pádem díru do podlahy.

Muffuela se u něj překvapeně zastavila a udiveně pozorovala, že Bubose zcela rozhodil pohled na paštiku... Muffuela nechápavě sledovala Bubosův zoufalý výraz. Pak ji napadlo, že Bubos měl jistě na paštiku laskominy a vidí-li, že jeho oblíbený pokrm došel zkázy, trpí.

Soucitně na Bubose pohlédla a raději s lopatkou spěchala pryč, aby se Bubos netrápil. Umínila si, že jen co doklidí v domě, donese Bubosovi nějakou lahůdku, která mu přinese úlevu.

Bubos tesknýma očima sledoval mizející lopatku a pocítil, že se mu srdce svírá žalem.

Kdesi nad jeho hlavou se ozvalo bouchnutí dveří... slyšel rozverné, veselé kroky, jak se k němu blíží po schodech... slyšel radostný hlásek, slyšel, že:

„Když dva se rádi maaajííí,
i v lednu je jak v máájiii...
i v lednu je jak v máji,
s teeebououou...
a už brzy budu s tebououou,
i když teď tě packy zebououou,
snad zas mi budeš psáát,
že mne máááš rááád.“

Kolem Bubose proskotačila rozevlátá Bettyana, zmizela v herním salonku a Bubos pocítil, že se mu srdce sevřelo ještě víc.

„Ještě tohle... už tak dost trpím... jo, když dva se rádi mají... a co když má rád jen jeden... a ona nemá ráda... nemá ráda moje paštičky, nemá, nechutnají jí, vyplivla je... fňuk.“

A Bubosovi na černé, chvějící se bříško skanuly dvě slzy bezbřehého zoufalství.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama