Vášnivé hemžení (Chlupézové, díl 60.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 60.

Vášnivé hemžení

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Maximosos se plížil zahradou za domem Chlupézů. Jeho smysly byly zostřené do nejvyšší pátrací pohotovosti. Oči měl upřené do jediného bodu, uši zachycovaly každé zaševelení větru, každé ptačí zapípnutí. Tlapky obezřetně našlapovaly. Nevnímal ani, že ho tráva lechtá na břiše, nevnímal, že na ocasu mu sedí mravenec. Byl na stopě...

Náhle rozladěně vzhlédl a zavrčel: „Mňaugentko, drž tu lupu pořádně!! Jak mám sledovat stopu, když s tou lupou meleš!!“

Rubbysianta rozhořčeně vyplivla lupu, kterou dosud přidržovala v zubech, a odsykla: „Tsss, když jssssi tak nesssssspokojenej, tak ssssi to vyměníme!! Beztak už mi zuby trnou, krk necítím a sledovat stopy umím také!“

Maximosos pohlédl na nevábné, lehce ohryzané držadlo lupy a urychleně prohodil: „Snad nebude hned tak zle... chtěl jsem jen připomenout pravidlo práce s lupou... držet, nekývat, nepouštět!“

Rubbysianta odevzdaně uchopila lupu do zubů, nasměrovala ji na původně sledovanou stopu a vyčkávavě pohlédla na Maximosose, jestli je připraven pokračovat ve sledování.

Maximosos se však nejen nechystal upřít oči na zvětšené stopy, ale dokonce se podivně hemžil, kroutil a ošíval.

Náhle zběsile se zavřísknutím vyletěl, ve vzduchu sebou třepal a otřásal se, pak dopadl na všechny čtyři, mohutně se oklepával a zuřivě si z kožichu vydrbával štípající mravence...

Rubbysianta nevzrušeně poodstoupila z dosahu odletujících mravenců, opatrně odložila lupu a pravou zadní si za ucho zapsala výsledek pátrání: Stopy končí v mraveništi.

Maximosos zatím poskakoval a nadskakoval stále rychleji, zkoušel hrabat zadními, aby od sebe dotěrný hmyz dostal... hrabal... hrabal... vše pod nohama odletuje... hrabe...

„Maximososi!! No tak! Maximososi! Vstávej! Nespi! Podívej, co děláš, vždyť jsi normálně rozhrabal a roztrhal ten hedvábný přehoz... no tak, probuď se!!

Maximosos prudce vylétl z lůžka, stále ještě v zajetí snu mohutně zahrábl a místností se rozlehl drásavý zvuk trhané látky.

Maximosos udiveně hleděl na Rubbysiantu... na cáry přehozu... na velkou roztrženou díru v přikrývce, na peří, které se hrnulo z díry a začalo poletovat místností.

Maximosos hrdě zvedl hlavu a nenuceně, ležérně prohodil: „Eh... sen? To byl... jenom... že by?“

A nenápadně pohlédl na svůj ocas. Uklidněn, že na něm kromě obvyklých chlupů nevidí nic jiného, prohodil směrem k Rubbysiantě: „Ehm... opakoval jsem si hypnopedicky naše staré, již nemoderní pátrací postupy... abych si osvěžil nové pátrací metody a trendy. Navrhuji nadále v pátrání využít laserových indikátorů, identifikátorů, mňaukustických čidel, skrytých kamer a...“

Nedokončil. Rubbysianta ho přerušila: „Navrhuji používat mozek. V hlavě. Tím začneme. Jako vždy!“

A Maximosos hlasem objevitele zvolal: „Jo!! Mozek! To bude nejlepší.“

Pak ze sebe elegantním pohybem střepl několik pírek, ještě jednou zkontroloval svůj ocas a se soustředěným výrazem důstojně vyšel z pokoje. Rubbysianta s chápavým, pobaveným úsměvem vyšla za ním.

K velkému Maximososově překvapení vyšel přímo naproti Abbygalitě. Tak k němu vzhlédla velkýma, tázavýma očima. Maximosos okamžitě zvolal: „Všechno se vyvíjí dokonale... pátrání je úspěšné... už brzy budeme vědět... aby taky ne, pátráme dnem i nocí...“

Rubbysianta, která zaslechla jeho slova, přísně zúžila oči, sekla ocasem a tlapkou si výmluvně ukázala na hlavu.

Maximosos pochopil.

„Jo. Hlavně nenápadně!! Nejvyšší utajení. Akce Mozek! Ale tolik ti, milá Abbygailito, prozradit mohu... jsme mu na stopě a brzy bude dopaden!“

Rubbysianta obrácením očí ke stropu víc než jasně naznačila svůj názor.

Abbygailitta je obdivně sledovala a pak, s velkou nadějí zhluboka, hlasitě povzdechla.

A v tom hlubokém povzdechu všem třem unikl zděšený hlas, který za jedněmi z mnoha dveří vyplašeně zašeptal: „Mňau Díoz! Jdou po mně.“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama