Kočka jménem Shirocco... příběh druhý

Jsem tu znovu a jsem ráda, že vás můj první příběh zaujal. Velmi jste mne potěšili vaší hojnou účastí, opravdu. A nebojte se dávat odpovědi třebas i  vyhledané na internetu, důležité je, aby vás tato hra bavila, a společně jsme se dozvěděli zase něco nového...

Poznat Ernsta Hemingwaye a jeho kočku Snowball opravdu nebylo těžké, jak mnozí z vás jistě zjistili. Výherkyni či výherci Chipushit gratuluji a těm, co odpověděli správně, ale nevyhráli, blahopřeji k úspěšnému odhalení. Pokud se to nepovedlo, nevadí, třeba tento příběh bude šitý na míru právě Vám... A  tak se s chutí můžeme ponořit do hledání další slavné kočky a jejího neméně slavného pána.

Příběh druhý

Zde, před vyhřátým krbem, je mi nejlépe. Miluji praskot ohně, ráda pozoruji tančící plamínky a vystavuji teplu celý svůj kožich. Krb patří k domu mých pánů a ten stojí ve velkém městě. To se zapsalo nesmazatelně do historie mé země, když v něm byla sepsána Deklarace nezávislosti a posléze i Ústava Spojených států. Od těch slavných dob však již uteklo hodně vody, i když v  lidském věku 64, respektive 53 let zase není až tolik, na rozdíl od věku nás, koček.

Můj pán mne vidí jako nádhernou černou kočku. Ve skutečnosti můj kožich hýří více barvami a podle znalců jsem želvovinová. Jen já vím, jakým způsobem jsem se v domku s krbem ocitla, oficiálně existují dvě verze – v jedné jsem byla dárkem pánovi od jeho ženy, v druhé jsem si pána našla sama...

Jsem velmi chytrá kočka, ostatně jako jsme všechny... ale já jsem nejen chytrá, jsem pro svého pána i velká inspirace. Můj pán je totiž velmi nadaný básník a spisovatel, velmi inteligentní a talentovaný. Bohužel jeho prudká a divoká povaha mu odradila spoustu pravých přátel, stejně tak jako jeho záliba v drogách a alkoholu. Jak už to tak bývá u těchto lidí, jeho životní dráha střídala ohromné vrcholy popularity a slávy s tvrdými dopady, protože nedokázal omezit ani svou hráčskou vášeň, ani sporné potěšení z  drog.

Když jsem si jednou sama otevřela dveře do místnosti, kde můj pán pracoval, a překvapila ho svým příchodem až tak, že se opravdu vylekal, zadíval se na mne a náhlá inspirace mu vedla ruku k napsání díla, částečně hororového, částečně detektivního, kde je kočka jednou z hlavních postav děje. Vypravěč příběhu je také milovník koček, stejně jako můj pán, v příběhu se však časem potká s démonem alkoholu a jeho láska ke zvířatům se postupně mění. V jeho představách se jeho černý kocour mění v ďábelské zvíře, chiméru, ne-li přímo v ztělesnění temných sil. Jeho posedlost časem vyústí až k vraždě vlastní ženy. Přestože pečlivě zamete všechny stopy, vše se nakonec prozradí – jak jinak – díky černé ďábelské kočce.

Mne však můj pán miluje. I přes všechny jeho zápory já jej miluji bezvýhradně, tak jak to umí jen kočka. Naštěstí jsem nedožila jeho trpkého konce, kdy ztratil všechny ženy, které ho milovaly, a znesvářil se se všemi přáteli, kteří by mu mohli v těžké chvíli pomoci, kdy opuštěný a sám umíral v nemocnici, kam byl dovezen přímo z chodníku. Zkolaboval v opilosti – a  možná i po požití drog – a po čtyřdenním kómatu, z kterého se již neprobral, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastní pouze čtyři lidé a náhrobní kámen, který mu jeho příbuzný nechává udělat, se rozbije dříve, než může být na hrob postaven...

Vraťme se však o pár let zpět... Mé dny s ním byly dny střídavě radostné, kdy se v klidu studovny můj pán zabýval přírodními vědami, mysticismem, nebo kdy horečnatě psal svá díla. Ta jsou známá dodnes a sám netušil, že bude do budoucna považován za zakladatele žánru jak detektivního, tak i hororového. Byly i méně radostné doby, kdy pán v zajetí alkoholu či drog byl někdo úplně jiný, neznámý, hrozivý. V některých chvílích jsem se mu snažila pomoci, co mé kočičí síly stačily, svou přítomností a kočičím pohledem. Mé síly však byly na démony v jeho mozku slabé. Netuším, kde vznikla příčina těchto jeho běd, možná, že v jeho původu, kdy se cítil být jako neadoptovaný sirotek v  bohaté rodině tak odlišný od svých bohatých spolužáků, pevně zakotvených ve svých majetných rodinách. Od dětství se cítil jako outsider a to jej poznamenalo na celý život.

Myslím, že pokud jste ještě dosud mého pána nepoznali, bude stačit jako nápověda krátký úryvek z jeho nejznámějšího díla v překladu Vítězslava Nezvala.

Tos´ řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane!
Nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!
Havran dí: „Už víckrát ne.“

Pak se klidně ulebedí, stále sedí, stále sedí
jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéné;
oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny,
lampa vrhá beze změny jeho stín, jímž uhrane -
a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se - víckrát ne.


Ach ano, jaká škoda, že lidé si svůj původ tak berou. My kočky na něj nehledíme. Nás nezajímá, jsme osobnosti jedna vedle druhé a proč si ničit život pro takové zbytečné starosti...

A své lidi milujeme a jejich původ je nám už zcela lhostejný. Jen škoda, že můj pán si to ode mne nenechal říci...


Zde nám končí příběh druhý. Ani dnes myslím nebudete mít těžkou práci a  rychle uhádnete (nebo najdete) jméno kočky i jejího pána. A co vám to trochu ztížit? Nechci vědět název jeho nejznámějšího díla, z kterého je v textu úryvek, ale název knihy, pro kterou byla inspirací naše želvovinová neznámá... to už je ale otázka vedlejší, nepovinná, a pokud ji nevyplníte, ale budete mít správně jméno kočky a jejího pána, bude to dostačující. Držím vám všechny tlapky a přeji úspěch ve vašem pátrání.

Za chvíle strávené v přítomnosti našeho neznámého velikána vám děkuje

Vaše Shirocco

Sdílejte!  |  O sdílení

21 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

motty  14. října 2013 15:15

Shirocco nás pěkně napíná :-)

Lucissia  11. října 2013 22:37

Já jsem to asi zvrtala, ale také netrpělivě čekám :-)

motty  11. října 2013 19:53

Taky nedočkavě čekám na výsledek :-)

Čert.cz  11. října 2013 19:05

Jsem napnutá jako kšandy, jestli jsem to nezvrtala jako v první soutěži.

Ollie  3. října 2013 9:31

Díky, Shirocco, moc fajn soutěž:-). Autor nebyl těžký, jméno kočky jsem snad našla správně. Ale ta povídka, to musí být síla - přečetla jsem jen stručný obsah a stačilo...

zdena mayerova  3. října 2013 8:35

Povídka skvělá,jméno kočky jsem našla na internetu,autora jsem poznala hned. soutěž supéééér !!!

Lucissia  2. října 2013 21:26

No tedy, nejsem zas tolik desetiletí ze školy, ale jak se ty vědomosti, co v mozku byly, rychle vytrácejí... Ale opět sem si je doplnila, jméno kocoura tipla a na tu povídku jen tak rychle nezapomenu... Díky za soutěž

beta.1  2. října 2013 20:22

no hotovo,možná jsem kočce dala špatné jméno:-)))))))

beta.1  2. října 2013 20:21

...autora vím hned,ale kočku jdu hledat

Jasonka  2. října 2013 19:46

Ted jsem si precetla, o cem ta povidka je.. hruza!

Jasonka  2. října 2013 19:38

Pana vim, kocku ne, ani jsem netusila, ze nejakou mel. Smutne povidani,ale krasne napsane. Diky.

Aglája  2. října 2013 14:22

No, já to pochopila tak, že je to "jen" příběh, že se tak ke kočce nechoval autor. Ale nechutné to bylo tak jako tak. To už je snad lepší horor od Hitchkoka.

Hanako  2. října 2013 14:16

Misubiši pro mě je to o tom co zvládne alkohol a drogy, protože jinak by jim ais ubližovat nedokázal, byl jako Jackyll a Hyde. Nechci moralizovat byla jiná doba a i dnes jsou lidi co dokážou ubližovat zvířatům nejen kočkám. A jeho aspon pořádně pronásledovaly výčitky svědomí, noční můry tak

Micubiši  2. října 2013 13:34

Autora jsem poznala, kočku vyhledala a jinak souhlas s Hanako, bylo to hnusné čtení...

Sarah_mk  2. října 2013 12:52

Shirocco, díky za fajn soutěž! potrápit mozkové buňky něčím zcela odlišným, než je dnešní "přeITovaný" svět je velmi příjemné a inspirující :-).
Jméno kočky pro mne bylo lehounké, sama ho "v civilu" mám už od narození.

Hanako  2. října 2013 11:22

Ha díky za super soutěž, senzačně sepsáno a dalo mi to trošku zabrat. Ke jménu autora mě pomohl text a nápověda jaká že to díla psal, no a kočku sem si musela najít. Přivedlo mě to zjistit si o autorovi více a upřímně doufám že se skutečně tak hnusně ke kočkám nechoval aspon jak uvádí anglické zdroje.

Hanako  2. října 2013 11:11

Ha díky za super soutěž, senzačně sepsáno a dalo mi to trošku zabrat. Ke jménu autora mě pomohl text a nápověda jaká že to díla psal, no a kočku sem si musela najít. Přivedlo mě to zjistit si o autorovi více a upřímně doufám že se skutečně tak hnusně ke kočkám nechoval aspon jak uvádí anglické zdroje.

Karolína + MZR  2. října 2013 10:53

Také jsem si tipla, ale myslím, že správně

Mňaulena  2. října 2013 10:50

Fajn soutěž, člověk si uvědomí, pro kolik významných osobností byly kočky životními souputníky a inspirací. Díky Shirocco!

Andorea  2. října 2013 9:57

Tak jméno kočky jsem hledala dlouho a nakonec jen tipla. Ale bez nápovědy s úryvkem bych nevěděla ani autora. =o)

Karla z Končin  2. října 2013 8:50

Milá Shirocco, tahle soutěž se Ti opravdu povedla, moc mě baví :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.