Můj kocour je gambler

Ahoj kočkomilci,

přemýšleli jste někdy, kdy jste měli nejšťastnější období? Dnes mám pocit, že to mé šťastné je teď. Skoro léto, těšení se na svatbu, těšení se z rodiny, mého (budoucího) muže, období lásky sama k sobě, k dobrému jídlu a pití, že mi to učení na přijímačky leze do hlavy, že jsem si našla lokalitu, kde chci žít, že mě baví práce, že koníčky se mění v práci, že jsem se oprostila od nesmyslných stresů a samozřejmě, že mám doma výjimečnou smečku. Sranda je, že to tak máte asi i vy, ale někteří zapomínáte otevřít oči a vidět to.

To jen tak trochu filozofie na úvod.

Setkáváte se taky často s tím, že některé generace opovrhují matkami, co svým dětem, aby byl klid, strčí svůj mobil nebo tablet? Jak už to tak bývá, tak svůj (svéhlavý) názor jsem měla někdy kolem šestnácti let. Byla jsem absolutně proti tomu a tvrdila jsem, že prostě děti mají chodit ven a žádná technika, blablabla. Sama jsem ale byla moderním dítětem, co víceméně sedělo doma a mobily jsem střídala jak na běžícím páse.

V dospělosti jsem si řekla: „Hanko, buď ráda, že toto nikdy nebudeš muset řešit.“ A přišly kočky a bylo po zásadách.

Začalo to nevinně. Přišlo mi strašně roztomilé a cool, že moje kočky sedí před televizí. Největší úspěch měl fotbal, kdy Vločinda popoháněla jednotlivé hráče tím, že je mlátila do hlavy. Nejspíš se snažila, aby se jim rozbřesklo. Sazinka zas pro změnu milovala pořady o zvířatech. Fascinované pohledy házela po dalších kočkovitých šelmách černé barvy a nejspíš si představovala, že ona sama se plíží po větvích stromů. Lvy naopak vždycky opovrhovala a svůj názor vyjadřovala tím, že se před obrazovkou přestala soustředit. Většinou si myla zadek.

Všechny naše kočky taky milují, když telefonujeme. Jakmile začne zvonit mobil, smečka se ve stylu komisaře Rexe seběhne kolem mě a čeká, co bude. Pokud mluvím s někým, kdo má podle hlasu dobrou náladu, tak smečka vrká a přede a také chce volat. Pokud volající není obeznámen se situací u nás, musí si vyselektovat věci jako: „Co je zas?“ „Ticho!“, „Au, to jsou moje vlasy!“ „Neslintej na to.“ „Né, čiči.“ „Kurnik, teď jsem tě nakopla.“ „Ty jsi blbá/ej!“

Nejvíc jsem ale svoje zásady porušila tehdy, když jsem stáhla první hru pro kočky. Rybičky. Postupně jsem plující rybky ukazovala všem kočkám, ale úspěch tato hra měla jen u jednoho. Flekouše. Nyní Flekoušovi stačí, abych vzala tablet do rukou, a už mi ho z nich rve a kouká, jestli se tam něco někde nešplouchá. Díky němu mám několik aplikací zamčených a nevím, jak se k nim dostat, a taky několik, co si stáhl asi sám pro sebe. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč tam mám cosi o Star Treku.

Jeho totální závislost se projevuje i tím, že mi občas odmítá tablet vydat. Asi čeká, že z jeho výhry bude konečně něco mít. Třeba maso. Rybí. Pak mi nezbývá nic jiného než počkat, až dohraje. Typické večery s rybičkami probíhají asi takto:

„Flekoušku, chceš rybičky?“
„Počkej, nekousej mě, musím to zapnout.“
„Tak si to zapni sám!“
„Nejde to, co?“
„Co to je?! Tys mi vymazal maily?“
„Ok, ok, hodný kocour, maminka ti to zapne sama.“
„Nemlať do toho tak!“
„Teď sis to vypnul.“
„Hele, dvě rybičky!“
„To není rybička, to je mikrofon...“
„Už jsi dohrál?“
„Kolik máš bodů?“
„Nic moc, minule jsi měl víc.“
„Ty mi to nedáš?“
„Dej mi to!“
„Dobře no, nech si to ještě chvíli.“
„Uáá, nekousej do toho.“
„Super no, jak si ho mám vzít, když jsi ho zalehl.“
„Tak spi, co už, já jdu na velkej počítač.“

Přemýšlím, jestli tohle pubertální období někdy přejde. Nebo ho v tom mám naopak podporovat? Třeba bude první kočičí IT technik. Hádám ale, že si spousta lidí bude spíš klepat na čelo, že jsme my (já) tak měkcí, že jsme mu to dovolili. Já jsem ale optimista a říkám, že lepší, když hraje z celé smečky jen jeden, než kdyby chtěla hrát rybičky dvacetikilová Ebbyna.

Příští týden vám napíšu o tom, jak všichni tloustneme a Pláma strhl váhu.

Tagy ?

HaniK a smečka

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



11 komentářů

Reklama