Skokan, Krkoun, Řvoun, Idealista (a) Naivka s háčkem

Ahoj kočkomilci,

čas letí a do konce července toho zase tak moc nezbývá. Naše dny v Brně se krátí a kočky to asi vycítily. Je potřeba toho ještě urvat co nejvíc.

Skříň. V bytě máme jedinou velkou skříň na oblečení. Obsadila jsem ji já, protože mám nejvíc zbytečných hader. Taky je to jediné místo, kam se kočky nedostanou. Resp. nedostaly.

Kočky se často na vršek skříně dívaly ze skříňky naproti, kam si vyskakují jako po schodech. Někomu to jde líp, někdo si pomáhá zadníma nohama jako já, když dělám machra na bazéně a snažím se vyhoupnout na okraj. Netušila jsem, že skříň je vlastně taková výzva. Nejspíš všechny naše kočky toužily dostat se na vrchol skříňové Himaláje a tam hrdě stanout.

Začalo to Stázinou. Pokaždé, když jsem ji vzala do náruče, natahovala packy k oné skříni a občas ze sebe vyblinkala nějaké to tiché mňouknutí. Na ni výkon. Po přiblížení se ke dřevu pak sama chtěla šplhat, a když jsem ji nahoru dotlačila za podvozek, nebylo hrdější kočičky. Problém nastal vždy ve chvíli, kdy naznačila, že chce dolů. Dolů bez naší pomoci rozhodně u Saze nejde, protože vybočuje i při rovné chůzi. Proto kvůli deseti minutám na skříni následovalo půlhodinové přemlouvání z naší strany, aby se přiblížila víc ke kraji, kde ji můžeme čapnout. Takže z toho Saze nakonec vytřískala ještě víc.

U nás to ale není tak jednoduché. Jakmile má někdo něco, ten druhý to chce okamžitě taky. Nejvíc vždycky křičí ti, co to „něco“ nemůžou mít. Tedy Pláma. S ladností je na tom stejně jako jeho pánečci, takže se usmyslel, že na skříň půjde taky. Často jsem četla nářky lidí, co si jejich kočky vynucují pozornost řvaním po celém bytě. U nás bylo a je epicentrum u skříně. Jakmile vstanu z postele, Pláma se přihrne, otírá se o mě, pípá po mně a hlavou naznačuje směr nahoru. Toto se opakuje vždy, když se skříni přiblížím. Pláma tam prostě CHCE. Pomalu ale jistě se pro to taky naučil mluvit.

Konverzace probíhají zpravidla takto:

Já: „Ty zase chceš na skříň?“

Pláma: „Jo.“

Já: „Ale nepůjdeš tam.“

Pláma: „Jo.“

Já: „Spadneš od tama.“

Pláma: „Ne.“

Já: „Tak já tě budu chvíli nosit.“

Pláma: „Jo.“

Já: „Ale na skříň nepůjdeš.“

Pláma vyčítavě: „No.“

Ve chvíli, kdy ho beru do náruče, nedočkavě začíná vrnět, což se zesiluje nebo slábne dle toho, kolik metrů od skříně se s ním nacházím.

Pokud přemýšlíte, co na to Flekouš, tak ten tam chce taky, ale obvykle velmi rychle zapomene, co vlastně přesně chce, takže po chvíli koukání nahoru si jde hrát s něčím jiným. Třeba s Ebbčiným uchem.

Katastrofa nastala minulý týden. Vločka nějakou dobu sedala na krabici před skříní a koukala nahoru. Ten pohled jsem znala, takže jsem začala mít obavy. Vločka začala vyměřovat. Aplikovala fyziku v praxi. Komplikace pro ni byla, že my ve skříni máme vyskládány sběratelské lahve, takže ten skok pořád oddalovala. Až jednou večer se ladně odrazila, lahve se zakymácely a kousek posunuly, takže se Vločka mohla pořádně přichytit a byla tam. Čučeli jsme na to všichni s otevřenou pusou. Že je Vločka opravdu dobrý skokan, to jsem věděla, ale podle mě neustále dokazuje, že nic není nemožné.

Mně ale nastaly kruté časy. Sazinka vyčítavě kouká, Pláma mě obíhá v kruzích a dělá: „no, no, no,“ občas mi navíc ještě přeběhne přes obličej, abych viděla, jak je ukřivděný. Nejhorší jsou ty chvíle, kdy je Vločka nahoře, umývá se a Pláma leží naproti. Marně na něj volám, aby něco řekl. Pláma mlčí. A když Pláma mlčí, je hodně zle (to má taky po mně). Protože za všechno můžu já, tak se naopak tím víc lísá k pánečkovi a s ním si povídá tak něžně, jako když klokotá potůček. Zrzoun protivná.

Flekoušovi je to v principu jedno, až na to, že se občas pokusí vyšplhat po dveřích. Muž tvrdí, že je chytřejší, protože dveře lze použít jako žebřík a nemusí lítat jako urvaný netopýr.

Naštěstí se tedy ještě nikam nedošplhal. Snad to do podzimu ani nestihne.

Příští týden si povykládáme o tom, proč plánuju na svůj důchod roboty. Tak ahoj!

P. S. Kdyby vás zajímal název článku, spojte si první písmena slov popisujících povahové vlastnosti naší smečky dohromady. Mimochodem, já jsem podle Plámy ten krkoun.

Tagy ?

HaniK a smečka

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



9 komentářů

Reklama