O koťatech jen z doslechu, trochu se kamarádím s Hankou, táta na něco přišel a kouslo mě klíště, jedna známá kočička má 3 děti a byla u nás návštěva

Tak jak jsem slíbil, dnes to bude hlavně o našich koťatech. Víte ale, jak nesmím domů, tak mi to jen mami všechno povídá. Mrzí mě to, vloni jsem tam normálně byl, koťata jsem očichával, trošku je vychovával, hlídkoval u nich v ložnici, dokonce jsem je občas i prohnal, no ale letos mi to Hanka úplně zatrhla. Vidím je, jen když mě mami drží a ukazuje mi je a i tak Hanina stojí, zvukaří a bedlivě mě sleduje. A co říká? "Víš, Jaffo, já ti nějak nevěřím. Bojím se, že bys klidně do toho kotěte kousnul, však máš pořádné zuby, tak se raději drž pěkně od nich, nebo bych tě musela strašně zmlátit, to mi věř, že bych to udělala!" Tak to říká, když se na děti koukám z mámina ramene.

Jako prvního Vám představím Napoleónka, protože je to jediný kluk. Narodil se sice poslední a nejmenší, ale rozhodně to tak ale nechtěl nechat. Chvíli mu sice trvalo, než přemohl přesilu sestřiček u mlékárny, ale když začal přibývat na váze, bylo vyhráno. No a potom se rozhodl, že prozkoumá, co to dělá maminka u misky, že to tak divně křupe, a přišel na to, šikula. Začal baštit granulky. Když na to naše lidská mami přišla, ani tomu nechtěla věřit, ale bylo to tak. Protože na něj asi nezbývalo mlíčko a nebo proto, že je to chlapík vykutálený a nechtěl se prát, začal baštit sám. Hanka ho sice první dny od misky odháněla, ale potom to vzdala a Napi začal první chodit na kočičí WC, první si vyzkoušel pití vodičky z misky, samozřejmě první přijal od mámy náhradní mlíčko z talířku.

A tak se to rychle změnilo, Napoleon je rázem největší a nejtěžší, je to veliký sportovec, skáče a šplhá, vymýšlí spoustu rošťárniček, jako třeba vyhazovat z knihovny desky s recepty, roztahat je po chodbě a potom se po nich klouzat, masit tátovu pantofel, kousat do froté županu, až to skřípe, skákat mami na bosou nohu a snažit se po ní šplhat, no je prostě celý po mě. Ještě začne chodit do koupelny a je to jasné. A jinak je veliký mazel, pořád chodí za velkou maminkou a chce chovat nebo dělat rošťárny a rád se nechá hladit na bříšku. Má na něm spoustu teček. A kožíšek má světlejší s pěknou tečkovanou kresbou, jako Hanička. A má velké tlapky a je celkově vyšší, než holky. Prostě se nedá přehlédnout.

A podle abecedy. Kočička Nancy. Je úžasně čistě tečkovaná. Nemá žádné přebytečné čárky, na hlavičce mezi oušky Haničkovské kolečko. A je to taková usyčená kočička. Nebojí se a dává svojí odvahu najevo prsknutím a zasyčením. Je to malá dračice, pere se s maminčiným ocáskem, sestřičky kouše do zadečků i tlapiček, nejspíš bude jako její starší sestra Midnight, která ještě dlouho po svém přestěhování proháněla svojí novou majitelku a pozornost si vynucovala svými zoubky. Četli jsme si s mami knihu o kočkách a tam psali, že takovým kočičkám se v Anglii říká marmeládové. Mají barvu jako pomerančová marmeláda. Nancy vymýšlí také některé z rošťáren, například se schovala ve verandě za skříňku a na kolemjdoucí vybafovala. Když papá, přede, tak má jídlo v oblibě.

Naše krasavička Nanna. Je nejkrásněji tmavě červená, má výraznou kresbu s náznakem tygra. A také je to tygřice. Když vymyslí útok, běží bokem a vrčí. To ale její sourozence nezastraší, naopak, no a potom se vždy strhne pěkná mela. Ale naštěstí je vždy nablízku Hanička, která vše pozoruje a včas zasáhne. A to potom největšího rváče odkulí stranou, celého ho olíže, čímž ho zklidní a rychle nabídne svojí mlékárnu, protože s plným bříškem se pěkně spinká. A kde všude jsou ti malí neposedové schopni usnout? No hledají je občas obě. Mami i Hanka. Kotě klidně usne třeba pod skříňkou, za taškou, v krabici, často se schová pod pelíšek, někdy do knihovny za knížky, nápady mají ti malí uličníci všelijaké. Ale to už tak je, když je kocour jednou kotě, já to taky dělal, dobře si na to vzpomínám. A co víc, naše koťata čůrají do WC, ale já prý někdy čůral do zásuvek u počítače. Tak to zatím nezkusily, děti jedny.

Barvou podsady kožíšku je mi nejvíc podobná kočička Nina. Je navíc kulatá, správná brití holčička, jak by taky ne, když jsem její táta! Lidská mami se nad ní pořád tetelí, že prý je jako jantar. No, nevím sice, co je jantar, ale když mi jí přinesla mami ukázat, nic krásného jsem na ní neviděl, to bych mohl posoudit jedině tak, že bych jí viděl běhat a rošťačit, jo, to ale nesmím. Ach jo. No a co prý ta naše Ninečka dělá? Nechce papat jiné jídlo, než mlíčko od Haničky. Mami už se na ní zlobí, patlá jí mlíčko nebo masíčko kolem papulky, ale ona se ošklíbá a prská. Taky už jí ti sourozenci, kteří baští, předběhli s váhou. Ninečka byla dlouho nejtěžší, protože se vždycky nacpala ke spodnímu cecíku, kde je nejvíc mlíčka. Ale ostatní už nabírají gramy z masa a Nina jen mlíčko. Už jen ta malá Nita je lehčí. Ale snad si dá konečně říct, prý se zdá, že masíčko už jí zachutnalo.

A konečně malá Nita. Je roztomilá, červená, tečkatá, čumáček celý po Haničce, ale není žádná chudinka, jen si nemyslete, přeci je to moje dcera. V žádné mele nechybí a navíc dost razantně vříská, když jí náhodou někdo kousne. A když to někdo udělá, odplata ho nemine. Je největší kamarádka s našimi fenkami. A víte, co je malé, je i milé, jenže jak se znám, já dělám velké děti. Takže i Nita vyroste do krásné veliké kočičky, vždyť i její jméno vybrala mami proto, že znamená "velká medvědice".

Možná jsem o některém miminu napsal víc, ale se všemi je veliká legrace, dokonce i táta dokáže sedět a dívat se, jak dovádějí. A to nás ty nejveselejší dny teprve čekají. A jsem zvědav, co na moje děti řekne pan doktor, který je za pár dní přijede naočkovat, já budu raději někde zalezlý, víte přeci, co jsem provedl vloni, když u nás ten doktor byl za Haničkou. Ještě teď se za to stydím.

A mám pro vás radostnou novinu, potkal jsem se na dvorku s Hankou a nemlátila mě. Tak jsem si tam vedle ní lehnul a koukal na ní, no a pak mě samozřejmě napadlo, že na ní hupnu. Ale nechtěla, plácla mě a okřikla mě, tak jsem tedy seskočil a raději pádil na zahradu. A taky jsem s Hankou byl na půdě a ona tam šplhala po trámech a já na ní koukal. Je to prima, že už se k ní trochu můžu přiblížit. Chyběla mi.

No a táta přišel na to, že k nám přes plot na zahradu leze soused kocour Langpaul. Křičel na něj, mami běžela a zahnala ho a konečně už mi nevyčítají, že jsem několikrát utekl z domova. Já neutekl, já zaháněl toho kocoura. No a potom jsem způsobně přišel domů předem, pěkně po chodníku a vrátky. Jsem přeci slušně vychovaný kocour, ne? No a táta pravil, že se mi vůbec nediví, on prý by taky honil cizí chlapy od chalupy. Tak.

Mami mě hladila a drbala pod krkem a já tam měl klíště. FUJ! Jak je to možné, když mi dávala do kožicha takovou tu ohavnou tekutinu z modré ampulky, po které jsem chvíli dělal, že mi ochrnula zadní noha, dostal jsem zákeřnou chorobu do ocásku nebo třesavku do lopatkové oblasti kožicha? Jak je možné, že se na mě ta příšera přisála? No naštěstí má mami osvědčenou metodu, potře to odporné zvíře jodisolem a ono uschne. A taky mi znovu dala do kožicha tu olejovou vodičku, tentokrát jsem neměl ty vyjmenované choroby, jen jsem výhružně skuhral.

A taky vám musím říct, že jedna kočička, modrokrémová Anabi z Prahy, co si s její paničkou píše naše mami sáhodlouhé dopisy a posílají si fotky všelijakých dětí, má tři mimina. Narodila se měsíc po našich. Jsou to dva krémáčci a jedna modrokrémová kočička. A jeden kocourek od nich bydlí s panem hercem Krampolem a dostal tam jméno Jean-Paul Belmondo, jak jinak? No a s tou kočičkou možná jednou budu mít koťata. Ale určitě se mi to jednou povede a budu mít koťata s novou kočičkou, kterou si chce pořídit naše mami. Už se na ní pojede brzy podívat a představte si, je stará jako naše děti, tak třeba Hanka ani nepozná, že je to cizí kotě. Jen nebude červené, ale čokoládové. No tak to jsem tedy zvědav. A já už se těším, až přijede další návštěva, lidičky, ke kterým se bude stěhovat naše Nancynka. Určitě mě budou obdivovat a říkat: "Jaffo, ty jsi ale kus," tak, jako ti minulí, co mají kocoura Alfa, který je prý taky kus, ale ještě ne takový.

Tak jsem toho ale dneska napsal, ono je to co den, to zážitek, ale to je určitě všude, kde mají doma kočičku, pejska nebo třeba kanárka. Tak si užívejte radostí světa a já se zase ozvu, snad už z domova a z mámina klína.

Váš Jaffa a jeho rodina

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama