Caesar a Kleopatra

Ahoj kocouři a kočičky. Abych si nepřipadal doma tak sám, začala mi maminka vyprávět příběhy, které zažila se svými čtyřnohými přáteli. Je jich plno a týkají se především nás, kocouřů a kočiček a hafanů. Dnes posílám příběh první: Caesar a Kleopatra, vypráví maminka.
Maxík

Když mi bylo 12 let, přestěhovali jsme se z lázeňské čtvrti na předměstí. Moc jsem se na nové bydlení těšila. Měli jsme s bráškama slíbená zvířátka. Ve skutečnosti to ale bylo úplně jiné. Bylo tam zvířátek moc, ale po těch jsme vůbec netoužili (potkani). Jako by mi v té době skončilo dětství. Měli jsme plno práce, čas skoro žádný, doma myši, ale brzy jsme dostali psíka a pak kočku. Mám na tato zvířata hezké vzpomínky.

Nejlepší vzpomínání mám na Caesara. Caesar byl nádherný pes. Moc jsem si ho přála. Viděla jsem kdysi film Bella a Sebastian a tak jsem po takovém psovi toužila. Povedlo se to, až když jsem už byla na gymnáziu. Jednou přišel táta z práce a oznámil, že někde u Domažlic je k sehnání štěně čuvače. Stálo 400Kč, tak jsme se musely s maminkou rozhodnout, zda bude pes nebo ždímačka, na kterou jsme v tu dobu šetřili. Zlatá maminka! Vyhrál pes. Byl nádherný. Byla to taková dvouměsíční chlupatá koule. Zvířátko, které na dlouho převrátilo náš život naruby. Milovaný Caesárek. Rychle rostl a byl to hafan činu. Nenechal nic náhodě. Chtěla jsem s ním chodit na cvičiště a vychovat z něho psa slušňáka. Ale dopadlo to úplně jinak. Táta měl pocit, že se věnuji více psovi než studiu a když jednou přiběhl Caesar domů, vrtěl ocasem a v tlamě měl před chvilkou otcem zasazený stromek, bylo rozhodnuto. Pes půjde na řetěz! Dopadlo to přesně tak, jako v té písničce od V+W: „A tak na řetěze rost, až z něj vyrost hafan..." K Caesarovi jsme mohly jen já a maminka. Stali se z nás spiklenci. Když mě jednou otec sekýroval při stavbě skleníku, dělali jsme na sebe s Caesarem ksichtíky. Šlo nám to oběma velice dobře a táta si ničeho nevšiml. Hodně jsem s Caesarem běhala venku a po lese, Caesar se cítil dost opuštěný. Často vyl a žral nejraději chleba se sádlem, který jsem mu dávala po jednotlivých soustech.

Jednou se k němu k boudě zaběhlo od naší kočky kotě. Caesar si ho zanesl do boudy a dokonce na mě vrčel, když jsem si ho chtěla vzít. Kotě si ubránil a tak vyrůstali spolu. Začala jsem kotěti říkat Kleopatra, ale dodnes nevím, zda to byl kocourek nebo kočička. Spolu s Caesarem jedli, spali, pili... Jeden neudělal krok od druhého. Jen když jsme běhali s Caesarem po lese, to zůstávala Kleopatra doma a hlídala boudu. Pes a kočka, přátelé na život a na smrt. Když jsem přicházela ze školy, z boudy nejprve vylezla vzorně Kleopatra a šla mi naproti. Za ní vyletěl Caesar a už se těšil, ze ho pustím a budeme zase někde vyvádět. Po čase se z této zvířecí dvojky stala atrakce pro lidi ze sídliště. Chodili kolem nás do lesa. Vždy se u našeho domku zastavili a okukovali. Bylo to jako představení na objednávku. Z boudy vylezla Kleopatra, za ní Casear. Ten si pak vyskočil na střechu boudy a stočil se do klubíčka. Kleopatra si Caesara pěkně ušlapala a stočila se také do klubíčka a ležela na „pesovi“. Takhle se roky zahřívali.

Ani nevím, kam Kleopatra zmizela. Možná to byl kocour a ztratil se na toulkách... Už si nevzpomenu. Když jsem později odjela do školy a na kolej, z Caesara se stal pěkný mrzout a cedule s nápisem „zlý pes“ byla skutečně pravdivá.

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama