Filip, obránce z roku 1968

Ahoj, opět se hlásí Maxík. Maminka mi vyprávěla tentokrát o kocourkovi jménem Filip. Vypadal přibližně jako Rubyška, princeznička a v domečku na předměstí žil koncem 60. let. Byl to kocouř hrdina, na něho maminka často vzpomíná. Nejvíc snad na dobu, kdy v lednu 1969 probíhalo mistrovství světa v hokeji a Češi (vlastně Čechoslováci) tehdy porazili SSSR. Patrně nikdo neví, že tomuto vítězství napomohl právě Filip. Seděl totiž na obrazovce a pacičkami proháněl nepřítele co nejdále od branky. Bohužel v době, kdy jsme pak hráli rozhodující zápas se Švédy, sledovali jsme toto utkání u sousedů a tak se Filip do hry vložit nemohl. Škoda, šlo nám tehdy o zlato. Ale rozhodující byl stejně ten jeden jediný zápas.

Záhadou je také to, jak dokázal Filip krást škvarky ze škvařícího se sádla. Vždycky obdivuhodnou rychlostí sekl drápkem a z kastrolu vytáhl škvarek. Patrně měl azbestové tlapky. Nikdy však maminka nepochopila, jak tento kocouř dokázal vytáhnou zpod pokličky vařící se dvě králičí hlavy. Obě si je odnesl z kuchyně na schody a tam je baštil. Byl to lovec přímo super a tak není divu, že když ve škole dostala maminka úkol, aby popsala nějakou živou bytost, psala právě o Filipovi. A protože v těchto dnes u nás doma probíhá velká „debordelizace“, podařilo se mamince tuto školní úlohu najít. Počtěte si se mnou:

Žije s námi Filip,
přítel i pomocník. Je přítulný a milý. Je hravý, ale i odvážný a nebojácný. Nehledí na množství svých i našich nepřátel, ale systematicky je jednoho po druhém rdousí. Jejich mrtvoly mu částečně slouží za potravu, ale není kanibal. Zbylé mrtvoly skládá u našich dveří.

Je pruhovaně maskovaný, ve tmě nebo ve zlosti mu svítí oči. Šplhá i po výškách. Rozhlíží se se střechy jako by hlídal hrad. Zaškube svými vousy a už je připraven k obraně i útoku. Filip je náš kocour. Dnes lituji, že není českým lvem.

(Pokud vám toto vyprávění něco připomíná, tak se nemýlíte. Podobným způsobem se snažila maminka popsat mne v soutěži Hledá se superkočka. Ale k Filipovi mám daleko. Já už totiž nemusím být obránce. Jsem kocouř pro radost a pohodu.)

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama