Do Ameriky jezdí parníky IV

Dnešní vyprávěni se týká opravdu jen kočiček. Přijela k nám na návštěvu Lynda. Je to řidička školního autobusu a majitelka dvou kříženců mainské mývalí kočky. Obě kočky, vlastně kocouři, jsou praví šestiprsťáci.

Velmi jsem se na tuto návštěvu těšila, protože o velikánském kocourovi Quasimodovi jsem hodně slyšela. Je to 11 let starý kocour, váží 10 kg, ale nebylo možné ho vyfotit v náručí. Má totiž umělé kyčelní klouby a tak se nerad nosí. Když mu byl rok, vletěl pod auto. Připadal mi jako Stará dáma od Durenmata. Kde může mít protézu, tam ji má. Ale na pohled není nic poznat. Těšila jsem se, že konečně budu moci přepočítat šest prstů. Ale bohužel se to nedalo. Krátce před návštěvou u nás nechali Quasimu přebytečné prsty odstranit. Syn však tohoto kocoura pamatuje se všemi šesti prsty.

Quazi měl brášku, ale ten se před časem ztratil. Lynda z toho byla dost špatná a tak ji osud nadělil kocouře dalšího. Vůbec nic nemusela shánět. Po pár dnech hledání ztraceného miláčka přišla domů a na verandě sedělo kotě. Tvářilo se udiveně a kdyby mohlo, určitě by řeklo: „ Kde se tak dlouho touláte? Já tu na vás čekám!“ Tomu kotěti (nevzpomínám si na jeho jméno) byly v době návštěvy 3 měsíce, ale už vážilo 3,5 Kg. Kotě má prstů opravdu šest. Mohla jsem si je na vlastní oči přepočítat, ale fotka se nevydařila. Škoda.

Na návštěvě oba kocouři vylezli z přepravky a začali si prohlížet a očichávat byt. Mládež má doma novou sedačku, což kotě okamžitě vyzkoušelo nejen jako poležení, ale také jako obrušovač drápků.

A jak se chovají Američani ke kočkám? Jsou to „cvoci“, stejní jako my. Loni Lynda na několik dní odjela. Moji mladí se nastěhovali do jejího domečku a starali se o kočky. Kočkám se nechává hrát celý den rádio, aby jim nebylo smutno. Záchůdek se čistí nejlépe po každém použití a kocouři chodí na procházky na vodítku. Strava jen ta nejlepší, časté kontroly u veterináře... Myslím, že by Lynda i se svým přítelem mezi nás na MK zapadla. Její přitel zpočátku kočky moc nemusel, ale dopadlo to všechno stejně tak, jak to obvykle dopadá u nás. Dnes je z něj veliký milovník koček a o svých dvou „klucích“ mluví tak, jako by to byli jeho vlastní synové.

Se zájmem si Lynda i Francis prohlédli modrokocouří stránky a uvažují o tom, že by svým kočičkám mohli nechat stránky také udělat.

Na závěr už jen toto. Lynda je opravdu Lynda s Y a hodně mě překvapilo to, že se v Mainu (možná po celých USA) nesmí předjíždět školní autobusy. Jakmile někde autobus s dětmi stojí, vyhodí řidič ukazatel a dokud se autobus nerozjede, nikdo ho nesmí předjet. Tak občas řidiči raději změní trasu, aby nemuseli dlouho čekat v řadě za autobusem.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama