James Bony

Podle vyprávění dvounohé kamarádky napsal Maxmilián Rybomil.

James Bony je můj bratranec. Je to bratranec vznešený, s titulem, a dokonce má někde i papíry s rodokmenem. Jaké je ale jeho pravé jméno, to už si nikdo nepamatuje. Je to asi pětiletý kocouř a od jména snad Bonnie a něco se na něho volá „Jaméés“ a někdy také „Bonýýý“. Ve skutečnosti je to ale takový agent 00 7. schodu do sklepa :)) Tam totiž rád vysedává a číhá, co se kde šustne.

Asi před čtyřmi lety byl darován do dobrých rukou sestřenice Marty do Země zaslíbené. (To je tady u nás v Česku. Sem prý kdysi dorazil nějaký praotec a pravil, že to je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná a mlékem a strdím oplývající.)

Přišel jako kocouř domácí a byl darován proto, že jeho rodina na něj začala být alergická. To ovšem nevadí ani Martě, ani Jamesovi. Ti na sebe alergičtí nejsou. James je super kocouř a zažívá plno dobrodružství (asi jako Jaffa). Z paneláku se dostal do domečku na vsi a má veškerou volnost. To znamená, že se mu dveře na dvorek nezavírají a může chodit kam chce a kdy chce. Někdy se vrací ze svých toulek domů oknem.

Jeho původní barva je bílá, ale tu si občas změní. Rád totiž lehává ve sklepě na uhlí, to v zimě. V létě se zase povaluje v zelené trávě nebo pod višní, na spadaných plodech. A tak bývá velmi často maskovaný.

Nejvíc se mi líbí jeho hry s Martou. Honí se po kuchyni a blbnou jako malí. James prostrkuje tlapičky pod dveřmi a loví člověčí nohy. Také rád chytá tužku, prostrčenou bokem u dveří. Prozkoumává, zda v ní není nějaká zbraň nebo vysílačka.


James v převleku před výpravou na noční můru Vražkova


James v rouše beránčím, převlečený za rohožku u dveří do sklepa

Jak veliký je to lovec, to se zjistit nepodařilo, Jamese totiž dosud nikdo neviděl s ulovenou myškou ani s nějakým pernatcem. Ale venku pobíhá a dokonce má své teritorium. Na to mu chodí šedivák polovznešenec. Je také dlouhosrstý peršan, ale čumáček má jako kocouř domácí. Nevíme, jak si svá teritoria poznají, oba nemohou značkovat, ale perou se tedy jako ninjové. Velmi dobře si uvědomují, kdo je kde pánem.

Často je Bony dlouho na toulkách. Z domečku vystřelí hned ráno a vrací se za tmy. Pomáhá v dílně s opravou auta, asistuje při krmení pašíka, provokuje velikou psici vlčákovitou.

Původně se zdálo, že bude Bony kočičák polštářkovitý. Ale u toho vydržel jen pár týdnů. Pak moji dvounožci přijeli na návštěvu a Jamese hledali. Marta řekla, že bude někde u popelnice a zavolala. Za chvilku se objevila bílá koule. Šmejdila po zahradě a naháněla spadané listí. Tak poznali, že z Jamese pokojový kocourek nebude.

Páník je někdy naštvaný, že správný kocouř má také provádět správné kočičí činnosti, jako je lov myší. Ale kde by se v domku s takovým kocouřem myši vzaly? :)) A tak, když je doma velký šrumec a nadávání za chlupy, začne James prohánět anduláka. Běhá za ním, andulák pobíhá po zemi a pokřikuje. Pak andulák vyletí trošku do výšky, ale jen tak, aby mohl James tlesknout pacičkami tesně za ocáskem. James si jde pro pochvalu a andulák putuje do klece. Andulák má z Jamese legraci a James by mu nikdy neublížil. Dvounožci jsou spokojení a nadávání kvůli chloupkům se odkládá.

My kocouřové jsme pěkně mazaní, ale James je mistr.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama