Jak jsem začal zlobit

No, myslím, že už to zase tak pravda nebude, že jsem ještě doposud nic nezničil, jak jsem vám již psal. Alespoň si to teď už myslí můj páneček, tak nevím. No mňouknu vám, co se stalo. Panička má ráda kvítka a tak je máme všude. Ještě že nemáme na záchodě okno. Ale pro mne tato kvítka jako by neexistovala, nesmím na ně a tak to respektuji. Máme s pánečkem takovou nevyslovenou úmluvu, že když mne nechá přes den spát a nebude mne stále otravovat, tak já mu zase nebudu likvidovat tady všechny ty pro mne zbytečné věci. Včera si zase panička přinesla nový květináč, ale mi to hned připadalo jako nějaká tráva. A když se s tím páneček sklonil ke mne a dal mi ochutnat, byl jsem si už jistý. Chtěl jsem ještě, ale páneček říkal, že to je jen na parádu a dal to na polici až pod strop, abych na to nemohl. Cha, cha, mňouknul jsem si tiše. No v noci se na to mrknu. Když odbilo venku druhé bim-bam, to já vždy přesně sleduji, abych věděl, kdy už konečně bude ráno, tak jsem se potichounku vypravil na lov do pokoje, kde byla ta pochoutka. Ano, byla ještě tam. Smála se na mne a mně to připadalo jako výsměch mojí bezradnosti, jak se na ní mlsně dívám a nevím, jak k ní. Chvíli jsem přemýšlel, jak jí ulovit a nezpůsobit hluk, nebo jinak loví páneček mne. Nic jsem nevymyslel, tak mi nezbývalo než jediné. Vyskočit si pro ni. Ale dva metry, to jsem ještě nikdy nedokázal. Vím, že můj praděda serval skákal mnohem výš. On dokázal lovit ptáky za letu. Ale byl takový frajer, že ho nikdy neulovil na zemi, ale počkal až vzlétne a pak teprve zaútočil a měl vždy padesáti procentní úspěšnost. No jo, to byl praděda, ale svedu to já? Musíš, musíš, říkal jsem si. A tak jsem soustředil veškerou energii a myslel jsem si, on ke mne, nebo já k němu. Nehýbal se, tak jsem vystartoval. Svaly se mi napjaly a vyskočil jsem takovou rychlostí, až jsem se tomu sám podivil. Byl to mžik, ani nevím, jak to proběhlo, ale květináč byl dole. Jen jsem slyšel tu ránu a už, už jsem chtěl vzít roha, ale kupodivu byl klid, pánečkové spali dál. Tak a teď jsem se do toho pustil, měl jsem do rána čas, tak jsem nespěchal a řádně jsem si to vychutnal. Ale myslím, že jsem to přehnal, pak mi bylo zle a pozvracel jsem se z toho. A navíc mi ještě došlo, co jsem to vlastně provedl a nebo ne? Lovil jsem si přeci potravu. Nechám to na vás, posuďte to sami.

Druhý den ráno k nám přišla za pánečkem nějaká návštěva. Já jsem se celou dobu choulil v koutku, kdy že ten páneček spustí kvůli té trávě, ale kupodivu byl klid. Přesto jsem v tom koutku pro jistotu zůstával dál. Ta paní si odložila kabát na mojí pohovku a šla rozmlouvat s pánečkem. Pozoroval jsem ten kabát, jak se tetelí na mém gauči, a co to nevidím, nahoře z něho kouká něco chlupatého, a tak jsem se téměř neviditelně, a to já ovládám, přemístnil na ten gauč. Připlížil jsem se pomalu k tomu chlupatému tvorovi co vykukoval z kabátu a čichnul jsem k němu. Mělo to takový svůdný zvířecí pach a jako bych to již někde cítil. Snad s pánečkem v tom lese? Zatemnilo se mi před očima a vyrazil jsem. Už si přesně nepamatuji, jak se to všechno seběhlo, ale vím jen jak se mi zježily všechny chlupy i s vousy, uši se mně sklonily dozadu, ocásek se mi vztyčil a pak už si jen pamatuji, jak ty chlupy lítaly na všechny strany. Nechutnaly mi a tak jsem se rychle dostával pod ně. Už, už jsem tam byl, když v tom mě něco uchopilo za kožíšek a rychle zvedlo nahoru. Samozřejmě, byl to páneček. Nebojte, nezbil mne, jen mi vyhuboval. Ale já jsem si ho ani tak nevšímal, jako té paní. To, co jsem viděl v jejím obličeji, jste ještě neviděli. Nebyl smutný nebo hrozivý, byl takový jakýsi divný. Takový výraz jsem ještě u člověka neviděl a to jsem jich viděl hodně. To my kočky takové grimasy neumíme, své pocity a náladu vyjadřujeme ocáskem. Tak jsem se raději vytratil na balkon. Když jsem se po chvíli vrátil, paní už tam nebyla a páneček jezdil s vysavačem po gauči. Nemluvil se mnou a já vlastně ani nevím, proč a co jsem to udělal. Jen vím, že se to nedalo ovládnout. Bohužel, vaší člověčí řeči nerozumím a můj pradědeček už tu není, aby mi to vysvětlil. A ten by to jistě věděl.

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama