Můj první dopis

Četli jste už ostatní Mightyho vyprávění? Jak jsem začal zlobit >> Mightyho příběh >> Další vyprávění se připravují a budou brzy následovat. Zažili jste něco zajímavého? Napište nám také svůj příběh!

Dnes jsem dostal první dopis a měl jsem z toho takovou radost, že jsem samou radostí udělal kotrmelec. Přečtu vám ho.

Ahoj Mighty,
přečetl jsem si Tvé povídání a je to móóóóc zajímavé. Teď se mi honí v kebulce, co to bylo to chlupaté u paní v kabátě? Bylo to živé?
Já také rád lovím. Ale k nám nic chlupatého nechodí, tak chytám jen pavouky a mouchy. A moje přítulkyně má z toho radost. Prý jsou to nezvaní hosté v naší rezidenci. Tak prosím brzy napiš, co chlupatého jsi ulovil.
Maxík


Tak jsem nechal páníčka na pokoji a hned se pustil do odpovědi.

Milý Maxiku,
vidím, že už mám v této nové zemi prvního kamaráda, který mne oslovil. Moc se Ti omlouvám, že jsem opomněl ve svém deníčku poznamenat, co jsem to vlastně ulovil. Už jsem to opravil. Byl to liščí límec. A pošeptám to jenom Tobě, že přesto, že se na mne všichni zlobili, tak já jsem byl ve svém nitru na to hrdý, vždyť to byl můj první úlovek, ne? Mňouknul jsi mi, že si doma nemáš co ulovit. Dobře vím, jak Ti je. Ale zkus se někdy mrknout své přítulkyni do skříně. Můj páníček tam má taky něco takového a když jde ven, dává si to na hlavu, asi abych mu to neulovil, a skříň si bedlivě hlídá, aby byla vždy zavřená. Hlavně večer, než jde spát. To se nikdy neopomene podívat. Ale on ještě neví, že už na to začínám pomalu přicházet jak ji otevřít. Dvířka, kde má panička uschované špulky a niti, ty už otevřít umím, a pak si s nimi hraji a honím je pacičkami po celém pokoji. Dělám to ovšem, jen když nejsou páníčci doma. A když přijdou, diví se, jak se ty špulky dostaly ven, a zkouší to na mne, abych jím to ukázal. Dají mi čichnout kočičí tyčinky (za těmi bych skočil třeba i z okna) a pak je zavřou dovnitř. Já se tvářím, jako bych ty dvířka viděl poprvé v životě. Přesto že bych je nejraději vytrhnul i s panty, abych už už byl u toho pamlsku. Ale ne ne ne. Musím to vydržet. Tak to nakonec vzdají. Ovšem dvířka ve skříni se posouvají do boku a jsou mnohem těžší. Lehnu si podél nich na bok a pak pacičkami a drápky se snažím dvířka zachytit a táhnout. Zatím se to nedaří, klouže to, ale ono se to časem podá. Jak se mi to podaří, tak Ti hned zase mňouknu.
Mighty

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama