V Pařezově jako v ráji

Od chvíle, co známe stránky Modrého kocouře, obdivujeme kocourka Jaffu a jeho Kočkoděje. Moc jsem si přál tohoto kocouře navštívit. Mezi přáním a skutečností utekla dlouhá doba a Jaffa přestal být jedináčkem. Však jste si všechno určitě přečetli v příbězích nebo na stránkách stanice May Blobs.

Konečně se naši dvounožci domluvili a moje přitulkyně 22.5. vyrazila do Pařezova. Cesta to byla dlouhá, s několika přestupy a pár kilometry pěšky. Ten den se však ukázalo sluníčko a tak se výlet vydařil.

Když se moje přítulkyně ocitla na kraji Pařezova, zazvonil jí v kapse mobil a z druhé strany se ozvalo: "Vyrážíme s Žofinou naproti." Byla to Jaffiho mami Věrka. Moje přítulkyně byla zvědavá hlavně na Jaffu a na jeho koťátka.

Na konci Pařezova je chaloupka. Není to chaloupka pařezová, ale pařezovská. A také to není tak docela chaloupka, spíš hezký domek. A před domem je krásná voliéra a v ní kocouří hlídač Jaffa. Tak tedy první setkání s tímto "velekocouřem". Vlastně jsem byla překvapená, že Jaffík vypadá jako obyčejný kočouř, když je vlastně neobyčejný. Je to statný zástupce kočičí říše se štíhlými boky, jiskrnýma očima a s výrazem budícím respekt. Když jsem dala ke kleci ruku, aby si ji mohl očichat, okamžitě si přitáhl můj ukazováček k čenichu. Jak jinak než drápem! Dal mi tak najevo, kdo koho bude ovládat. Ve voliéře byla s Jaffou malá čokoládová princezna Beatka.

Žofinka mě přivítala už cestou, na dvorku jsem poznala i druhou pařezovskou psici Aginku. Obě jsou to velmi milé dalmatinky.

Nemohla jsem se dočkat červených kuliček maminky Haničky. Jen jsme s paní domu otevřely dveře, už se k nám přihrnulo jedno maličkaté, ale zato velice odvážné kotě Oriellka. Musela zkontrolovat batoh, boty i přinesené hračky. Za chvilku se ukázala i ostatní koťátka. Jedno zůstalo spinkat v posteli a další se předváděla. Vrhala se do košíku a z košíku do boje, předvedla tunelování "až se chalupa třásla". A víte, že to jejich tunelování je opravdu beztrestné? Tunel má několik vchodů a východů a když dovnitř vtrhnou rozdováděná koťata, valí se tunel po celé místnosti. Musela jsem si zout boty, protože jsem se bála, abych nějakého drobečka nezašlápla. Kdybych mohla, dvě koťátka bych si okamžitě odnesla. (Víte, jak je Maxík rozmazlený a jak stále uvažuji o tom, pořídit mu kamaráda. Kdybych měla přinést domů kotě, tak jedině dvě z jednoho vrhu.) Koťátka opravdu dovádí, je vidět, jak si rozumí, a asi jim bude trochu smutno, než si zvyknou na nový domov. Ale jak je to ve skutečnosti, to víte vy, kteří doma pařezovské koťátko máte.

Hanička se předvedla jako správná dáma i maminka. Když viděla, že je o koťátka postaráno, hodila si šlofíka. Bylo vidět, že je z koťátek unavená, a tak využila čas k odpočinku. Ale drobečkové mámě moc času nedali. Když se dostatečně vyřádili, tři usnuli v pelíšku na topení, jedno u mne na klíně a to poslední se vyšplhalo na Haničku. Celý mléčný bar mělo samo pro sebe :).

Čas ubíhal, na chvíli přišel domů i Jaffa a milostivě mi dovolil pohladit hřbet (což jsem udělala opravdu s respektem a s obavou, že by si mne mohl "podat drápem" celou. Když poznal, že se dostatečně klepu, dovolil mi ještě jedno pohlazení. Nejmazlivější byla Beatka, tedy hned po koťatech.

Tak se mi splnil sen, poznala jsem kocouře, kterého tak dlouho obdivuji, krásnou Haničku a po mnoha letech jsem měla možnost pomazlit se s tolika koťátky. A k tomu všemu jsem získala jednu prima kamarádku.

V plánu na tento den byl návrat domů kolem 17 hodiny. Místo toho jsem dorazila téměř ve 22 hodin. Unavená ale šťastná.

V Pařezově u Jaffíků bylo opravdu jako v ráji.

(Bohužel musím přiznat, že trochu závidím těm, kteří mají koťátka zamluvená. Jsou to opravdu překrásné zlatočervené kuličky plné života a radosti.)

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama