Červeňáčci odešli a byla u mě nevěsta, jsou fakt velká vedra a máme nové děti, záhada s Haničkou, o cizím kocourovi a tak

Utíká to, to vám řeknu. Když jsem vám psal naposledy, byly u nás jesle. Jenže potom to šlo jako po drátku. Baštily, rostly, no a jednoho dne povídá mami, aby už se Orianka připravila, že si pro ní někdo přijede. Přijela maminka, táta a dvě veselé holčičky. Orianka se na ně usmívala, proto si jí dali do takové tašky, která byla skoro jako na tělocvik, ale měla síťku, aby čiči viděla ven, no a Ori si odvezli. Měli z ní velikou radost a slíbili nám, že se u nich bude mít báječně. A má. Je tam s ní jeden modrý kocourek, rychle si na sebe zvykli, no prostě se jí to fakt povedlo. A dokonce už jela i na dovolenou, no to se jeden má. Ne jako já, já si vyrazím na chvíli na procházku a už je mi mami v patách.

Další sobotu odjel Oliwerek a naše máma brečela. Ona nevěděla proč, ale za 3 týdny už to věděla. Oliwerka chtěli, ale zase až tak moc ne. Neměl se u nich špatně, ale nebylo to ono. Ani nezavolali, jak dojeli. Ani nedali zprávu, jestli se u nich Olinkovi líbí. Bylo to takové zvláštní. Mami proto zavolala sama, no a potom brečela znovu, protože říkala, že je to jasné, i když jí ten pán vlastně nic neřekl. A zase uběhl týden. A pak už volala ta paní. Že prý chtějí Oliwerka někomu dát, u nich že být nemůže. A bylo to jasné. To byl ten mami divný pocit. To bylo to napětí. Tak se rozjela velká akce, volalo a psalo se na všechny strany, jen zvonil telefon, jen to v něm pípalo, mami chvíli mluvila smutně, po další chvíli rozzlobeně, pak zase trochu klidněji. Akce se nazývala "Rychle pro Oliho" a pádila pro něj Alenka od Anabi, ona je naše velká kamarádka. Když pro chlapečka přijela, dala jí ho ta paní s velkou úlevou, s přepravkou, krmením, vším, co dostal z domova, ještě se usmívala a byla asi ráda, že se ho zbavila. Jo, někdo dělá, že je zvířátkomil, ale když potom zvířátko dostane, zjistí, že to není plyšák. Zjistí, že kotě běhá a skáče, že třeba pejsek dělá loužičky, papoušek vyhazuje zrníčka z klece a rybičkám zarůstá akvárko řasou. Zjistí, že mu to zvířátko na dekoraci neleží tam, kde ho položil, že trochu pouští chlupy nebo dělá jiné "nepřístojnosti". A pryč s ním!!! Třeba do útulku, nebo do parku, nebo ... Dobře to ale dopadlo. Olinek je na zotavenou do konce prázdnin v Praze, potom se odstěhuje do Sušice a bude mu s novým pánem moc dobře. Tedy jestli ho Alči maminka pustí, protože jsou velká dvojka, Oli se pořád chová, tulí a baští.

Další pátek odváželi naši do Prahy Orenka. Jo, to bude velký Pan kocour. Jel totiž do Polska, hned s ním jela i jeho budoucí partnerka Selene, budou se spolu vystavovat, no a až dospějí, budou spolu v té cizině dělat děti zrovna tak, jako já a Hanka. Jo, Orenko se mi povedl, ten přebírá štafetu. I po dědovi Philovi, ale trošku už i po mě. Snad mi neudělá ostudu?!

Potom byl ten malý problém s Orielkou. Její nová rodina ji odřekla, protože se paní roznemohla. Ale nebojte se, dopadlo to moc dobře. Hned další týden v pátek odjížděla Míďa do Klatov, do prima rodinky k mamině a holčičce.

A poslední odjel Ozzy. Ozzy cestovatel. Odjel s mami Janou do Prahy, ale hned další týden se vydal na Slovensko. K babičce. A skoro by si ho tam chtěla nechat, tak se do něj zamilovala. Ale jeho nová mami ho nedá, je to její chlapeček, její přítulka. Každý večer se k ní tulí, protože tento vrh, vážení, ten se mi obzvlášť povedl. Všechna číčata jsou tak rozmazlená od naší mami, že jejich největší práce je tulit se a tulit. Tulit se a bručíčkovat. Mějte se krásně, moje třetí červené děti!

Když naší odvezli Orenka do Prahy, přivezli prázdnou přepravku, ale prosím vás, i plnou. V cizí červené boudičce byla podivně navrčená kočička. Bylo mi to hned jasné! Nevěsta!! Tak na mě nezapomněli, chtěli mi udělat radost! Hurá!!! Chvíli jsme se očichávali, ona ležela v té bedně, já venku. Potom jí mami otevřela a prásk! Dostal jsem facku! Tak počkat, holka, to tedy ne! Já jsem tady ten hlavní! Poznala to za chvíli. Zjistila, že nejsem žádná dvojka, že když čuchnu, tak vím. No, nespěchal jsem, měli jsme dost a dost času, protože její paní chovatelka jí u nás nechala jeden týden, ale potom pro jistotu ještě i druhý týden. A užívali jsem si, i té práce, ale i zábavy. Chodila se mnou ta Angelika do voliery, propátrala celý dům, dokonce chodila s mami i na dvorek. Byla u nás zkrátka na dovolené. A pěkně si jí užívala. No a jestli se nám povedla koťátka, to vám řeknu příště. Já se tedy snažil!

Venku jsou fakt velká vedra. A v těch vedrech se nám po domě plížila stráááášně velikánská Beatka. A takhle jednou v noci, bylo to 22. července brzy po půlnoci, si skočila k mami do postele a že tam bude rodit koťátka! Ale mami jí odnesla do pokojíčku, Beatka se uložila do krabice-porodnice, no a za hodinku a něco nám na svět přivedla pěkné nadělení! 7 koťátek! 5 kluků a 2 holčičky! To je úroda, co, takhle v půli léta? Já u toho tedy nebyl, oni tátové kocouří nejsou nijak domácí typy, ale říkala naše mami, že jí to šlo krásně, že je vzorná, no prostě vím, s kým ta koťata chci mít, ne? I když tedy přátelé, jsem na velkých, ano, VELKÝCH rozpacích! Zdá se mi, že ta koťata nejsou moje!!! Všichni se mi smějí, že jsem jako chlap, prý to tak také někteří říkají, ale považte, mám pro to vážný důvod. Jsem krémový kocour. Moje maminka byla krémová a táta červeňák. Beatka je pravda jako čokoláda, ale naše děti jsou černé a modré!!! Můžu já být tátou černého kocourka? Mám snad já modrá záda nebo ocásek? No nevím, několik dní už na to myslím, na ty děti se chodím dívat, kroutím ale jen hlavou a vážně mě to bere! Beatko!!! Mami se směje, že prý Beatky děda byl také krémák a taky s tím nic nenadělal, když se mu narodily ty čokoládové děti. No, asi to tedy nechám plavat, hlavně, že se ty děti budou mít k světu. Barva jako barva!! Ne?

A plíží se nám po domě ještě jedna ohromná kočička. Její bříško už je tak veliké, že se jí podlamují zadní nožičky. Nevíte, kdo to je? Netušíte? No to je přeci naše Hanička!! Ona mě totiž už koncem května přemluvila, tajně, samozřejmě, abych prý to ještě jednou zkusil. Ty první děti že stejně půjdou za pár týdnů pryč, no a ona že si letos připadá taková dětivá... Ale jak se zhrozila naše máma!!! Ta z toho byla na infarkt! Ale co nadělá? Bude mít koťátek plný dům :-). Budou tady každým dnem, už se chodí dívat na ta Beatčina, trochu nechápe, jak to je možné, že i ona má mimina, ale já se vám přiznám, JSEM NA SEBE HRDÝ!!!

Jsem na sebe tak hrdý, že to všude píšu. No a protože je mi dvorek malý, musím i jinam. Třeba k sousedům. Tam jsem tuhle přišel, ale jejda, tam bylo lidí. Většinou u nich nikdo není, oni bydlí v Praze a jezdí jen na víkend. Ale já zapomněl, že jsou prázdniny, a tam byli i jejich vnuci-kluci. To jsem pádil zpět domů! Až tráva lítala. No a pár dní jsem byl potom hodný, chodil ven jen s mámou, tak jsem jí uklimbal, že si myslela, že je pokoj. A nechala mě doma, když je venku ten hic, abych se nepřehřál. A zapomněla, že je v ložnici otevřené okno, protože na něm slunila polštáře. A já? No jistě! Nemýlíte se! Vyskočil jsem, všechno prošmejdil, všude napsal svoje vzkazy, nakoukl do všech koutů a ... Potkal jsem tam CIZÍHO KOCOURA!!! Černého vetřelce. V mém rajónu!!! Ano, myslíte si to úplně přesně, byl boj. Hnal jsem ho až na konec vesnice, oba jsme byli naježení, já víc! No vždyť mám doma děti a další se mi tam narodí, musím to tu hlídat, ne? Mami běžela za námi, ale hoňte kocoura v cizích zahradách! :-) Párkrát zavolala, já jí slyšel, to ano, ale nemohl jsem. Musel jsem tomu vetřelci přeci ukázat, jak se věci mají! Šel jsem do toho tvrdě! Neměl šanci. Já totiž, když se naježím, jsem tak o půlku větší, fakt nelžu, vypadám jako zmenšený lev. Pár jsem mu jich vlepil, seřval jsem ho, šplíchl jsem mu pro jistotu na kožich svojí značku a šel domů. Nestál mi za další námahu!!! Lehl jsem si potom na schody, které mě příjemně chladily, byl spokojený a ufuněný. Máma se mi smála, protože jsem se někde ušpinil, měl jsem přes hřbet černou čmouhu. A plný kožich svízelových kuliček. Tak mi je vybírala, já spokojeně předl, trochu mi hubovala, ale vždyť mě zná. Já už ani jiný být nemůžu!

A co se u nás ještě děje? Byla u nás na návštěvě mamina Mídiny I, paní Dana, protože už se nemůže dočkat koťátka, Míďa půjde na kastraci a dostane kámošku, naší mrňavku Pelly - želvičku od Beatky. No pak máme 2 kuřata. Ta slepice-kvočna asi bude muset jít k Beatce na školení. Ale je náramně pyšná, kvoká, jako o závod, no a svoje bílé a šedé dítě učí zobat a hrabat. Taky jsem chytil ptáčka. Malého rehka. Bylo zle. Táta křičel, že jsem darebák, že tam ty ptáčky krmí a já mu je morduju. Jo, a co mám dělat, když jsem kocour? Já mu taky nenadávám, že dělá randál na dvorku, protože si koupil takovou divnou příšeru. Motorku. A ta smrdí a nemám jí rád! A mami si hraje na mámu kočku. Koupila si takovou divnou lahvičku, bere Beatce děti a dává jim pít. Prý aby jí to usnadnila, když jich má tak moc. Je na ně legrační pohled, když to mrně cucá tu gumovou věc. No asi to tak má být. Psice bydlí v dílně, já tam s nimi v noci spávám. Není to špatné, náhodou, je nás tam víc, můžeme si povídat. Rozhodně máme o čem! Tohle léto je plné událostí, nemyslíte?

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama