Bordel v bytě, šťastné kotě

Vždycky jsem obdivovala Kočkoděje z Pařezova. Záviděla jsem, že se v Jaffí rodince stále něco děje, a teď se dějí děje také u nás v Maxíkově :). Tedy lidi, asi brzy zešedivím.

Tak ta malá koťata ovládla naší rezidenci. Sice to nějaký ten den trvalo, ale kočičáci se naučili používat své tlapky, a tak jim už nic není svaté. Na noc jsou v koupelně. Do včerejška měli ve vaně prádelní koš, osušku, záchůdek a misku s mlíčkem. Nepřejte si vidět, jak to tam ráno vypadalo! Ale rostou a  také se lepší. Včera večer jsem zjistila, že Koko se už dokáže odrazit od chlupaté kachny (náhradní matky) a tlapičkami se zachytil okraje vany. Raději jsem jim na noc koš vyměnila za teplý pelíšek. (Do koše a z koše umí skákat sami a koupelnu nechávám otevřenou, takže se o týrání dravé zvěře nejedná.) Ráno po příchodu do koupelny oba Vetřelci začali dvouhlasně kvílet a oba současně vyskakovali k okraji vany. Tak jsem je hned vytáhla a pustila po bytě. To bylo rodeo! Nejdřív se nadlábli, pak začali provádět řeckořímské zápasy:

Vetřelec 1 se nejprve smělým skokem vrhne do mističky s mlíčkem. Vetřelec 2 ho spatří a vrhne se na baštu také. Ačkoliv jsou mističky dvě, obě mrňata touží právě po té jedné jediné. Začnou se prát, a když jsou dostatečně zmáčení smetanou, tak skončí v rezatém ringu, do kterého krátce před tím vykonali své potřeby. Odtud pak hop na dlažbu, kde za hlasitého kvílení „ííííííííííííííííííííííííí“ a „mňáááááááááááááááááááááá“ (nepřeháním) začnou válet sudy. Propánakrále, a to mám doma zcela dobrovolně :).

Tedy nemyslete si, že já bych se ve svém věku ještě počůrávala. (Z dětských plen jsem vyrostla a do těch stařeckých mám ještě daleko). Ale počůraná jsem byla hned 2x. Jeden den tu byla na návštěvě Tinka. Stále útočila na Vetřelce, ve snaze pochovat si je. Vetřelci nakonec prchli do mého klína, začali příst a já najednou cítila, jak mě něco hřeje. Tuším, že to byl Koko. Kde se bere v tak malém bříšku tolik vody?

Vetřelci letěli do koše, já do koupelny a Tinka ke stolku s dobrotou. (Něco dobrého obvykle Tinku na chvilku usadí:).)

Tinčinu návštěvu Vetřelci přežili ve zdraví.

Před dvěma dny jsem si udělala pozorovací večer a koťata se ke mně vyšplhala na gauč. Předla, pospávala a Maxík je pozoroval ostřížím zrakem od prahu a asi také trochu žárlil. Vetřelci už záchůdek opravdu používají pravidelně a nepletou se. Možná, že jim Maxík zmanipuloval mysl, nevím. Ale najednou jsem byla mokrá. Obrovský flek na kalhotách, ale také na dece a samozřejmě i počůraná matrace.

Maxík škodolibě pozoroval co se děje. Vetřelci do koše, já do koupelny a pak vydrhnout matraci.

Další den začal ve znamení „Boje proti kočičí okupaci sedačky“. Ráno jsem se usadila na své pletařské místo a chtěla jsem pozorovat kočičí zápas. Ale ty „potfůrky“ to snad vycítily – hup na sedačku. To se nejprve zaseknou drápky a pak se tělíčko přitáhne a jsou tam, kde chtěly být. Ale ouha. To by nesměla mít člověčice v ruce rozprašovač. SSSSS a Vetřelec 1 letí dolů, SSSSS a nic SSSSS, nic! Až napotřetí sletěl Vetřelec 2 (Koko) na zem. Jejich okupační snahy se ten den ještě několikrát opakovaly, ale vítězně jsem vyšla já. Hurá!

Maxíkov, Maxíkova rezidence. Jenže to by tu nesměli být ti Vetřelci. Maxík se uzavřel a téměř zabarikádoval v jižním křídle, v ložnici. Ale snad ho ještě trápí vzpomínky na jeho dětství – prázdná miska, zima a hlad.... a tak zbaští, co vidí. A protože se nechtěl pohybovat v místech, kde jsou Vetřelci, tak se od misky přemístil buď na okno, na postel nebo za ručníky.

Před dvěma dny jsem pouštěla Maxe ven a nemohla jsem věřit svým očím. Po schodech dolů padá pěkný soudek. Zvedla jsem Maxíka do náruče a pořádně jsem se prohnula. Ten musel přibrat alespoň kilo Zatracení Vetřelci!

Rozhodla jsem se, že si zahraji na generálku (stejně nemám koho komandovat) a  sepíšu denní režim. To budete koukat, kocouři!!! Rozcvička, úklid, nádobí...Ukážu vám, kdo je tady pánem!

Ráno 8.7. (Vetřelci nás okupují už celé dva týdny). Očekávala jsem, že budu muset po ránu zase používat rozprašovač s vodou, ale nemusela jsem. Kočičáci si hráli spolu a na sedačku nelezli. Co mě ale udivilo byl Maxíkův válečný taneček. Maxík pozoruje ty malé mršky se stolu i se sporáku a najednou se s Kokem přiblížili čumáček na čumáček. Koko se sice naježil, ale pak to vypadalo na hru. Maxík začal svůj vzývavý taneček. Tím se mě vždycky snažil přimět k honičce. Ale Koko je ještě malý a Maxíkově rychlosti nestačí. Tak tedy zůstalo jen u několika pokusů.

Pro mne je to ale dobré znamení. Kočičáci si budou spolu hrát. Moc se na tu chvíli těším.

Než jsem stačila tohle povídání dopsat, zjistila jsem, že je doma podezřelý klid. Maxík je neviditelný, nevím, ve které ze skříní si hoví. A Vetřelci – Agi usnul na pytli se stelivem a Koko tradičně s čumáčkem v misce.

Jupííí, tak mám pro sebe trochu klidu. Jo, život není peříčko :)

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama