Výletník

Jednou v noci, když jsem spal se svým míšovým kamarádem, se mi zdálo o dlouhém výletě. Byl jsem někde u vody, chytal včelky a motýlky, honil se s mojí kámoškou Žofinou (to je prosím dalmatinka), pozlobil kačery a slepice. No prostě to byl krásný sen.


Ráno po snídani jsem se trochu pozlobil s páníčkem a co to vidím? Panička je oblečená a v ruce drží...? Moje kšírky!! Půjdeme ven!!
Rychle jsem proto vyskočil na stůl a prostudoval připravenou mapu. Třeba moji páníčci neznají cestu a ještě jim bude moje znalost k užitku.


A potom už rychle ke dveřím, navléct kšíry a rychle, rychle ven. Ty kšíry, to už je pro mě maličkost, už je znám, ale když mi je panička dala poprvé, já se tak strašně bál. Svíralo mě to, drželo mě to. No já se tak bál, že jsem raději ležel jako „rohožka“. Teď už se ale známe a proto si tak pěkně vykračuji.


Šli jsem zahradou, potkávali včely, ale panička mi je nedovolila chytat, protože je jím. A to prý velký kocour nedělá. Cestou jsem se chtěl zastavit u ohrady s kachnami, ale najednou vidím naší druhou psici Aginu, jak něco dělá u plotu. Rozběhl jsem se k ní. Divně to tam vonělo a šustilo. Agina říkala, že je tam MYŠ?! Já tedy nevím, co to je, já totiž pocházím z Prahy a tam to neměli, ale voní to dobře. Já znám jen náhražku a ta nevoní a mám jí doma v pelíšku. MYŠ opravdu voněla.


Proto jsem si udělal přestávku a číhal u její díry. Dlouho nešla, proto jsem jí chtěl pomoci, ale to se mojí paničce nelíbilo, protože jsem si zamazal tlapky, zaškubala vodítkem a šli jsem dál.


Před námi byla branka a já uslyšel vodu. Skoro jako v mém snu. A už jsem přicházeli k mostu, pod kterým tekl potok. Trochu mě to vyděsilo, vodu mám rád, ale téhle bylo nějak moc. A rychle utíkala pryč a kocourka chlapečka by odnesla ... ještě že mám ty kšíry. Raději jsem se jen díval z mostu. A Žofina se dívala se mnou, trošku jsem se jí ale bál, ona mě nemá moc ráda, protože jí kradu páníčky a možná by se mě ráda zbavila. Ale ne, to by mi neudělala, občas mě i olízne.


A tak jsem v tom dívání zjistil, že Agina je ve vodě. Brrrrr... tam bych tedy nevlezl. Raději už půjdeme domů.


Cestou k domovu jsem ještě zkontroloval kačery, asi jim nejsem moc pod zobák a proto mě prohnali.


Když jsem se potom schoval paničce v záhonu narcisek a ona mě tam samozřejmě našla, řekla, že jsem nějak divně cítit... Já totiž cestou vyšlápl kačení to... fuj, proč to ty kachny nezahrabují jako každá spořádaná kočička, nevychovanci.


A tak z výletu rovnou do koupelny. Ale to mi nevadí, já se doma koupu rád. Jsem přeci výstavní kocour!
No a hned vyhupnout na váhu, abych věděl kolik toho mám sníst k svačince.


Dal bych si šunku a granulky. A potom se hezky pomazlím s páníčkem a půjdu si odpočinout, protože to byla pro kocouří kotě dost fuška, takový jarní výlet jednoho unaví. Ale bylo to moc fajn a určitě si to brzy zopáknu.
Vyzkoušejte to taky, to vám radí Jaffa z Lužinek, bytem v Pařezově u Domažlic s paničkou Věrou.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama