Něco ze života kocoura Jaffíka

Tak jsem se dost dlouho neozval. Důvodem je to, že mám stále strašně práce. Nevěřili byste, kolik práce musí kocour doma zastat!
Ale vezmu to pěkně od rána. Takže kolem půl páté musím zkontrolovat rodinu, jestli jsou všichni v postelích a pelíšcích. Většinou se ale ozve jen panička, někdy vstane, jde mi říct, že se mám najíst a pustí ven naší psí smečku, holky dalmatinky. Potom se zase zapeleší do peřin a já zkoumám, jestli spí. Lehnu si k ní a když hladí, vím že nespí, ale když přestane, to si potom vyskočím na okno a pozoruji. Teď, co je to horko, je to celkem dobré, protože v okně je síť proti komárům a mě se líbí ten jitřní chládek.
No to Vám ale musím říct, že síť je tam hlavně kvůli mě, protože jsem už 4x vyskočil ven. To byla mela, hlavně naposledy. To okno vede k sousedovi do zahrady a já tam potkal jednoho dost zlého psa. Jmenuje se Alf, má barvu jako já, velký je taky asi tak jako já, ale je to nejprotivnější pes ve vesnici, napadá kolisty, chce kousat i auta a všechny kočky široko daleko se ho bojí. A toho jsem tam potkal. Nejdřív jsem se trochu leknul, protože na mě vycenil zuby a protivně štěkal, ale já se umím taky pěkně naštvat. Tak jsem to udělal. Začal jsem na něj prskat a syčet, naježil jsem se, taky jsem zvedl ocásek a byl jsem hned vyšší než on. A taky jsem začal strašně křičet. Trochu ze strachu, ale víc do útoku. Cenil jsem taky zuby, to se ví, vždyť se píše v odborné kočičí literatuře, že briťák se nebojí ani Irského vlkodava, tak proč bych měl nahnáno z nějakého pařezovského ořecha. No a tak jsme tam proti sobě stáli, neustoupil jsem ani o centimetr, kluk toho hloupého psa byl za plotem a křičel: „Alfe domů!“ nebo „Alfe k noze“, ale ten rošťák ho ani trochu neposlechl. A já slyším, jak křičí moje mladší panička a skočila přes plot a už byla u mě. Křičela fakt ostře a zle, tak se ten pes dal na útěk. Mě potom chovala a chválil mě každý, kdo stál za plotem, protože to prý ještě žádná kočička neudělala, a tak jsem hrdina.
Ale to jsem odbočil. Zpět k mým pracovním povinnostem. Potom, když už je skutečně ráno i pro lidi, tak vstávají, myjí se a snídají. Snídani dělá většinou páník, ale co on mi dneska provedl. Když jde do ledničky panička, nikdy nezapomene na mojí šunku a já už si čekám na židličce. Dneska čekám, páník přinesl krabičky a pytlíčky, ale já čekal marně. Moje šunka zůstala v lednici. To jsem se tedy ozýval, to mi věřte! Když naši odejdou a není horko, bývám v dílně a na půdě. Tam mám celý den spoustu práce s lezením, hlídáním (sedám na okně a koukám na silnici, aby k nám nikdo nešel), chytám ty hrozné mouchy masařky a vosy, taky chytám motýlky, to mi lidi hubují, ale co můžu dělat, když oni mě tak lákají. Při této činnosti trénuji skoky, udržuji se ve formě. Jen teď v těch vedrech mě na půdu nepouštějí. To chodím ven na zahradu až navečer, tam se plížím, chytám luční koníky a tak a taky se tam vyřádím. Jo a musím denně kontrolovat několik myších děr. Jedna je u plotu, jedna pod dřívím a vedle verandy nám bydlí ropucha. Tu občas hlídám a sahám jí do nory. Zatím mě ještě nepošpíchala. Někdy, když panička něco dělá a já utíkám a nejsem v dohledu, mě zavřou do traktoru. A tam se mi taky moc líbí. Z volantu mám prolézačku, ležím si na sedadle, mám pěkný rozhled a který z mých příbuzných se může pochlubit tím, že je traktorista?
A skoro bych zapomněl, hlídkuji u ohrady s drůbeží. Máme tam slepice a kohouta, kačera, kachny a kachňata a perličky. Vždycky navečer je chodím s paničkou krmit a přepočítat. A tuhle mě tam zavřela, protože jsem se proplížil, ona nevěděla že jsem pod boudou a potom jsem to tam honil, až peří lítalo. Jen ten kohout, ten si na mě dovoluje, roztahuje křídla a křičí, tak ho asi raději nebudu pokoušet, co kdyby....!?
Léto je opravdu prima. Jsem moc rád, že jsem Vám mohl zase něco napsat, a doufám, že si taky užíváte. Jenom dávejte pozor co děláte, protože já jsem včera provedl něco hrozného. Zabil jsem užovku. Malou, tenkou, vlastně ještě mimino. A můj páníček se děsně naštval. Ale řekněte, co se s tím dá dělat, mám to prostě vrozené. Vždyť i ten ptáček, co jsem ho nedávno uštval na půdě byl asi pro mě určený, protože kdyby nebyl, nechytil bych ho. Někdo si myslí, že kočičky mají chytat jen myši, ale když zrovna na žádnou nenatrefím? Ale až jí potkám, určitě jí domů přinesu.
Tak hezké léto a zdravím všechny kocouře.

Jaffa z Pařezova

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama