Z(a)tracený Maxík
13. března 2007 |
Karla |
2 421x / 1x
Ach jó, malý Maxík, kdepak asi spinká, kdopak ho hladí?
Tak tahle Radkova slova mi neustále znějí v uších.
Byla jsem v Mettmenstetten už pátý týden, když jsem musela na tři dny domů. Maxík si tady zvykl na to, že ho pouštím ven. Vždycky jsem nechala otevřené okno, on si vyskočil a většinou se do půlhodiny vrátil. Jenže když jsem odjela, pustila ho moje kamarádka. Maxík se venku lekl psa a zmizel.
Do Čech mi kamarádka volala s tím, že se Maxík ztratil v sobotu. Přijela jsem hned v neděli ráno a volala jsem, hledala... Nic. Pak jsem si doma všechno prohlédla a začala jsem mít nepříjemný pocit. Něco nebylo v pořádku. Maxík nemohl zmizet v sobotu. Musel zmizet nejpozději ve čtvrtek. Já jsem odjížděla ve středu večer. V pokoji od té doby nebyly žádné Maxíkovy chlupy na židli, kterou normálně musím čistit každý den. Také vodítko bylo pověšené tak, jak to dělám jen já. Začala jsem mít velmi nepříjemný pocit. Maxík byl vyhnán! Ptala jsem se, ale prý ne.
Za pár dnů jsem se viděla s Pinou, to je paní, která sem chodí uklízet. Potvrdila mi, že tu Maxík nebyl už ve čtvrtek. To samé mi potvrdil a kamarádčin přítel. Tak jsem na kámošku uhodila. Ale nic nového.
V pátek jsem se byla projít s Nástěnkou a v lese jsme uslyšeli krásné troubení. Viděli jsme pána, který cvičil na alpský roh. Protože s sebou stále nosím letáčky s Maxíkovou fotkou, s popisem a s nabídkou odměny, tak jsem tomu pánovi také jeden z letáčků dala. A ejhle! Prý Maxíka viděl. Byla to kočka stejné barvy, plížila se přes silnici od pošty k potravinám a pak zpět na druhou stranu u obchodu s koly. Podle chování to mohl být Maxík. Od pána jsem dostala vizitku a tak jsem rychle zavolala synovi do Španělska. Přeci jen se anglicky domluví lépe než já. Tak ještě oba mluvili spolu, ale který den Maxíka viděl, to jsme se nedozvěděli.
Lída, která má na MK 3 kočičky a bydlí v Kalifornii, mi poradila, abych hledala Maxíka brzy ráno. V době, kdy vyjde za potravou. Já jsem hledala večer za tmy v těch místech, o kterých mluvil muzikant, ale nic. V noci strašně lilo a já jsem skoro nespala. K ránu jsem usnula jako špalík, ale přeci jen jsem se probudila a vyrazila kolem sedmé. Prochodila jsem 3 hodiny, ale Maxík se neukázal. Vrátila se mi pořádná depka a tak jsem odjela do Curychu. Měla jsem sice jiné plány, ale ty jsem změnila. Snažila jsem se si všechno v hlavě srovnat.
Kámoška lže, já si tu připadám jako hlupák... Maxík mi zmizel. Pojedu prostě domů.
Ještě jsem ale napsala synovi. Přeložil dopis, ve kterém jsem popsala Maxíkovu plachost, to, jak je nám blízký a hlavně číslo čipu. Dopis jsme poslali do www.cathotel.ch, to je kousek od nás, a požádali jsme, ať zprávu předají veterinářům.
Já už hledat nemůžu. Nemám na to sílu. Zní to divně, ale prostě to už dál nedokážu. Snažím se Maxíka přivolat v myšlenkách.
Večer jsem se sešli celá rodina a já jsem si chtěla vyjasnit, jak to bylo opravdu s Maxíkem. Nakonec jsme si všechno řekli. Kámoška se bála říci mi pravdu, snažili se Maxíka najít. Když ho do soboty nenašli, tak mi volali do Čech s tím, že se ztratil před chvilkou. Slzy na obou stranách, ale už je vše OK.
Je toho na mne moc, ale jsem ráda, že jsme si vše vysvětlili. Takhle mám přeci jenom ještě šanci Maxíka najít. Ale už si nebudeme lhát.
Neměla jsem tušení, jak moc mi Maxík přirostl k srdci. Doufám, že ví, že jsem ho nevyhodila, že ho mám ráda, že ho hledám. Po těch letech a po tom, co pro nás udělal dobrého, si nezaslouží, aby někde uhynul, opuštěný, prochladlý, hladový.
Moc vám všem, kteří mi držíte palce děkuji. Jakmile budu vědět něco nového, ozvu se.
Občas už nevěřím, že ho najdu, jindy zase vidím ty jeho věčně udivené oči a to, jak se ke mně tulí.
| O sdílení
Pavlína 14. března 2007 21:30
Ahoj Kájo a Maxíku, jsem moc ráda, že jste zase spolu...tak doufám, že teď už to bude jen pohádka "...a žili spolu až do smrti." :-))
Maxik 14. března 2007 20:44
Moc a moc vám všem děkuji za podporu. Jsem šťastná. Maxík mi přede na klíně......Děkuji.
EvaNo 14. března 2007 17:37
Jsem moc ráda, že se Maxík našel. Když jsem si článek přečetla, byl to pro mě šok a zdálo se mi neuvěřitelné, že byste vy dva už nebyli spolu. Ale Maxík je šikovný kocourek a domů nakonec trefil. Určitě jste oba moc šťastní. Maxíku, ale už to radši víckrát nedělej. Zdravím vás oba!
Šárka a Chilli 14. března 2007 17:29
To se nám spadl pořádný šutrák ze srdce!
Maxíku, tohle už nedělej!
sava 14. března 2007 16:47
to je úžasná zpráva, snad se poučil a teď už z něj bude mamánek :)
Zarucha 14. března 2007 13:15
Sláva!!!! Tomu říkám skvělá zpráva!!!! Jsem moc ráda, Karlo, ještě večer jsem na vás s Maxíkem myslela a držela palce...Tolik jste se ho nahledala a vidíte, nakonec přišel sám, asi chtěl jen konečně pořádně okouknout okolí a pak chvíli nevěděl, kudy přesně zpátky. To bylo dobrodružství,viď, Maxíku? Určitě to byla nějaká vaše intuice, že jste se najednou vzbudila a zavolala na něj...ten si musel oddychnout, že vás zase má!
Dita 14. března 2007 13:04
Maxíku to nám nedělej!!! Nejdříve jsem si přečetla článek a kutálely se mi slzy jak hrachy. A ty už tuláku spinkáš doma! Prosím tě kocourku, už neutíkej. Moc lidem by bylo moc smutno. I mně , která tě znám jen z tvých kocouřích příběhů. A svoji přítulkyni si teď moc předcházej za ty nerváky co si způsobil.
Dita 14. března 2007 13:00
Maxíku to nám nedělej!!! Nejdříve jsem si přečetla článek a kutálely se mi slzy jak hrachy. A ty už tuláku spinkáš doma! Prosím tě kocourku, už neutíkej. Moc lidem by bylo moc smutno. I mně , která tě znám jen z tvých kocouřích příběhů. A svoji přítulkyni si teď moc předcházej za ty nerváky co si způsobil.
Soňa a Bastien 14. března 2007 12:47
Maxíku, vítej doma a už nezlob Karlu. Víš jak by vám bylo bez sebe smutno?
Ilona L. 14. března 2007 10:54
Každý den chvátám na MK, jestli náhodou nedorazila dobrá zpráva... a konečně!!! Maxík je jeden z mých internetových miláčků, kdysi jsem měla podobného zrzouna, se sestrou říkáme červeňákům "královská barva". Posílám mu pořádné pomuchlování, chlape chlupatá, drž se doma a netrap už přítulkyni!!!
Lucie 14. března 2007 9:54
Karlo, to jsem si oddychla! Maxík byl první kocouř, kterého jsem uviděla, když jsem na tyhle stránky poprvé narazila. Přečetla jsem všechny jeho deníčky a tolik jsem mu přála, jaký krásný domov získal a jakého bezvadného kamaráda máte vy. Včera mi to úplně vyrazilo dech a ještě večer jsem na vás oba myslela a moc si přála, abyste Maxíka našla. Jsem strašně ráda!
martinka 14. března 2007 8:57
Hurááá, máme takovou radost!!
Karin 14. března 2007 6:52
Moc jsme na vás všichni mysleli a ze šťastného konce máme velkou radost! Určitě dodá naději všem, kteří se ocitli nebo ocitnou v podobné situaci.
zuzi 14. března 2007 1:58
ahoj teti,jsem mooooc rada ze je maxik opet s tebou doma,ze se nasel tulak!vycitil ze mu moc chybys.mam vas rada jsem rada ze to tak dobre dopadlo:-)
Maxik 14. března 2007 1:45
Maxík se vrátil!!!!!!!!!!
V noci jsme se probudila, v 1.19, a tak jsem zase šla volat z okna . Najednou se rozsvítilo světlo na pohyb a pod oknem MaxÍk. Stále mňouká, asi mě umazlí.
Věřím tomu, že je to tím, že na něj myslelo tolik lidí. Jsem šťastná.Děkuji.
Šárka a Chilli 13. března 2007 18:57
Doufáme, že se Maxík brzy objeví. Držíme drápek!
Maxik 13. března 2007 18:52
Moc a moc děkuji za podporu.
sava 13. března 2007 17:06
milá karlo, moc držím palce tomu vašemu tulákovi i vám, udělala jste co se dalo, teď nezbývá, než doufat. sáva.
Zarucha 13. března 2007 16:20
Karlo, moc mě to s Maxem mrzí, tak hezky jste se s cizinou sžili! Určitě je ale ještě šance, že se kocouř objeví, někdo ho najde a on se vám vrátí! Držíme se Zaruchou palce a doufáme v dobré zprávy!
oli 13. března 2007 14:26
Karlo, vydržte s nervama, Maxík se určitě najde. Myslím na Vás. Ol.
martinka 13. března 2007 8:45
Moc nás to se Zrzounem mrzí, Karlo.. zas jsem si jednou po ránu pobrečela.Ale držím palce a Zrzoun tlapky a snad to jeste dobře dopadne!
JanaRu 13. března 2007 7:40
Budeme držať všetky palce a tlapky, aby sa Maxík našiel.
Nám sa pred tromi týždňami stratil Gustík ... tak veľmi nám chýba ...
Katka 13. března 2007 7:27
Je mi tak moc líto, že se Vám Maxík ztratil. Moc ráda čtu jeho deníčky. Budu Vám držet palečky, aby se kocourek brzy našel. Naděje umírá poslední.
Katka
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
