Zakousnutá užovka, výstava v Ostrově nad Ohří, strašný strach a 1. narozeniny kocoura Jaffy

Jak ten čas letí. Od návštěvy čápů na naší střeše už se toho zase tolik stalo, proto vám to musím přiblížit.

Tak první věc, kterou jsem provedl, bylo to, že jsem trošku lovil a chytil jsem hadíka. Byl v záhoně pod jiřinami zrovna na tom mém místě, kde číhám a pozoruji ptáčky. Nevím proč tam přilezl, ale když jsem ho tam viděl, položil jsem na něj tlapku. Zatočil se a mě to polechtalo. Chvíli jsem ho nutil k pohybu, ale dělal, že to neumí a tak jsem si ho chtěl odnést jinam a on začal utíkat. No a byl sice mrštný, ale ne jako já a proto jsem po něm hupnul a potom už se nehýbal. Lehl jsem si na něj, protože to už tak dělám, když je něco jen moje a tak mě našla panička. Hubovala a hadíka mi vzala. Dokonce mi řekla, že jsem strašně zlá kočička. Nevím tedy proč? Když jsem pohryzal myš, tak mě chválila. Jeden se v těch lidech nevyzná!

Potom asi za týden u nás zase začalo takové podivné hemžení, musel jsem se vykoupat a ostřihali mi drápky. To se vždycky strašně zlobím, protože ty potřebuji mít ostré, když lezu na strom. Ale něco jsem tušil. A tušil jsem dobře. V sobotu 30. srpna ráno, bylo ještě šero, jsem musel do přepravky a celá naše rodina (tedy až na holky dalmatinky) vyrazila na celkem dlouhou a pro mě strááášlivě nudnou cestu autem. A když jsme vstoupili do velikého sálu, bylo mi to okamžitě jasné. Výstava. Všude plno kočiček, lidí, stále někdo pobíhal, mňoukalo se tam ... No nebudu vás tím zatěžovat, protože mě osobně lépe vyhovuje, když jsem doma, můžu si dělat svojí kočičí kusy a ne celý den ukazovat svůj kožíšek lidem. A to jsem chtěl říct, trucoval jsem a vystavoval jsem skoro celý den svoje pozadí a ocásek. A jak to dopadlo? Dostal jsem diplomek a medailičku a že prý jsem chovný kocour. Nevím ale vůbec, co to pro mě obnáší, protože já tyhle lidské výrazy neberu. Jsem Jaffa, paniččin a páníčkův miláček! Jedna paní si mě fotila a říkala, že hledají pro svojí brití slečnu ženicha, já fakt nevím, co po mě chtějí. Ale uvidíme, třeba na to přijdu. Ale moc rád jsem byl, když jsme byli zase doma. Proběhl jsem zahradu, všechno tam bylo při starém, tak jsem šel spokojeně na kutě. Po tomto zážitku se další dny celkem nic zvláštního nedělo, až ve středu.

Šel jsem na svojí obvyklou obhlídku zahrady s dalmatinkou Žofinou. Panička krmila naší drůbež a protože to tak bývá každý den, nikdo nic zlého netušil. Jenže dolní vrátka nebyla pořádně zavřená, Žofina do nich strčila a vyšla před zahradu na cestičku. Já za ní. Tam jsem si čichal a zkoumal, protože to je venkovní svět a tam já normálně nechodím, jenom na vodítku nebo paničce na rameni. Ona se ale vrátila, protože tam taky sama nesmí, a běžela si klidně domů. Já jsem ale najednou zjistil, že jsem tam sám! Kocouři, já dostal takový strach! Přitiskl jsem se k zemi, udělal jsem se úplně maličký a čekal, co bude. Naštěstí bylo to, že panička uviděla tu protivnou Žofici a hned jí bylo jasné, že mě někde nechala. Přiběhla na tu cestičku, co jsem ležel a já jí už i slyšel, protože na mě volala. A bylo slyšet, že má strach. „Mňauiii“, řekl jsem radostně a vyběhl k ní. Začala mě hned mazlíkovat a hubovala, kdo že nechal ta vrátka otevřená. A říkala, že určitě náš děda, protože je „poplach“. Radím vám všem, nechoďte za vrátka, protože já se tedy fakt bál.

No a taky už je mi 1 rok. Všichni mi přáli, potřásali mi tlapkou a chtěli, abych jedl dort. Prý takový kočičky rády. Konzerva a granulkami ozdobená s kouskem travičky na vrchu. Pchee! To tedy já nejím. A ani fotit jsem jim nedovolil, když chtěli dělat pózu, utekl jsem. A nakonec jsem popral paničce levou ruku a má na ní 10 škábanců a kousanců. No prostě já takové ty lidské zvyky neberu. Ale potom jsem s paničkou ležel v posteli a říkal jsem jí, že jsem rád, že jí mám. A ona to ví.

Tak to bylo zase pár řádek o mě, Jaffovi a jeho rodince. Až se mi opět něco neobvyklého povede, určitě napíšu.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama