Soužití s našima šelmičkama

Vždy jsem velmi milovala kočky. Obdivovala jsem je pro jejich půvab a povahu . Musím, ale přiznat, že jejich typická povaha, která se opravdu vyvedla hlavně u té mladší, nám přinesla nemalé starosti.

Perského kocourka Damiána (neřekneme mu jinak než Damíšek a nebo princátko) jsme koupili před více než dvěma lety. Je to opravdu takový "princ". Mlsný a rozmazlený. Je to rovnocenný člen rodiny, nooo, i když o tom by se dalo asi diskutovat kdo má těch výsad víc. Jestli panička (maminka), děti a nebo naše kočičky. Může naprosto vše a není výjimkou, když Damíšek vznešeně kráčí po lince mezi talíři s přípravou jídla. Musím, ale říct, že je opravdu velmi hodný a bojácný. Je vykastrovaný a čím je starší tak je mazlivější. Jediné co mi na něj trochu mrzí je, že jsem ho nenaučila spát se mnou v posteli. Dříve spával na druhé půlce letiště, ale vždy si udržoval odstup. Je to kocourek pouze bytový a  poslední dobou se naučil čekat vždy u dveří, když jdu domu a musím se s ním projít po chodbě paneláku kolem výtahu. Opravdu jsem ráda, že nás kupodivu ještě nikdo neviděl. Musel by to být opravdu hezký pohled, jak venčím kocoura na chodbě po patře. Damíšek papá pouze kapsičky Whiskas a to ještě pouze některé a úplně nejraději má tu šťávičku, granulky má moc rád Hills. Občas si dá kousek šunky a miluje syrová kuřecí prsíčka. Jinak ostatní potraviny považuje za naprosto nepoživatelné. Také odmítá papat z ruky a vždy mu to musím dát na zem. Damíšek je opravdu velký zlatíčko a děti mi často vyčítají, že ho mám raději než je. Je, ale pravda, že i on, mi mojí lásku bohatě oplácí. Po ňáké době co se u nás Damíšek zabydlel jsem začala přemýšlet o koupi druhé kočičky aby měl život trochu veselejší, když jsou děti ve škole a já v práci. Také, ale musím přiznat, že jsem chtěla aby byly kočičky v bytě víc přítomný. Kočička si dokáže na půl dne někam klidně zalézt a ani nevíte, že jí v bytě máte. Teď tedy máme občas zalezlé kočky dvě. Letos v létě jsme tedy pořídili kočičku druhou. Zvykla jsem si na kulatou typickou hlavičku hlavičku peršanek, ale také se mi velmi líbí sametové kožíšky britek (Damíšek se strašně nerad češe), tak jsme si pořídili kočičku exotickou. V každém případě jsem chtěla zase kocourka a pokud možno jednobarevného, tak máme tygrovanou kočičku Mirabel. Měli jsme strach jak se budou snášet, ale musím říct, že až asi na první dva dny, kdy se Damíšek bál Mirabel, mají úplně božský vztah. Damíšek jí věčně olizuje a Mirabel spinká stočená do klubíčka u něj na bříšku. Damíšek je pěkný šestikilový kocour a Mirabel ho asi velmi brzy dožene. Dostala přezdívku Pašík. Papá opravdu naprosto vše a musíme hlídat tašku s odpadky, protože jí s oblibou vyjídá. Trošku mě, ale trápí vztah Mirabel k nám lidem. I když já jsem na tom si nejhůře. Nevím proč, ale mám pocit, že mě nemá vůbec ráda. Nejlépe asi vychází s mojí starší dvanáctiletou dcerou. Nikdy jsem jí nic špatného neprovedla, dobrůtky jí dávám a přesto jen mě vidí, tak začne couvat a utíkat. Pohladit se nechá pouze výjimečně a pokud se mi podaří jí pochovat, tak odvrací hlavu div si jí nevyvrátí. Možná žárlí na vztah, který je mezi mnou a Damíškem, ale nevím. Dost mě to trápí a asi zkusím opačnou metodu a přestanu se vnucovat. Možná, když začnu projevovat nezájem, tak se to zlepší. Nejsem si, ale jistá a mám strach aby se to ještě nezhoršilo. Mám pocit, že jí ke štěstí stačí její kočičí kamarád a tak mě těší, že mají mezi sebou tak hezký vztah a je z nich cítit spokojenost. Brzy jí bude 5 měsíců a myslím, že se její povaha bude ještě hodně měnit.

Obě kočičky milujeme a život bez nich už si vůbec nedovedeme představit. Mám obavu, že číslo dvě asi nebude konečné. Podělila jsem se s Vámi o naše společné soužití a někdy příště napíši ňáké veselé kousky, které naše šelmičky vyvádí.

Přeji krásné dny Vám i Vašim kočičkám.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama