Jak moje paničky odvezly prázdnou přepravku a přivezly plnou, jak mě páník nepoznal, jak se to doma všechno změnilo, byl jsem u pana doktora a spadl jsem do betonu

Určitě se kocouři divíte, proč jsem se tak dlouho neozýval. Kdybych věděl, co se u nás chystá, nevím nevím, asi bych to nedovolil. Ale stalo se.

Byla sobota ráno, je to 4 týdny zpět. Normálně jsem vstal a normálně jsem si řekl o jídlo, které jsem dostal jako obvykle. Nic mi nepřipadalo divné přesně do chvíle, než dala panička do mé přepravky čistý ručník. Aha, asi někam jedeme, pomyslel jsem si. Ale ne, normálně mi do bedny nedovolily nastoupit, naložily jí do auta a nechaly mě doma s psicema. Jindy taky chodí pryč všichni, ale proč s bedýnkou?

Dlouho se nevracely, byl jsem celý nervózní, vždyť nakupovat tak dlouho netrvá. Až konečně kolem 3 hodiny zastavilo u domu naše auto, to já už poznám, protože hlídkuji na okně. Vystoupili paničky i s bedýnkou! Odemkly dveře a já chtěl rychle ven, protože to tak dělám, ale nepustily mě. Prý že pro mě něco mají. A já už jsem to viděl. V přepravce se něco hýblo. Rychle jsem přiběhl a čichal. Tam je? Je.

Představte si to, v koutku se choulilo něco chlupatého a vonělo to hezky, takovou vůni už jsem dávno zapomněl, ale tak voněly moje sestřičky! Bouchl jsem do bedny packou, ale panička mi řekla, že to nesmím. Je to prý malá holčička, jmenuje se Hanička a já jí mám chránit a být na ní hodný. Jo, to se ale někomu řekne. Vždyť je to vetřelec! A představte si, klidně si vyskočila, šla do kuchyně a začala baštit moje jídlo. Mňuoooo, tak to tedy ne, křikl jsem na ní. Panička to hned zachraňovala a dala nám dvě mističky. Tak jsem jí tedy nechal. Ona se potom schovala pod skříňku v chodbě, mě si panička vzala a chovala mě, byla u nás návštěva, tak jsem doufal, že si tu kočičku odveze.

Přišel domů náš táta. On prý nic neví, říkala maminka, to bude překvápko. No to tedy bylo. V chodbě potkal tu novou Hanku. Ona mi ani trochu není podobná, ona je mrňavá, je červeně tečkovaná a on jí řekl: „Čau kocoure.“ Potom přišel do pokoje a tam jsem na bobíku seděl já. Zarazil se a řekl, že to si tedy s maminkou nedomluvil. Tak jsem čekal, že tu Haničku vyžene, ale představte si, chytil si jí a choval jí, ptal se odkud je a tak. A pořád jen, Jaffo buď na ní hodný, Jaffo, nesahej na Haničku, Jaffo, neber Haničce jídlo…….. A návštěva ještě chvíli poseděla a odešla bez kotěte. To nám tady fakt zůstane?

A zůstala.

Usnula u paničky v posteli. Tak jsem si počkal, až všichni oddychovali a potom jsem na ní skočil. To byl křik. Ona začala ječet, jako kvíčala. Panička rozsvítila a páník mě plácnul. Tak jsem šel spát jinam, když už mě nechtějí.

Druhý den byla neděle a já poznal, že mě ještě chtějí, ale budu se muset o lidskou přízeň dělit. To je ale hrůza, protože jsme teď doma dvě kočičky a dvě pejsčice, jak to budou páníčkové zvádat? Já se rád češu a mazlím na okně, Agina pořád leží pod stolem a Žofina zase dává packy, jen někoho vidí. Jak to budou naši zvládat starat se ještě o mrně? I když jsem slyšel maminku, jak říkala, že je to moc hodná kočička, že je něžná a klidná. No já nevím, když na ní sáhnu já, moc něžná se nezdá, protože už mě sekla drápkem, no a já jí za to hryznul a měl jsem plnou tlamku chlupů. Uvidíme, říkají mi, že to bude moje nevěsta a že spolu budeme mít koťátka. Tak to si tedy nejsem jist, jestli z toho něco bude, protože ona totiž nechce uznat, že já jsem „Velký šéf“.

Na jednu celkem dobrou věc jsem ale přišel, to jídlo pro koťata Whiskas jde celkem jíst. Já ho nejedl, protože jsem vlastně nebyl kotě, ale teď jsem ho ochutnal a dobré. Nevím jen, proč mi maminka hubuje, když to může kotě, tak proč ne já.

Po pár dnech mě začala honit. Dokonce se mi schovává a potom na mě vybafuje. A dělá, že je větší, ale na to jí já tedy neskočím. Občas jí nějakou plácnu, ona vykvíkne a když mě to přestane bavit, jdu spát. Probouzím se většinou s Hankou, protože ona ke mně přileze. Tak to asi fakt bude dobré. No řekněte, že nám to spolu sluší?



Dokonce spolu pojedeme na výstavu, bude tam i moje maminka a jedna moje sestřička. A kdyby chtěl někdo vědět, ta naše Hanka už se mnou byla i ve dřevníku a sedáme spolu na okně, díváme se na ptáčky a ona tak hezky přede.

Jenom ven se mnou nechce chodit. Já chodím i teď, co se udělala venku zima, protože musím mít svoje teritorium pořád pod kontrolou. Zjistil jsem totiž, že mi na zahradu leze nějaký cizí bílý kocour. Už jsem ho i viděl, ale nesměl jsem za ním. Prý to nejde, mohl bych od něj chytit nějakého bacila nebo budila? Já jsem totiž byl u pana doktora a on mi bral krev. Tak to tedy bylo fakt ošklivé. Nejdřív mi ostřihal na pravé přední ruce chloupky a potom mě tam píchnul takovou rourkou. Dost to bolelo, chtěl jsem ho pořádně kousnout, ale držel mě páník i panička, tak jsem ho tedy nerafnul, možná příště. No a pak, když řekl, že jsem zdravý, píchnul mě znovu, ale to ani moc nebolelo. Tak prostě k tomu cizímu kocourovi nesmím. Když nesmím, tak mu všude každý den píšu, že „Tady je Jaffovo!“, aby si náhodou nemyslel, že tam může být jen tak. A tak hlídkuju ze stromu.

To proto, abych lépe viděl. Docela mě ale mrzí, že už nepotkávám tolik ptáčků, říkala panička, že odletěli, ale že se zase vrátí. Teď k nám lítají zase ty tlusté sýkorky, protože už mají zase u nás na plotě takový dřevěný domek. Když jsem byl vloni malý, tak mě do toho domku páník strčil. Teď už jsem větší než ten domek. Tak dobře mě doma krmí.

Tak jsem vám zase trošku něco pověděl a určitě se spolu zase brzy sejdeme, mám totiž ještě spoustu zážitků, protože jsem prý AKČNÍ KOCOUR. Tedy asi že jsem pořád v jednom kole.

Jo a ještě jsem vám chtěl kocouři říct, aby jste poslouchali páníčky, když vám říkají, abyste někam nechodili, protože já jsem neposlechl maminku, když říkala, že máme za dveřmi od dílny čerstvý beton a všema nožkami, bříškem i ocáskem jsem v něm přistál. Brrrr. Fujjjj. Já se tak strašně lekl, ještě že tam byl páník a hned mě vytáhl. Jinak už bych vám asi nikdy nic nenapsal. Musel jsem pod sprchu a teklo ze mě kamení a šedá voda. Takže, poslouchat. Lidi to myslí dobře.

Zdravím všechny kocouře a teď už i kočičky, protože kočičky ke kocouřům patří.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama