Lovec Paltečo

Náš „soukromý ráj“ na Tenerife se mění v boj o přežití. Do domečku se nám neustále hrnou vetřelci. Dá se říci, že tady s námi dokonce bydlí. Je jich mnoho, ale naštěstí jsou maličtí. Jsou to roztomilé, šedivé myšky s černýma korálkovýma očima. Člověk by si je klidně i ochočil, ale pak by se nejspíš náš dřevěný domek proměnil v „ementál“. Naštěstí jsou tu dva kocouři. Oba jsou velmi dobří lovci, ale doma více loví Paltečo.

Zrovna jsem dofotila zvířecí pohodu. Kocouři si pospávali na sedačce a na polštáři sledovala jejich klimbání Lína. Šla jsem fotky stáhnout a uložit, ale to už se mi na klín usadil Tito a začal příst. Prostě pohoda. Pak jsem si všimla, že Paltečo něco upřeně sleduje. Zaměřila jsem se na stejné místo. Myší nožičky! Doma bylo ticho, tak si myška vlezla do poličky. „HUP!“ Paltečo vystartoval. Byla to rychlost, ale také rána. Tito se vylekal, zasekl drápy, odrazil se a zmizel. Bohužel to, kam zasekl drápy a odkud se odrazil, to byly moje nohy ;(

Koukala jsem na Palteča a rychle fotila. Paltečo pěkně vrčel, rozhodnut svou myšku nevydat. (Mívá totiž smůlu. Někdy si z myšky jen ukousne a nechá ji ležet a pak se diví, že myška není. Neboj, Paltečo, já ti úlovky nejím! Ty beru za ocásek do ubrousku a vynesu do kontejneru.) S chutí se do myšky pustil. Byla jsem zvědavá, zda myšku spořádá celou. Sebrat mu ji, to bych se neodvážila. (Poznala jsem totiž stisk Paltečových čelistí, když jsem se ho snažila odtrhnout od Tita, kterému se zakousl do krku - jojo, bývá tu docela veselo!) Paltečo si na myšce pochutnal. Na podlaze zůstaly jen maličké vnitřnosti. Je to kocouř šikula.

Já si jdu ošetřit drápance, stáhnout fotky a vše poslat na Kocouře. Doufám, že se budete bavit.

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama