Útulkový deníček: Neviditelná kočka

Ahoj lidi!

S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami.

Vaše kočky z Palmovky

Určité nejasnosti panují v našem útulku o tom, kolik koček vlastně čítá. Tedy, vedou je povětšinou naši lidští opatrovníci. My kočky, s výhledem z dvaceti centimetrů nad zemí se omezujeme na konstatování, že v dohledu je koček přehršel. Znáte to, zkuste spočítat dav, ve kterém sami stojíte.

Nejasnosti nepramení z toho, že by byl nějaký zmatek v našich evidenčních kartičkách, dokonce je tu i pár takových člověků, kteří nás všechny znají jménem (což je k vzteku, když se rozdávají pilulky). V každou chvíli je tedy teoreticky znám velmi přesně počet čtyřnohých obyvatel, v tomto případě převážně koček. Převážně proto, že u některých z nás mají člověci tu a tam stín pochybnosti, například o takovém Mumínkovi, krátkosrstém černém kocourovi s dlouhatánským a šíleně chlupatým ocasem.

V praxi ovšem – pokud by se o takovou zoufalou věc vůbec někdo pokusil – není možné vykalkulovaný počet nijak prakticky ověřit. Není to jen proto, že jen naivka by se pokusil spočítat kočky ve dvou místnostech, které neustále přebíhají z místa na místo, přelévají se mezi místnostmi i uvnitř nich jako Brownovy molekuly v kapce vody. Kdepak, co naivka, počítat by je mohl jen magor. Hlavním důvodem, proč se kočky nedají nikdy spočítat, není ale jejich neustálý pohyb, je to existence Neviditelných koček.

Neviditelné kočky jsou často zaměňovány s kočkami nalézajícími se momentálně v tajné místnosti (viz Útulkový deníček: Útěkáři), to je ovšem zcela nepatřičné zjednodušení – kočka v tajné místnosti se vyskytuje ve stejném místě časoprostoru jako vy, z tajné místnosti se na vás dokonce může vesele zubit. Ne tak už Neviditelná kočka.

Existence neviditelných koček byla prvně popsána Terry Pratchettem (PRATCHETT, Terry & JOLLIFFE, Gray: Nefalšovaná kočka. Praha : Talpress, 1993. 135 s.). Jde o nové vysvětlení podstaty tzv. Schrödingerovy kočky, což je vyprávění o trošce radioaktivního sajrajtu, láhvi jedu a samozřejmě kočce. Pratchett odvodil, že kočka vystavená smrtelně nebezpečné situaci má díky zvláštnímu kočičímu genu schopnost z této situace uniknout skokem přes časoprostor. Gen je nazván Schrödingerův, na počest pána, který asi kočku nikdy neměl, jinak by si nemyslel, že bude v ošklivé nebezpečné krabici trpělivě čekat na výsledky jeho pokusu.

My, kočky na Palmovce, máme Schrödingerův gen skoro všechny. Ve chvílích, kdy se rozdávají léky, nebo se kape do oušek a očiček, nejsme k nalezení. Bodejť bychom byly, když tam nejsme. Jako vůbec, fyzicky, prostě nejsme. Správná Neviditelná kočka takový kousek času jednoduše přeskočí a přesune se do doby kdy má být například drbána, nebo ještě lépe do doby podávání večeře. Není potom divu, že sníme vždycky pro lidi tak neuvěřitelné množství jídla – některé z nás si sem odskočily i ve svých zdvojených vydáních ze zítřka pro nášup. Také se tím vysvětluje, proč je dobrého jídla oproti jídlu méně dobrému mnohem větší spotřeba, nežli by odpovídalo rozdílu v jeho kvalitě. Na to dobré si zkrátka zaskočil mnohem větší počet kočičích strávníků.

Je nám jasné, že i vy máte u svých domácích mazlíčků podobnou zkušenost, kterou jste si možná dodnes nedokázali vysvětlit. Proto vězte, že tomu tak prostě je, a dobrého jídla dávejte svým kočičkám dostatek – nejsou tak nenajedené, je jich na to prostě jenom mnohem víc. Dobrou chuť!

Šafránek

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama