Kočka a umění. 4. díl: Rokoko a realismus

Antoine Watteau byl francouzský rokokový umělec z přelomu 17. a 18. století. Jeho obrazy byly přehlídkou jeho zájmu o divadlo a balet. Romantické a idealizované scény zobrazovaly komplikované kostýmy dam a pánů pohybujících se ve svém imaginárním světě přírody. Ani zde nemůže chybět kočičí zástupce, tentokrát jako společník plačící dívky.


Thomas Gainsborough, talentovaný malíř portrétů a krajin z poloviny 18. století, dodával svým obrazům osobnost a psychologii. Pokud by Anglie měla více nadaných malířů, dalo by se říct, že Gainsborough byl zakladatelem anglické školy.


Také slavný realistický španělský malíř konce osmnáctého století a počátku století devatenáctého, Francisco José de Goya, našel ve svých obrazech místo pro kočku. Jeho díla byla plná opovržení nad tamní šlechtou a hrůzy ze zkažené povahy lidstva. Ve své olejomalbě Don Manuel Osorio de Zuniga portrétuje čistotu a nevinnost dítěte, nicméně to drží ptáka na konci řetězu a škádlí jím kočky, které čekají na příležitost jej chytit a sníst.


Většina doposud zobrazených koček je ale zachycena jakoby náhodně, jen se potuluje po domě či ateliéru, tak jak to dělala staletí předtím a jak to bude dělat ještě staletí následující. Staří italští a holandští umělci je však namalovali proto, že věděli o jejich přítomnosti. Zobrazili je však jen jako ozdobu, či ornament, stejně jako vázu či květinu.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama