Kočka a umění. 5. díl: 19. století a Japonsko

V Japonsku má kočka zvláštní místo. Není sice zbožňovaná jako v Egyptě, ale je považována za nositele štěstí.

V japonském umění má své nezastupitelné místo Maneki Neko - mávající kočka. Legenda praví, že kočka pohybem své tlapky přivolala krále, a tím mu zachránila život, neboť do jeho předchozího místa udeřil blesk. Proto i zde najdeme obrázky s jejím vyobrazením. Legenda je známá už od 18. století, avšak v moderní podobě je v historických písemnostech zmiňována až ke konci 19. století.

Kočka a zlatá rybka - dřevoryt ze sady Příběhů o zlaté rybce japonského umělce Kuniyoshi Kitagawy, velkého milovníka koček, který jim věnoval místo v mnoha svých dílech, zobrazuje skutečný vztah kočky k rybě.


Edo je starý název Tokia z období šogunátu od počátku 17. až do konce století 19. století. Obraz Kočka na okně je součástí rozsáhlé řady Hiroshige Utagawa (Ando) a jeho Sta pohledů na Edo. Jeho práce se vyznačují realismem a poetickou atmosférou, krajiny jsou zobrazeny spontánně a ukazují odraz intenzivního umělcova zážitku. Vytvořil přes 8000 grafik a nezapomněl v nich na kočku, japonského bobtaila.


Ichiyasai Kuniyoshi byl považován za mistra mnoha oblastí, jak legend, krajin nebo válečnictví, tak historie. Jeho díla jsou považována za měřítko pro hodnocení ostatních. Zaváděl do svých děl s úspěchem také tematiku západního umění. A v dřevorytu Výroba vzácných svitků nalezneme - kočku.

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama