Kočka a umění. 6. díl: 1. polovina 19. století v Evropě

Německý autistický malíř Gottfried Mind kvůli svému handicapu neuměl číst ani psát a nebyl by schopen se sám uživit, a sklízel jen posměch, avšak díky svému uměleckému cítění a pojetí kresby dosáhl tento "kočičí Rafael" evropské slávy. Kočky byly jeho nerozlučnými společníky a vyobrazil je v mnoha svých dílech - kočky krásné a mazané, s kožíškem, který svádí k pohlazení, nekonečné varianty půvabných postojů koček a jejich koťat.




Další, a jednou z mála žen, byla holandská malířka Henriette Ronner-Knip. Její otec ji již od mladého věku vedl k umění a ke svým 13. narozeninám dostala první lekci malířského umění, čímž začala její úspěšná umělecká kariéra. Na svých obrazech se soustředila především na zobrazení krajin a zvířat a jejímu zájmu neutekly ani kočky. Zobrazila je ve svých dílech tak jemně, až by se dalo říct, že jako jedna z mála zachytila jejich duši.


Edouard Manet, ačkoliv přijal impresionistickou doktrínu, nikdy se nestal úplným impresionistou, dokonce k některým, např. k Renoirovi, měl velké výhrady. Svým pojetím malby a přístupem se stal zakladatelem moderního umění, což plně zobrazuje titulní strana knihy Kočičí randez-vous. Ukazuje jeho vcítění se do černého kočičího lorda a krásné bílé kočičí dámy. Obraz Olympia nejlépe vystihuje jeho vlastní citát: „Pro umělce je nejdůležitější, aby měl možnost předvést svá díla. Často totiž dochází k tomu, že po určité době si na ně lidé zvyknou, blíže je poznají a ztotožní se s tím, co je ještě přednedávnem udivovalo, či dokonce šokovalo. Postupně jim začínají rozumět a akceptovat je.”


V nohách Olympie sedí - černá kočka.


V barevném, původním obraze kočka sice splývá s pozadím, avšak v jeho rytině, volném "překladu" původní obrazu je kočka naprosto jasně zobrazená.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama