Kočka a umění. 7. díl: 2. polovina 19. století v Evropě

Pierre-Auguste Renoir patří mezi impresionisty poloviny 19. století. Stejně jako ostatní té doby bojuje, ne revolučně, ale o to intenzivněji svým uměním proti zarytým oficiálním tradicím. Avšak tehdejší společnost nebyla ještě připravena na to, aby přijala nové projevy umění, a šance, že by někdy vystavoval veřejně, byla mizivá. Během doby se však jeho umění přesunuje směrem ke "zradě impresionismu", což však obhajuje neomezováním ve svém malířském umění. A tak se jeho díla dočkávají ocenění.


Renoir choval kočky v lásce a často je ve svých dílech vyobrazoval. Na obrázku je neteř Edouarda Maneta - Julie.


Ve výčtu umělců nelze vynechat francouzského malíře Charlese Édouarda Edmonda Delorta a jeho Kardinálův volný čas. I když je obraz pro většinu lidí nejspíš neznámý, zobrazená osoba je naopak velmi známá: zobrazuje proslulého milovníka koček, kardinála Richelieu.


Emile Munier byl žánrový malíř především krajin a podobizen, který často vystavoval v pařížských salonech. Byl však také znám jako jeden z malířů zobrazujících děti a jejich domácí mazlíčky. Vzhledem ke krásným obrazům a kočkám v nich, nedá se odolat představení vícero obrazů.








Impresionistický malíř, Paul Gaugin, se narodil sice v Paříži, ale už v raném věku se s matkou přestěhovali do Peru, jehož "krev" v něm ze čtvrtiny kolovala. Pravděpodobně díky jihoamerickým vlivům si vybudoval pozitivní vztah k nahotě a nelépe se cítil ve společnosti nahých žen. Přesto se do Francie vrátil, nejdříve jako námořník, následně jako burzovní makléř, avšak krach burzy jej přivedl k malířství, k přátelským vztahům např. s Van Goghem. Odcizení od své ženy a západního způsobu života však vedlo k tomu, že zbytek svých dnů strávil cestováním a pobyty u jižních moří.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama