Soutěž byla zrušena bez vyhlášení vítěze
Osobní stránka
Přeju všem krásný den! Jmenuji se Klaudie a jsem perská želvovinová nepapírová kočička. Narodila jsem se 9. září 2001 a bydlím společně se svými čtyřmi dvounožci v Pardubicích. Mám ráda dobré jídlečko, chutnají mi olivy - krásně se s těma zelenýma kuličkama hraje fotbal...., kynuté buchty - kočky, to je vám dobrota! Mojí nejoblíbenější činností jsou lumpárny všeho druhu - však to kočky znáte - občas si brousím drápky v obýváku na gauči, sem tam utrhnu kousek tapety v předsíni, vyleju vodu z misky v kuchyni......taky ráda lenoším - ve skříni, na skříni, pod postelí a poslední dobou, protože je pěkně, tak na balkóně. Koukám ven a pozoruju cvrkot okolo. Tak už jsem se docela unavila tím povídáním, takže si jdu na chvíli odpočinout. Mějte se všichni pěkně a brzy ahoj!!
Modelka Klaudie - co víc dodat?
Rošťárny vyvádím pořád, to bych ani nebyla já - Klaudie. Moji dvounožci už si na to zvykli, taky jim nic jiného nezbývá. Ale rošťárnu ze všech největší - jak říká moje panička - jsem zatím provedla jen jednou. Ty ostatní totiž nestojí ani za řeč. To jsem se vám jednou, když byli všichni v práci a ve škole, doma příšerně nudila. Jíst mě nebavilo, lenošit mě nebavilo, ani tapety v předsíni drápat mě nebavilo - a to je už co říct. A jak jsem tak nevěděla co bych...všimla jsem si, že páníčkové nechali přivřenou skříň - přesněji mňouknuto - nástavec na skříni. Tak hup na šplhadlo a šup do skříně. Co já tam objevila věcí...odloženou kytaru, staré hračky, nějaké knížky, výkresy - ty jsem malilinko okousala - a pak jsem uviděla tu věc. Tu věc, co nemám vůbec , ale vůbec ráda a kdykoliv se objeví, tak nejsem k nalezení. Přepravka - tak se to jmenuje. Jezdím v tom k paní doktorce na očkování a vůbec se mi nelíbí být v ní zavřená. Jak jsem ji tak obloukem obcházela, uviděla jsem uvnitř svoji myšku. Tak jsem si tam pro ni vlezla. Jenomže pak se to stalo - zavřeli se za mnou dvířka a já nemohla ven. Co teď? Přeci nezůstanu v té příšeře zavřená dokud někdo nepřijde. Zkoušela jsem všechno možné...a pak stačil jeden jediný kotrmelec. A už jsem padala ...Přepravka praskla, dvířka se otevřela a já konečně mohla ven. Ale s tou myškou z přepravky jsem si pak pěkně zařádila, jen co je pravda. Čekala jsem sice, že se budou človíčkové zlobit, že jsem zničila přepravku, ale ti byli nakonec rádi, že se mi nic nestalo. Vždyť já letěla z výšky skoro dvou metrů.
Tak to je konec mého povídání.
Pro Modrého kocouře
Klaudie Doležalová
Pardubice
N/A
N/A
N/A
N/A
|