Editorial 29. srpna 2005

Dobrý den,

dnešní pondělí začínáme trochu asi netradičně vážnějším článkem, který se snaží přiblížit americké útulky a způsob jejich fungování. Připomělo mi to jednu Angličanku a umisťovací výstavu, kde jsem byl za lounský útulek a kde se mě ona paní zeptala: "Ale neuspíte je, že ne, když si je nikdo nevezme?" Jen z toho mála, co jsem se o opuštěných kočkách dozvěděl, vím, že celá problematika není vůbec jednoduchá, a možná právě proto může být dobré podívat se, jak to chodí jinde ve světě. Pokud máte nějaké vlastní zkušenosti s útulky v zahraničí a pokud budete mít náladu, napište nám.

Celý minulý týden běží druhá povídací místnost. Vzhledem k jejímu využití spíše na dořešení aktuálních otázek se změnil také její název z původního Pomalotlapkování na jednodušší Tlapkování.

V poslední době jsme trochu zanedbávali dění ve světě, proto jsem rád, že minulý týden jsem se konečně dostal k tomu něco málo doplnit. Ve středu to byly zprávy o nečekaném setkání a o klonování koček, v pátek potom o kočičím cirkusu a jedné nešťastné šťastně skončené události. Zprávičky budou samozřejmě pokračovat.

Blíží se konec srpna a s ním také pomalu nové téma na měsíc příští. Stále se ale objevují příspěvky v tématu První kočka, díky za ně.

Už minule jsem zmiňoval kočičí deníčky a tenhle týden chci upozornit aspoň na jeden, mysím že vůbec nejdelší, jaký se kdy objevil: Víkend od Maxe Cavalery. Doporučuju ho k přečtění, stejně jako daší nové záznamy ostatních kočičáků.

A nakonec: před napsáním tohoto úvodníku jsem přitlapkoval na stránky 27 fotek ze sobotního srazu Modrého kocouře na Kladně. Děkuju za ně Kláře.

Přeji vám i vašim kočičákům hezký týden!

Filip Prahl Modrý kocouř.cz

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama