Rekonstrukce Maxíkova zmizení aneb Z(a)tracený kocouř
23. května 2005 |
Karla |
5 551x / 1x
Milí kočičí přátelé. Minulý víkend se mi podařil pěkný kousek. Zmizel jsem mamince z dohledu. Pro maminku to bylo plno strachu a pro mne to byla super zábava.
Ale začnu pěkně od začátku.
Jak už víte, letošní jaro na mě nějak silně působí. Stále mě to láká ven a tak se snažím proškrábat dveřmi a pořád kňourám, mňoukám a řvu, ať mě pustí... Tak mě maminka vzala na vodítko. Tvářil jsem se jako vzorný kocourek. Nejprve jsem si došel pěkně ke staré lavici a obrousil jsem si drápky.
Za domem máme totiž maličkou zahrádku se starou lavicí, trávníkem a květinami. Na té lavici zkouším svou sílu a na trávníku předvádím, jak chutná kocouřovi vegetariánská strava.
Prohlédl jsem si kytičky a konstatoval jseml, že kvetou mnohem méně než jiným kocouřům na zahrádkách. Je to prý tím, že je u nás v lázních mnohem chladněji než v Praze nebo dokonce na Moravě.
Kontrola zahrádky proběhla hladce, bylo krásné sluníčko (ne jako dnes, při rekonstrukci), a tak mě maminka pustila z vodítka. Pomalu jsem si prošel všechny záhony, zacvakal jsem zubama na ptáčka a pak jsem došel do rohu zahrádky. Je tam plot a velká dřevěná hala. Mezi plotem a halou je cihla.
Tady ještě přemýšlím, jak by se dala ta cihla odstranit. Pak jsem do ní bacil tlapkou... a cesta byla volná.
(Na fotce z rekonstrukce stojím u cihly z druhé strany.)
Na svobodě jsem nijak nespěchal. Maminka za mnou vyběhla přes dům do dvora a dívala se, co budu dál provádět. Já jsem koukal, že jsem v místech, ve kterých jsem ještě nebyl. V tomto místě byla kdysi garáž a po jejím zbourání nikdo zeď nenahodil, tak zůstaly cihly. Chtěl jsem si to jenom očichat a tak jsem opatrně lezl dovnitř.
Nejprve jen maličko...
Pak trochu víc (maminka se domnívala, že je tam jen malá dutina).
No a potom jsem zmizel úplně!!!
Pro maminku to byl šok. Běžela si domů pro boty a pro kocouří mňamky, ale já byl pryč. Maminka mě volala, oběhla sousední dvůr a prý zůstala pěkně ztuhlá. Ona totiž ta dutina byla přes několik garáží a vypadalo to, že jsem nadobro ztracen.
Já jsem si to ale užíval. Prošel jsem se po neznámých místech, načichal jsem tolik pachů...
Pak jsem si ale vzpomněl, jak jsem bydlel se svými brášky venku a byla mě zima. Bráškové mě nepustili k misce... Pořád jsem slyšel maminčino volání...
Chvíli jsem přemýšlel. Svoboda a nebo teplý pelíšek i domov?!? Maminka zatím stále volala a prý se o mne moc bála.
Nakonec jsem vylezl tady nahoře z té kůlny. Prý jsem vypadal šťastně... na fouskách jsem měl pavučinu... Ale nakonec jsem byl moc rád, že zase svojí maminku vidím.
Ještě jsem se prošel po zídce... a byl jsem potupně lapen!!!
Kočičáři, ale já byl nakonec moc rád, že jsem zase ve své oblíbené náruči. Tak jsem se chytil maminčina svetru drápky a předl jsem a předl...
| O sdílení
Zatím není přitlapkován žádný komentář.
Reklama
Bude tohle NEJ fotka měsíce listopadu?
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.