Večerníček 2

Hlavní redakce zábavných pořadů pro kocouřata a kocouřež
Kocouři v triku
uvádí

VEČERNÍČEK – Pohádky kočičí babičky.

Moje milá kocouřátka,
otvírám podruhé do pohádky vrátka.
Prosím všechny kocourečky,
aby sedli na zadečky,
prosím všechny kočičky,
by zavřely tlamičky.

Povím vám, povím, pohádku
o jednom hodném koťátku.
Byla to malá holčička,
měla moc krásná očička,
a že celý den pořád mňoukala,
tak jméno Mňaurlkulka dostala.
Její maminka ji tuze ráda měla,
však jak Mňaurlkulka tlamičku nezavřela,
maminku z mňoukání hlava bolela
a jak na chvíli mít ticho pořád myslela.
Najednou ji cosi napadlo:
„Už vím! Pošlu to naše mňoukadlo
popřát milé babičce k svátku!“
I nasmaží myších karbanátků,
láhev mléka dá do košíčku.
A už volá na kočičku:
„Dárky babičce odneseš,
packou jí k svátku potřeseš!
Však kdybys vlka potkala,
ne, aby ses s ním zapovídala!“
Mňaurlkulka na cestu se vydala
a pořád si pro sebe mňoukala.
A vlk se zrovna nedaleko plíží...
vidí Mňaurlkulku, jak už se blíží...
„BAF! Kampak jdeš, tak sama,
komu neseš košík s dobrotama?“
„Nesu dárky pro babičku,
už tam budu za chviličku,
ráda bych s vámi povídala,
ale maminka to zakázala.“
Vlk se strašně urazil,
k chaloupce babičky vyrazil.
„Já ti dám, zákaz povídání!
To volá po potrestání.“
Do chaloupky oknem proskočil,
ve světnici se vzteky zatočil
a chramst, hrůza, božíčku
sežral v mžiku babičku.
Vhupnul pod její peřinu
a v tu samou vteřinu
Mňaurlkulka vejde do světnice.
Vlk na ni mhourá z pod čepice.
Mňaurlkulka pro sebe povídá si:
„Hm... to nebude, babička, asi,
to zvíře na vlka vypadá,
a kde je babička, no to je záhada,
snad ji ta obluda nesežrala,
to abych myslivce zavolala,
vlkovi břicho párat bude,
to bude teda krve všude,
babičku ale zachránit musím,
tak tedy myslivce volat zkusím!“
Vlkovi děsem útroby se obrátily,
babičku zpět na svět navrátily.
Vlk s hrůzou z chaloupky pádí
a už nikdy žádné zlo neprovádí!
Babička objala vnučku svou:
„Mňaurlkulko, ty svojí tlamičkou
a svým mňoukáním jsi mne zachránila!“
A maminka už se pak nikdy nezlobila...
A co z toho plyne, kocouřátka milá?
No že v kočičí řeči je převeliká síla!
Nemusíme mít velikou sílu ani
stačí včas správné kočičí povídání.
Ale nesmí těch slov být zas moc,
tak už končím, dobrou noc.

Vyprávění babičky Bubušky zaznamenala Lassy.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama