Slečna Dorotka Černá vypráví o svých lidech

Milí kočičáci a kočičandy, tak se mi zachtělo napsat něco o lidech, kteří se mnou žijí. Jak víte, je to velký člověk, malý člověk a člověčka, ve které, ačkoli je člověk, něco z kočky bude.
Jestli se ptáte, jak může mít člověk část kočičí, tak na mňauduši, to vám nepovím, ale že si nevymýšlím vám dokážu na pár příkladech ze života.
Malý člověk se za strašlivého dupotu řítí ke mně.
Já: na nic nečekám a schovám se do nejtajnějšího úkrytu.
Člověčka: "Nesmíš jíitakhle honit, bude se Tě bát a schovávat se." Jde za mnou a VŽDYCKY MĚ NAJDE!
Já: vyndavám kamínky z květináčů a honím je.
Velký člověk houkne, abych je tam koukala vrátit.
Člověčka: "Podívej, jak je šikovná, prostě se nudí. Říkala jsem Ti, aby sis s ní hrál."
Já: prolejzám poličky v knihovně.
Velký člověk křičí, abych okamžitě slezla, než něco schodím.
Člověčka: "To je její území a ona ho musí prozkoumat. Říkala jsem Ti, abys jí vyrobil šplhací strom."
Já: škrabu novou sedačku.
Velký člověk řve, jako by ho na drápy bral a drží se za srdce.
Člověčka: "Buď rád, že se tam nevyčurala, novou věc si musí označkovat. Říkala jsem Ti, abys jí udělal pořádné škrabadlo.
Sami vidíte, že mi moje člověčka rozumí a na mém území zavládne dokonalá harmonie, až se velký člověk naučí dělat, co mu člověčka říká.
Ale přeci jen mám důkazy, že člověčka není kočka.
Tak za prvé: žere nekočičí jídlo. Vždycky, když má něco na misce, jdu to očuchat. Někdy se rozdělí, ale jindy mě odstrčí a prý: "To není kočičí" ALE SAMA TO SEŽERE!
Za druhé: MYJE SE VODOU! Každý večer, vím to bezpečně, chodím se na ní dívat.
Za třetí: V NOCI SPÍ! A ne jenom to! Když si chci hrát, klidně mě vystrčí za dveře a neotevře a neotevře, ať mňoukám, jak mňoukám.
To, ať se na mě nikdo nezlobí, kočky zkrátka nedělají.
Vaše Dorotka

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama