Řádění :o)

Ahoj všichni kocouřové, tak se Vám musim svěřit, jak to u nás vše pokračuje. Můj nevlastní brácha Ali už je po kastraci. Když už je na tom teď stejně jako já, tak si konečně můžeme pořádně hrát (Mustáfka už Alimu nemá co závidět :o)). Od jeho kastrace uběhl skoro měsíc a z nás se pomalu stává demoliční komando. A pak že prý kastráti jsou klidní! Cha cha - to my určitě ne!!! Ráno vstáváme, když je ještě tma a jdeme se honit po bytě. Běháme z ložnice přes chodbu až do obýváku a Ali se někdy schová v koupelně nebo pracovně a pak na mě skáče z úkrytu. Někdy si také sedneme k páníčkům do postele a číháme až některý z nich vystrčí nohu. Pak ho já nebo Ali kousneme do palce a rychle utečeme. To je strašná legrace. Panička pak nemůže spát a jde nám dát najíst. Pak spíme až do večera abychom měli dost síly na večerní běhání. Většinou skotačíme stejně jako ráno, jen s tím rozdílem, že v obýváku místo po sedačce běháme po páníčcích. Po večeři chvilku chrupka a pak zase řádění až do noci! Včera jsem ale přišel na to, co mě nejvíc baví. Paničce spadla na zem šnůrka, zkusil jsem do ní párkrát šťouchnout tlapkou a panička ji sebrala a začala si se mnou hrát. Kocouřové, to Vám byla taková legrace. A nebylo to vůbec jednoduché ulovit tak tenkou šnůrku!! Tak panička běhala s provázkem a my jsme ho s Alim lovili - tedy spíše já, protože Ali je trochu nemotora a nedařilo se mu ho chytit. Asi po hodině a půl už prý paničku bolela ruka, to tedy nechápu, já jsem se teprve rozdováděl, a tak provázek odložila. Já jsem si ale chtěl ještě hrát! Jsem ale hrdina a nebudu se nikoho doprošovat. Pak páníčci na chvíli odešli, vzal jsem provázek a odnesl ho na místo, kde panička sedí a sedl jsem si k němu a dělal jako že nic. Tak si se mnou panička hrála až do noci a Ali nás celou dobu pozoroval a občas si také zalovil. Měl jsem z toho tak dobrou náladu, že se mi celou noc zdálo jak lovím šnůrku a panička říkala, že jsem "běhal" ze spaní. Tak ahoj! Kocouřové...