9. května 2008  |  Pacička  |  1 025 480 660x / 2x

Pažout

Rozhodla jsem se věnovat tento zápisek v deníčku několika svým obzvlášť vypečeným lumpárnám.
Mám ráda pevný režim a jakékoliv vybočení ze zaběhnutého stereotypu mi, mírně řečeno, dokáže načepýřit kožíšek. Páníčci se mi smějí, že vypadám jako Pažout - naježené zlobidlo.
Jsem zvyklá dostávat granule pozdě v noci, respektive brzy ráno, cca kolem 3. hodiny. Spinkám na páníčkovi a najednou crrrrr!!! - probudí mne můj vnitřní budíček Labužník.
"Aha, je čas na granulky," mrouknu si pro sebe a ještě v polospánku si plynule přelezu na paničku, kterou začnu pusinkovat. To je pro ni signál, že chci jíst.
Včera ale paničku napadlo, že bych měla jíst jako normální člověk (pche! člověk?!) ráno a rozhodla se dát mi přísun granulí až sama vstane.
"Jen si mňoukej," řekla mi a nemusela mne pobízet dvakrát. Spustila jsem nářek, ale světe div se, nezlomilo ji to. Nedalo se nic dělat, musela jsem se uchýlit k fyzickému násilí. Kousla jsem paničku do nohy, ale ani to nepomohlo. Celá frustrovaná jsem ve vedlejším pokoji drápala do křesla a snažila se něco zdemolovat.
"Tuhle bitvu vyhraju," řekla jsem si a na pár hodin jsem si zdřímla, abych si promyslela strategii.
Dokonalé!!! Panička očekávala návštěvu a velice jí záleželo na tom, aby bylo vše jako ze škatulky, uklizené, srovnané.
Proto jsem využila svých zručných paciček, otevřela jsem si zásuvku s ponožkama a trošičku (chichi) jsem to tam přeházela. Pro jistotu jsem ještě shodila věci z parapetu a konečně jsem dosáhla kýženého výsledku! V mističce přistála hrst granulí...
"Já granule a páníček šunku v aspiku? Tak to tedy ne!" mňoukla jsem si pod vousky, když páníček začal baštit snídani.
Stokrát jsem byla vykázána, napomenuta a odsunuta stranou. Ale když mě vyhodí dveřmi, přijdu oknem, jak říká kocouří rčení. Mé snažení bylo korunováno úspěchem, na drápku mi uvízlo pár pěkných soustíček.
A už jsem se nemohla dočkat, až páníčci odejdou z bytu a já budu mít konečně klid. Trošku mě ty lumpárny vyčerpaly. Není nad to posnídat ve velkém stylu, schoulit se na křesle a dohnat spánkový dluh.

Sdílejte!  |  O sdílení

Lea  12. května 2008 13:55

Hezky se ti to povedlo, Pacičko! Jen tak dál!