Tak už jsem kočkou polštářovou

Jelikož se nám tak drasticky ochladilo, rozhodla jsem, že se naprosto přestěhuju domů... První den: tak jsem strávila celý den v křesle a spinkala jsem. Musím dodat, že opravdu do růžova. Panička ještě se mnou sledovala seriál a pokoušela se mě pohladit, což jsem jí povolila natolik, že dokonce si na mě směla šáhnout a to musím dodat, jsem plašan. Elišáček dělal už sama nevím co a pak následoval spánek... Noční a slaďoučký. Prostě jsem povaleč... Teď se taky povaluju...

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Micinek

28. října 2008 16:44

Gábinko, kočičko zlatá, mňaukni mě do ucha proč jsi plašan. Třeba to víš a nechceš do dvounožákům říct. Já jsem totiž taky takový. Přijdu, otřu se, vyskočím do klína a nechám se mazlikat celé hodiny. Ale když pak seskočím. nesmí už na mě nikdo sáhnout. Projdu kolem dvounožců, chtějí mě pohladit a já v tom momentě jsem už kilometry pryč. Uteču, až se od drápků kouří. Přitom za chvilku zase skočím někomu do klína a jsem jeho. Není to divný?

Minda

30. září 2008 16:47

Válení, válení, včechny smutky zahání, válení je lééék :-)

Raika

30. září 2008 13:01

Jo, jo, za teplíčko se musí strpět i nějaký ten dotyk. Ono to za to stojí.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

Je řešením množíren zákon? Britská Kolumbie chystá ... (16x)

RSS kanály (12x)

Reklama

Tak už jsem kočkou polštářovou

Modrý kocouř.cz (c) 2024