Dialog

Obrana Maxíkova (Vytesaný Neotesánek)

Maxik: „Mňáááúíúíú, vstávat, chce se mi ven!“
Kama: „Maxi, ještě je brzy, spím!“
M: „Ale už je ráno a já chci běhat!“
K: „Já mám ještě noc a nedupej, seš jak malý slůně!“
M: „Já ale moc potřebuji za dveře, podívat se, co je nového! Mňaííůííí, ááááúúúú!“
Kama spí a neodpovídá.
M: „Tak mě pusť k sobě!“
Kama je zticha, dělá že spí. Naštvaný Maxík se jde ládovat. To vypudí Kamu z postele a šup za kocouřem: „Maxi, zase se už cpeš? Seš pěkně tlustej!“
Maxík: „Tak mě pusť ven!“
K: „Víš, jak to vždycky dopadne, jdu a  oblíknu se, obuju se, otevřu dveře a ty vystrčíš tlapku na chodbu a vznešeně odkráčíš zpátky.“
M: „Jsem přece kocour, tak to je normální. S tím bys měla počítat.“
K: „Já bych tě pustila, jenže to se musím voblíct a to je moc práce. A přestaň se ládovat, tlusťochu!“
M: „Nenadávej, taky seš pěkně předimenzovaná! Měla bys tu se mnou víc běhat.“
K: „Náhodou! Přisvojil sis to tady celé, všechny prolejzačky jsou tvoje, já se nikam nevejdu a  přitom nájem platím já.“
M: „Vidíš. Sama říkáš, že se nikam nevejdeš. Tak kdo je tlusťoch. A všechno že je moje? Tak to si ještě povíme až mě budeš vyhazovat z postele.“
K: „Maxíku neblbni, přeci se nemůžeme váhově porovnávat. Jsme každý z jiného živočisného druhu. A jestli se nepřestaneš ládovat, tak skončíš jako Neotesánek.“
M: „Vo něm si mi ještě nepovídala, kdo to je?“
K: „Tak dobře, ale přestaň se ládovat a pojď si ke mně sednout.“

Neotesánek
„Byl jednou jeden tatínek a byla jednou jedna maminka a oba dohromady byli rodiče. Ale ten tatínek neměl žádné dětičky a maminka také žádné dětičky neměla. A oba dohromady už vůbec žádné dětičky neměli.“ „A měli alespoň kocoura?“ „Rybomile, nevyrušuj! Neměli. A tak byli smutní, přesmutní a utrápení a přeutrápení, a plakali a brečeli a naříkali a bědovali... Až tu tatínek dostal nápad. Vzal sekyru a hupky dupky do lesa. V lese usekl pařízek a vrátil se domů. A doma řezal a řezal a hobloval a piloval a tesal a tesal, až vytesal Neotesánka.“ „Chachá, tak to byl sexuální život ve starověku?“ „Maxí, dej pokoj a poslouchej! Neotesánek otevřel jedno oko, Neotesánek otevřel druhý oko a kouká, že vidí. A pak dostal hlad. Sbaštil kašičku a mlíčko, a talířek a lžíci, spucnul maminku a tatínka a vydal se do světa. Tam potkal a snědl předsedu JZD Konofáska, ošetřovatelku skotu Majdu, strejdu Šejdiře i s traktorem. Jako zákusek si dal ministra zemětřesení Tupolánka a po něm dostal velikou žízeň a vypil Moravu a Dyji, Dunaj a Červenou řeku a ještě si dal i Žlutou a pak vypil všechny oceány. Přejeden, přepit a přejásán si dal štamprličku z pražského Botiče. To se mu stalo osudným. Dostal mořskou nemoc a umřel.“
„Hele, přítulkyně, ty mě houpeš. Jak moh´ z potoka dostat mořskou nemoc. To mi tedy vysvětli! Si nějak pleteš pojmy s dojmy!“
„Maxíku, nech toho, tak prostě ještě jako zákusek slupnul jednu pěknou dvounohou pralinku, nakazil se žloutenkou typu A, protože si před jídlem neumyl ruce. Vakcína proti žloutence zrovna nebyla k mání a tak umřel!“
„Hmňau, na mořskou nemoc?“ „Ne na žlotenku, truhlíku, uvažuj!“
„Chchchch... a co z toho jako plyne pro mne?“
„To, že pokud se budeš přejídat, tak praskneš.“ „Haha, tak nikam nejezdi. Necháš mě tu samotného skoro dva měsíce. Co jsem měl dělat. Ládoval jsem se. A s tou váhou si musíme dávat bacha oba. Máš babu. Chyť si mě!“

No prosím, má cenu tomu kocouřovi něco vysvětlovat? Ach jo, kde zas je, zrzek jeden přidrzlý. „Maxííííí, kde síííííí?“

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama